Surrogacy is (yet) the most risky assisted reproduction procedure. However, while health risks are the same as for routine assisted reproduction procedures, psychosocial, ethical and legal problems are much bigger. In order to reduce the probability of problems, the Section of Assisted Reproduction of the ČGPS ČLS prepared recommendations on who is acceptable as a surrogate mother and under what circumstances. She should have a recommendation from a lawyer, a psychologist, a psychologist, a gynecologist, a general practitioner, or another specialist. Our text is an analysis of whether the large number of experts sharing responsibility for the procedure will guarantee risk reduction. A phenomenon known as the "bystander effect" serves as a model. and Náhradní mateřství je (zatím) nejrizikovější procedurou asistované reprodukce. Zatímco ovšem zdravotní rizika jsou stejná jako u běžných procedur asistované reprodukce, psychosociální, etická a právní jsou výrazně vyšší. Aby snížila pravděpodobnost problémů, vypracovala Sekce asistované reprodukce ČGPS ČLS doporučení, koho a za jakých okolností akceptovat jako náhradní matku; k její osobě by se měl vyjádřit právník, psycholog, gynekolog, praktický lékař, případně další specialista. Náš text je analýzou, zda je velký počet odborníků sdílejících odpovědnost za proceduru zárukou snížení rizik. Jako model nám slouží jev známý pod názvem „efekt přihlížejícího“.
Lidé s vyšší mírou sebehodnocení vykazují nízkou míru neuroticismu a vysokou míru přívětivosti, svědomitosti, extraverze a otevřenosti vůči zkušenosti, což by mohly být ideální předpoklady pro pozici výchovného pracovníka na dětském táboře. Cílem práce bylo zjistit, zda existuje rozdíl v sebehodnocení a rysech osobnosti u výchovných pracovníků a běžnou populací. Výzkumu se dobrovolně účastnilo 1153 respondentů (18 – 40 let), z toho 563 výchovných pracovníků a 590 respondentů z běžné populace. Data byla získávána pomocí online dotazníku, který se skládal z demografických otázek, RSES a BFI – 44. K analýze výsledků jsme využili deskriptivní statistiku a T–test pro nezávislé výběry. Výchovní pracovníci vykazují vyšší hodnotu sebehodnocení, a všech faktorů kromě neuroticismu, zde byly hodnoty nižší. Vedoucími se častěji stávají bývalí účastníci dětských táborů. Výsledky lze uplatnit při výběru vhodných vedoucích na pozice výchovných pracovníků. and People with a higher level of self-esteem show a low level of neuroticism and a high level of friendliness, conscientiousness, extraversion, and openness to experience, which could be ideal preconditions for the position of an educator at a children's camp. This work aims to find out whether there is a difference in self-esteem and personality traits between educators and the general population. 1,153 respondents (18–40 years) participated in this research, where 563 were educators and 590 were respondents from the general population. Data were obtained using an online questionnaire, which consisted of demographic questions, RSES and BFI-44. Data were analyzed by basic descriptive statistics and T-test for independent selections. Educators show a higher value of self-esteem and of all other factors except for neuroticism, where lower values were recorded. Former participants in children's camps became educators more often. The results can be applied in the selection of suitable leaders for the positions of educators.
The aim was search for and analyze published researchs dealing with self-efficacy and care burden in informal caregivers and to assess whether there is a relationship between self-efficacy and care burden. The source of the obtained data were licensed and freely available electronic databases. Based on the set criteria, 13 foreign studies published in the period 2010–2020 were included in the detailed analysis and subsequent processing. The results of the found studies have shown that lower self-efficacy is associated with higher care burden, increased stress, and a higher incidence of depressive syndrome in the informal caregivers. On the other hand high self-efficacy is related to the well-being of caregivers and the quality of life of patients. Self-efficacy appears to be an important phenomenon in influencing the care burden and therefore it is necessary to support caregivers to increase their self-efficacy. Appropriately chosen training and education can increase self-efficacy in various areas of care. and Cílem bylo vyhledat a analyzovat publikované výzkumy zabývající se self-efficacy a pečova-telskou zátěží u neformálních pečovatelů a po-soudit, zda existuje vztah mezi self-efficacy a pečovatelskou zátěží. Zdrojem získaných dat byly licencované a volně dostupné elektronické databáze. Na základě stanovených kritérií bylo do podrobné analýzy a následného zpracování zařazeno 13 zahraničních studií publikovaných v období 2010–2020. Výsledky vyhledaných studií poukazují, že nižší self-efficacy souvi-sí s vyšší pečovatelskou zátěží, se zvýšeným stresem a s vyšším výskytem depresivního syndromu u neformálního pečovatele. Vysoké self-efficacy naopak souvisí s pocitem pohody pečovatele a zlepšením kvality života pacienta. Self-efficacy se jeví jako významný fenomén v rámci ovlivňování pečovatelské zátěže, a pro-to je nutné podporovat pečovatele ve zvyšování jejich self-efficacy. Zvýšit self-efficacy v růz-ných oblastech péče mohou vhodně zvolená školení a edukace.
