Pískovcová socha nahého Merkura (okřídlená přilba okřídlené boty), okolo boku má omotanou draperii. Bůh je zobrazen v běhu, levou ruku má zdviženou před sebe., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Merkur tvoří dvojici s Hersé, která je na bráně umístěna na protějším sloupku (Hořovice, zámek, brána, Hersé).
Pískovcová socha Minervy (přilba, šupinová zbroj)., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Socha tvoří protěšek k soše Marta na severním sloupku (Hořovice, zámek, brána, Mars). Mars a Minerva v antické mytologii nikdy nevystupují jako pár, ale výlučně jako nesmiřitelní nepřátelé. To velmi dobře vědí čtenáři Homérovy Iliady, kde bohovi války Athéna uštědřila dokonce dvakrát ostudný výprask (Hom. Il. 5, 840-869; 20, 69; 21, 392-433. Srov. též. Q. Smyrn. 12, 167). Jejich společné vystoupení na bráně čestného dvora v Hořovicích signalizuje, že zobrazené postavy nemáme chápat pouze jako mýtické hrdiny, ale především v přeneseném smyslu slova, jako ztělesnění abstraktních pojmů. Symbolismus dvojice Marta a Minervy, který byl založena na jejich protikladu, shrnuje známé motto "Arte et Marte/ uměním a bojem." (srov. Lohmeier 1978; Brink 2000). Objevuje se v populární knize emblémů Gabriela Rollenhagena, jen byla vydána poprvé roku 1611. Rytinu dvojice Marta a Minervy od Crispiana de Passe doprovází epigram, který oslavuje vladařské ctnosti - králi přináší čest nejen válečnické umění, ale i věda, neboť jak první tak druhé je zdrojem slávy: "Sunt duo qui faciunt vt REX in honore sit ARS MARS Gloria ab ARTE venit gloria MARTE venit", (Rollenhagen 1611, č. 68). Dvojici soch je možné současně chápat jako Minervu chránící mír před Martem (srov. Rosenthal 1989), čemuž by odpovídala skutečnost, že Mars je zobrazen na konci na severním konci série soch a Minerva mu tedy brání, aby se mohl přiblížit k bráně čestného dvora. I v tomto případě je souvislost mezi panovnickým ideálem a dvojicí Minervy a Marta zjevná.
Pískovcová socha: nahý vousatý muž, Thrasea Paetus, si tiskne k hrudi dýku, k mužově paži držící dýku vztahuje ruku žena klečící mu u nohou, jeho manželka Arria Mladší., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Starší, které je na bráně umístěno na 3. sloupku od jihu (srov. Hořovice, zámek, brána, Caecina Paetus a Arria Starší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Dosavadní interpretace této dvojice jako alegorie věrného a nevěrného manželství neuspokojuje (naposledy Horyna 1997), protože jí neodpovídají akce zobrazených postav a nelze jí uvést v soulad s bezprostředně sousedící ústřední dvojicí soch oslavujících stavebníka prostřednictvím Herkulových činů. Sousoší umístěné na 3. sloupku je adaptací slavného antického originálu zobrazujícího muže páchajícícho sebevraždu a současně držícího volnou rukou mrtvou ženu. Antický originál byl jednou z nejslavnějších soch římské sbírky Ludovisi a v 18. století byl interpretován jako Paetus a Arria (srov. Exemplum, "Caecina Paetus a Arria Starší"). Jestliže socha na jižním sloupku zobrazovala Caecina Paetu a Arrii Starší, koho zobrazoval její protějšek? Musel to být rovněž následování hodný heroický čin a jako oslava sebeobětování se přímo nabízí zobrazení Arrie Mladší, jejíž příběh, v němž šlo rovněž o sebevraždu manžela, byl velmi dobře znám z antické literatury. V obrazovém albu, které vydal Maffei v roce 1704, je vyobrazena antická socha, která posloužila mezi jiným jako model pro sochu na 3. soklu zahradní brány v Hořovicích. Jakožto antický pramen je však v albu uveden Tacitus, Letopisy 16, 34. Tato pasáž se však nevztahuje k Arrii Starší, ale k její dceři, Arrii mladší, které manžel nedovolil, aby si vzala život. Manžel se jmenoval rovněž Paetus, ale byl to Thrasea Paetus, který musel spáchat sebevraždu v roce 66 z příkazu císaře Nerona. Thrasea Paetus byl ctihodný a na rozdíl od Caecina Paety rozhodný a statečný muž, který se až do okamžiku, kdy si vzal život, zabýval filosofií. Byl to totiž nejen senátor, ale i stoický filosof, čemuž odpovídá skutečnost, že na soše v Hořovicích má plnovous, atribut antických filosofů. Zatímco sebevražda Arrie Starší byla v umění 17. a 18. století často zobrazována, Arrie Mladší pokud je nám známo nebyla nikde zobrazena. Tato skutečnost vrhá zcela nové světlo na objednavatelku sochařské výzdoby zámku v Hořovicích i na Braunovu dílnu. Nejednalo se v každém případě o sériovou produkci, ale o původní tvorbu, která měla zaujmout neobvyklostí námětu a jeho důmyslnou inscenací. Sochy na zahradní bráně neměly pouze dekorativní funkci, ale tvořily jednotný celek, jehož smysl shrnovala ústřední dvojice Herkulů.
Pískovcové sochy čtyř ročních dob: na severní straně sedí polonahá Venuše s Amorem (Jaro), na severním pilíři brány stojí Léto (koruna z květin) s kozlem, na jižním pilíři brány stojí Bakchus/ Podzim (koruna z vinné révy, kterou má také omotanou okolo těla), na jihu sedí Zima., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Brána je na konci zahrady, v ose zámku, sochy jsou obrácené směrem k zámku.
Pískovcová socha, alegorie jedné ze čtyř částí světa - Afrika: mladý muž, nahý, kolem pasu zástěrku z listí, pravou nohu opírá o (?), levá ruka se opírá o štít s motivem slona. and Sochy původně na náměstí, na kašně, na zámek přemístěny v roce 1963.
Pískovcová socha, alegorie jedné ze čtyř částí světa - Amerika: vousatý muž s korunou na hlavě, oděný v antikizující zbroji, přez rameno toulec na sípy, levá ruka se opírá o štít s motivem velblouda. and Sochy původně na náměstí, na kašně, na zámek přemístěny v roce 1963.
Pískovcová socha, alegorie jedné ze čtyř částí světa - Asie: Vousatý muž v turbanu a dlouhém kaftanu, pravou rukou drží štít s motivem lva (?). and Sochy původně na náměstí, na kašně, na zámek přemístěny v roce 1963.
Na zábradlí terasy sala terreny pískovcové sochy: alegorie Jaro, Léto, Podzim, Zima., Poche 1978#., and Sochy původně na náměstí, na kašně, na zámek přemístěny v roce 1963.