Pískovcový reliéf: nalevo malý Herkules zabíjí hada klackem, napravo Herkules bojuje s Hydrou., Vlček 1996#, 185-188., and Herkulův boj s Hydrou byl druhým z jeho slavných činů, o němž psal už Hésiodos ve Zrození bohů (theog. 314-318), kde je také uvedeno, že Hydra byla Junonou předurčena, aby Herkula zabila. Tato okolnost spojuje Herkulův boj s Hydrou s událostí, při níž se vůbec poprvé projevilo jeho hrdinství, totiž zabitím hadů, které na něj Junona poslala v době, kdy byl ještě kojencem. Explicitně obě události spojuje Seneca, když ve hře Šílící Herkules píše, zabitím dvou hadů se malý Herkules připravil na boh s Hydrou (Hercules Furens, 220nn). Braun nezobrazil malého Herkula, jak hady rdousí holýma rukama, což byla konvence v antické literatuře i výtvarném umění, kterou převzali i pozdější evropští umělci. Braunův malý Herkules nesedí, jak by to odpovídalo jeho věku, ale stojí a ubíjí hada klackem. Tato odchylka od zavedené praxe byla zjevně motivována Braunovou snahou provázat dospělého Herkula s Herkulem-dítětem: dítě je zobrazeno jako zrcadlový obraz dospělého hrdiny.
Fasádu průčelí zdobí busta císaře Josefa I. (na vrcholu trojúhelníkového štítu) a dvě stejná poprsí na suprafenestrách 1. patra, patrně Minerva (žena s přilbou zdobenou chocholem). and Vlček 1996#, s. 235-236.
Fasádu průčelí zdobí busta císaře Josefa I. (na vrcholu trojúhelníkového štítu) a dvě stejná poprsí na suprafenestrách 1. patra, patrně Minerva (žena s přilbou zdobenou chocholem). and Vlček 1996#, s. 235-236.
Olověná socha (240 cm): nahý Atlás (plášť přes rameno) stojí vzpřímeně, na zádech nese sférický astroláb, který drží oběma rukama (pozlacená země a hvězdy). and Plastika má olověný plášť na železné konstrukci, uvnitř plastiky byla objevena cínová destička se sdělením, že Atlas s armilariem byl na Astronomickou věž umístěn v roce 1723 na přání Františka Retze, provinciála české jezuitské provincie v letech 1718–1730 a rektor Univerzity Karlo-Ferdinandovy v období 1723–1724.
Reliéfní štuk, postava oblečené ženy, v levé ruce drží váhy, v pravici meč., Adamová, Šouša 2004#, obr. 22., and Formálně je výjev téměř shodný s postavou Spravedlnosti na stropě zámku v Žehušicích.
Pískovcová plastika ženy, u levého boku drží oběma rukama roh hojnosti. and Kopie plastiky ze špitálu v Kuksu, kde tvořila Štědrost jednu z řady ctností, které byly umístěny na terase. Na podstavci v Praze je umístěna tabulka s chybným názvem alegorie (plastika označena jako Trpělivost).
Tapiserie, vlna a hedvábí (355 x 493 cm). Figurální kompozice v krajině s architekturou paláce v pozadí. V popředí sokl s vázou, nad ním baldachýn a skupina postav. Vpředu Amor a Vernuše a Cérés, Psýché s Merkurem, vlevo Jupiter a Juno, za nimi Minerva, dále Vulkán, Diana s nymfou a Kyklópové se zbrojí., Blažková 1975#, č. k. 37., and Merkur přivádí Psýché na Olymp. Autorem předlohy je patrně Jan van Orley, podle jeho návrhů byla série o sedmi kusech tkána celkem třikrát (Josse Vos, Peter van der Hecke). Ispirací byl Apuleův příběh, který v roce 1669 přepracoval La Fontaine (Les amours de Psyché et de Cupidon).