Výzkumy dlouhodobě poukazují na celou řadu zdravotních nerovností a rozdílů v kvalitě života lidí, jejichž hlavním rozlišujícím znakem je jejich sexuální orientace, sexuální sebe-identifikace či obecně sexualita. Tato rozmanitost ovšem bývá jen zřídka běžně zařazována mezi demografické otázky, a tak se aktuálně potýkáme nejen s nedostupností důležitých dat, ale také s celou řadou nejasností, které s "měřením sexuality" v rámci výzkumných šetření souvisí. Tento článek si klade čtyři vzájemně propojené cíle. Nejprve přispět k diskusi, která by typic-kou nepřítomnost položek zjišťujících sexualitu respondentů v rámci relevantních studií identifikovala jako významnou bariéru omezující dostupnost informací o zdraví neheterosexuálních lidí. Následně vyjasnit klíčové terminologické problémy, které se pojí zejména s neustále se vyvíjející sexuálně-identitní terminologií. Dále se zaměřuje na diskusi metodologických, ale také kontextuálních úskalí, která se dotýkají problematiky dotazování v oblasti sexuality a přispívají k různým typům výběrových zkreslení. V závěrečné části je diskutována populární otázka "reprezentativity" dostupných výsledků výzkumných šetření a s využitím aktuálních českých a zahraničních reprezentativních šetření zodpovězena otázka, zda stále platí, že neheterosexuální lidé tvoří 4 % populace., Research has long pointed to a number of health inequalities and differences in the quality of life of people, whose main distinguishing feature is their sexual orientation, sexual self-identification, or sexuality in general. However, this diversity is rarely included among demographic questions, so we currently face not only the unavailability of essential data but also many ambiguities associated with the "measurement of sexuality" in research. This article has four interconnected primary goals. First, to contribute to the discussion, which may identify the absence of items determining the sexuality of respondents in relevant studies as a significant barrier limiting the availability of information about the health of non-heterosexual people. Further, it clarifies key terminological issues, which are mainly related to the continually evolving sexual-identity terminology. Third, it focuses on the discussion of methodological but also contextual pitfalls, which touch on the issue of measuring in the field of sexuality and con-tribute to various types of selection bias. In the final part, the question of "representativeness" of available research results is discussed and using current Czech and foreign representative surveys, the question of whether it is still true that non-heterosexual people make up 4% of the population is addressed., Michal Pitoňák., and Obsahuje bibliografické odkazy
Information and communication technology are promising channels in delivering the mindful-ness-based intervention. A common problem in these interventions is the lack of study of treat-ment adherence. The current article summarizes the state of measuring and reporting adherence, the rate of adherence, and possible predictors of adherence in the form of a systematic review following the PRISMA statement. A database search of PubMed, Web of Science, Medline, Scopus, and PsychINFO identified 3104 poten-tially relevant articles published up to the end of December 2019. The review focuses only on the SARS-CoV-2 pre-pandemic time because the accelerated development of the eHealth Mind-fulness-based interventions and a vast amount of newly published interventions in the follow-ing years was expected. A total of 69 studies met all the eligibility criteria. Out of these studies, 61% reported some measure of adherence and 36% reported the adherence rate. The adherence rate in clinical populations ranged from 41% to 92%; in non-clinical populations, it ranged from 1% to 85%. Predictors of adherence were inves-tigated in 48% of the studies; however, the ma-jority of assessed variables had mixed findings about predicting adherence. There was a huge variety in the definitions and measurements of adherence. A standardized system of measuring and reporting adherence and further investiga-tion of its predictors is needed. and Informační a komunikační technologie předsta-vují nové a slibné kanály, jak lze k uživatelům doručit intervence založené na Mindfulness pří-stupu. Běžným problémem v této oblasti apliko-vaného výzkumu je nedostatek evidence o adhe-renci ke zmíněným programům. Aktuální článek ve formě systematické review podle PRISMA protokolu shrnuje informace o tom, jaká je ad-herence k intervencím ve studiích zabývajících se eHealth Mindfulness programy, jak je adhe-rence měřena a co jsou její možné prediktory. V databázích PubMed, Web of Science, Medline, Scopus a PsychINFO bylo do konce roku 2019 identifikováno 3104 potenciálně relevantních článků. Vzhledem k očekávanému nárůstu im-plementace eHealth programů na podporu du-ševního zdraví pro zdravou i klinickou populaci v důsledku pandemie SARS-CoV-2, se stávající review zabývala jen studiemi před začátkem pandemie. 69 z nich splnilo všechna vstupní kri-téria pro systematickou review. 61 % studií ve svých výsledcích prezentovalo různé parametry adherence, 36 % pak prezentovalo základní tzv. adherence rate. Míra adherence v klinických populacích se pohybovala od 41 % do 92 %; v neklinických populacích se pohybovala od 1 % do 85 %. Prediktory adherence byly zkoumány ve 48 % studií, většina hodnocených proměn-ných však přinesla značně heterogenní výsled-ky. Velká heterogenita byla pozorována také v samotné definici adherence a ve způsobech a nástrojích jejího měření. Aktuální systematická review jednoznačně dokládá potřebu standardi-zovaného systému měření adherence a dalšího výzkumu v oblasti jejích prediktorů.
Cílem této pilotní studie bylo vytvořit a validizovat českou verzi sedmipoložkové Škály nepřipoutanosti k Já (NTS-CZ) a prověřit její psychometrické vlastnosti. NTS byla nejprve s využitím postupu zpětného překladu přeložena do češtiny a následně byla administrována prostřednictvím webového rozhraní. 782 respondentů (165 mužů, 617 žen) vyplnilo NTS-CZ, krátkou verzi Dotazníku pěti aspektů všímavosti (FFMQ-15-CZ) a Sussexsko-Oxfordskou škálu soucitu k sobě (SOCS-S-CZ). Konfirmační faktorová analýza potvrdila jednofaktorovou strukturu NTS-CZ (SRMR = 0,037, RMSEA = 0,082, CFI = 0,972, TLI = 0,950). Hodnota Cronbachova koeficientu alfa NTS-CZ byla α = 0,85. Podle očekávání byly zjištěny vysoké pozitivní korelace NTS-CZ s dotazníky měřícími všímavost a soucit k sobě. Výsledky podporují další využití NTS-CZ v psychologickém výzkumu. and The purpose of this pilot study was to develop and validate the Czech Version of the 7-item Nonattachment to Self Scale (NTS-CZ) and to examine its psychometric properties. The NTS was translated into Czech with a back-translation procedure and then administered through an online survey. 782 participants (165 men, 617 women) completed the NTS-CZ, the 15-item version of the Five Facet Mindfulness Questionnaire (FFMQ-15-CZ), and the Sussex-Oxford Compassion for the Self Scale (SOCS-S-CZ). The confirmatory factor analysis confirmed the one-factor structure of the NTS-CZ (SRMR = 0.037, RMSEA = 0.082, CFI = 0.972, TLI = 0.950). The Cronbach’s alpha coefficient for the NTS-CZ was α = 0.85. As expected, the NTSCZ demonstrated high positive correlations with mindfulness and self-compassion questionnaires. The results support further use of the NTS-CZ in psychological research.
Cílem této studie je ověřit psychometrické vlastnosti české adaptace zkrácené osmipoložkové Škály vytrvalosti (Grit-S) na základě analýzy položek, reliability ve smyslu vnitřní konzistence, obsahové a souběžné validity. Výzkumný soubor čítal 338 respondentů, z nichž bylo 209 (61,8 %) ženského a 129 (38,2 %) mužského pohlaví ve věkovém rozpětí 15-76 let (M = 28,39; sd = 10,5). Výsledky svědčí o uspokojivé reliabilitě i validitě škály. Zároveň byl nalezen signifikantní pozitivní vztah skóru této škály s věkem. Výsledky jsou konfrontovány s psychometrickými vlastnostmi originální škály a diskutovány ve světle zahraničních výsledků. Česká adaptace Grit-S je součástí tohoto příspěvku. and The aim of this study is to test the psychometric properties of Czech adaptation of 8-item Short Grit Scale based on item analysis, internal consistency, content and convergent validity. The sample of 338 respondents included 209 (61.8 %) female and 129 (38.2 %) male participants between 15 and 76 years of age (M = 28.39; sd = 10.5). The results suggest satisfactory reliability and validity. Comparative analyses of demographic factors (age and gender) revealed a significant positive relationship between age and grit. The results are compared with the psychometric properties of the original scale and related studies. The Czech version of Grit-S is attached.
Objectives. In recent years, interpersonal forgiveness has become a focus in psychology research. The Enright Forgiveness Inventory-30 (EFI-30) was developed to assess situational forgiveness toward someone who has hurt us deeply and unjustly. The goal of this study is to validate the Slovak version of the EFI-30, which was translated by the authors, on a representative sample of the Slovak population (in terms of gender and age).Sample and settings. Data were collected on a representative Slovak sample (n=1209 participants: 50.4% women and 49.6% men) in the productive age from 18 to 65 years (M=41.22, SD=12.78).Statistical analyses. The data obtained from the 30-item scale were subjected to a factor analysis using the Maximum Likelihood method. The internal consistency of the subscales and the EFI-30 was measured. Criterion validity was assessed by correlations with the Transgression-Related Interpersonal Motivations Inventory–18-Item Version and the Forgiveness of Others subscale from the Heartland Forgiveness Scale. Construct validity was assessed by correlations with well-being, happiness, depression, anxiety, and anger.Results. Items relating to the affective, behavioral, and cognitive dimensions of forgiveness were saturated with a single common factor. The short pseudo-forgiveness subscale formed a specific factor that correlated negatively with forgiveness. The EFI-30 results obtained by persons scoring high on the pseudo-forgiveness scale were therefore excluded from the analysis. The questionnaire had high internal consistency (Cronbach’s α>0.9), good criterion validity (high correlations with other forgiveness scales) and good construct validity (positive relationships with well-being and happiness, negative ones with anxiety, depression, and anger). and Ciele. Vedecká psychológia sa posledné roky čo-raz viac zameriava na skúmanie interpersonálneho odpustenia. Enrightov dotazník odpustenia-30 (EFI-30) bol vytvorený s cieľom hodnotenia situačného odpustenia človeku, ktorý nás hlboko a nespravodlivo zranil. Cieľom tejto štúdie je overiť slovenskú verziu EFI-30 na reprezentatívnom súbore slovenskej populácie (z hľadiska pohlavia a veku).Výskumný súbor. Údaje boli zozbierané na reprezentatívnom súbore slovenskej populácie (n == 1209 participantov: 50,4 % žien a 49,6 % mužov) v produktívnom veku od 18 do 65 rokov (M = 41,22, SD = 12,78).Štatistické analýzy. Údaje získané pomocou 30-položkovej škály boli podrobené faktorovej analýze metódou Maximum Likelihood. Reliabilita subškál i celej škály EFI-30 bola overená výpočtom koeficientov vnútornej konzistencie. Kritériová validita bola hodnotená koreláciami so škálou Interpersonálnych motivácií súvisiacich s previnením-18 a subškálou odpustenia druhým z Heartlandského dotazníka odpustenia. Konštruktová validita škály bola hodnotená koreláciami so škálami zameranými na hodnotenie subjektívnej pohody, šťastia, depresie, úzkosti a hnevu.Výsledky. Položky týkajúce sa afektívnej, behaviorálnej a kognitívnej dimenzie odpustenia sú sýtené jedným spoločným faktorom. Krátka subškála pseudoodpustenia tvorí špecifický faktor, ktorý s odpustením koreluje negatívne. Výsledky EFI-30 získané participantmi s vysokým skóre pseudoodpustenia boli preto z analýzy vylúčené. Dotazník má vysokú vnútornú konzistenciu (Cronbachova α > 0,9), dobrú kritériovú validitu (vysoké korelácie s inými škálami na meranie odpustenia) i konštruktovú validitu (pozitívne vzťahy so subjektívnou pohodou a šťastím, negatívne vzťahy s úzkosťou, depresiou a hnevom).
The concept of decent minimum of health care is broadly discussed in foreign countries. In the Czech Republic, nevertheless, the concept of decent minimum of health care is practically unknown. Although there is general agreement that health, in its definition of complete physical, mental and social well-being, is fundamental to a dignified human life, the extent of health care that meets the criterion of a decent minimum of health care necessary to ensure a dignified human life is the subject of professional debate. This article critically evaluates the arguments for the implementation of the concept of a decent minimum of health care into current legislation of the Czech Republic. and Slušné minimum zdravotní péče je v zahraničních státech široce diskutované téma. V prostředí České republiky je však pojem slušného minima zdravotní péče prakticky neznámý. Ačkoliv panuje obecná shoda v tom, že zdraví je ve své definici úplné tělesné, duševní a sociální pohody fundamentální pro důstojný lidský život, rozsah zdravotní péče, který by splňoval kritérium slušného minima zdravotní péče nutného pro zajištění důstojného lidského života, je předmětem odborné debaty. Předkládaný článek kriticky hodnotí argumenty pro implementaci pojmu slušného minima zdravotní péče do platné legislativy České republiky.