Olej na plátně (54 x 67 cm): poprsí Athény (přilba), Venuše (oděv s odhalenými ňadry) s jablkem v ruce a Juno., Kaufmann 1988#, I/1., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Na alegorický výklad Aacehnova obrazu ukazuje skutečnost, že zobrazil pouze polopostavy tří bohyň s jablkem.
Závěsná nástropní malba (olej na plátně). Figurální výjev v oblacích s motivem architektury. Zobrazeny jsou dvě scény z příběhu o Trojské válce: Svatba Pélea a Thétidy a Paridův soud. Z oblak slétá bohyně Sváru Eris, v ruce drží hada. V pravé polovině obrazu scéna svatební hostiny. U prostřeného stolu sedí svatebčané a olympští bohové - Jupiter s korunou na hlavě, sedí na tůně, vedle něho orel. Vedle něho sedí Herkules se lví kůží přes hlavu. Za ním stojí Diana. Vzhůru k Erinii se dívá Neptun, v ruce drží trojzubec, na hlavě věnec z chaluh. Proti Jupiterovi sedí Thetis, nad její hlavou drží amor květinový věnece, nad nimi v oblacích Hymen. Kolem stolu další svatebčané, v popředí zlatý vůz s pávy, žena a mladík? V levé části plátna stojí tři bohyně - Venuše, Minerva (kopí, štít, přilba) a Juno, před nimi sedí Paris s jablkem v ruce, dva psi a Merkur., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 62-66., and Autorem koncepce výzdoby byl F. A. z Freenthalu. Kompozice Paridova soudu, sedící Paris, vedle něho Merkur a před ním stojící trojice bohyň, nevybočuje z tradičního formálního schematu (má velmi blízko kupříkladu k obrazu Hendricka van Balen (1599), scéna slavnostní hostiny bohů je omezena jen na hlavní postavy, které jsou nezbytné pro ilustraci příběhu.
Kresba tužkou na papíře. Scéna v krajině, ze země ční lidská noha a ruka. V pozadí náznak vegetace a architektura., Bydžovská, Srp 2006#, s. 104-109, obr. 92, 94-97., and Antická tématika zajímala Šímu delší dobu, a to již od konce třicátých let. Navázal na motiv částí lidského těla čnících z vody (Pád Ikarův) a vytvořil řadu studií pro pozdější obraz s námětem osudu Prométheova syna Deukalióna, který byl považován za zachránce lidského pokolení po potopě. Kresby jsou inspirovány Ovidiovým textem - "Kameny hozené Deukalioném se změnily v muže, Pyrrhou v ženy" (Ovidius, Proměny, Praha 1935, s. 21). První byla iniciála J k básni A la France v knize P. J. Jouva Kyrie (1938), v letech 1941-1943 následovaly studie k pozdějšímu obrazu s názvem Lidé Deukaliónovi.
Olej na plátně (67,7 x 48,2 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/11., Fusenig 2010#, s. 258 č. 110., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově kresbě (Firenze, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy (Düsseldorf, Lukrécie).
Olej na plátně (158 x 117 cm): shromáždění vzdělanců okolo sochy Jupitera (nahý, plášť sepnutý na rameni), ve zdvižené levici drží okřídlený blesk, u jeho nohou orel. V popředí sedí muž s knihou a globem, za ním muž počítající na prstech, za ním sedí muž a kreslí sochu. Napravo sedí muž s lyrou a další muž, napravo od soklu sochy dva stojící muži ponoření do diskuse. Všichni muži mají soudobé oděvy. V pozadí vlevo lodžie, v níž jsou hodnostáři, napravo průhled na náměstí., Poche 1980#, 255-258., Fučíková 1997#, IV/27., and Součást cyklu obrazů planetárních božstev podle rytin Jana Saenredama (Goltzius, 1596).
Olej na plátně (157 x 117 cm): shromáždění řečníků okolo sochy Merkura (nahý, plášť přehozený přes ramena a boky), v levici drží caduceus, pravici má zdviženou v řečnickém gestu. V popředí sedí dva muži s knihami a diskutují, nalevo skupina mužů a v vedle soklu sochy je v průhledu vidět tribunu s řečnícím mužem. Všichni muži mají soudobé oblečení. V dálce je vidět náměstí., Poche 1980#, 255-258., Fučíková 1997#, IV/26., and Součást cyklu obrazů planetárních božstev podle rytin Jana Saenredama (Goltzius, 1596).
Obraz (110 x 72 cm): polonahá Venuše drží před sebou vavřínový věnec, za nímž stojí Merkur (okřídlená přilba, caduceus) a vzhlíží k Venuši. Nalevo Amor leze na strom, napravo se druhý Ampor tiskne k Venuši, která ho schovává pod draperii. Amor u Venuše drží džbán, z něhož lije vodu na hořící pochodeň., Kaufmann 1988#, 20.42, and Význam obrazu patrně souvisí s vazbou mezi Merkurovou výmluvností a láskou, kterou zosobňuje Venuše. Inspirací mohla být Cartariho mytologická příručka, která vyšla poprvé v roce 1556, v níž byla převyprávěna příslušná pasáž z Plútarchových "Rad manželských" (Coniugalia preacepta). O ztotožnění Grácií s Peithó se Cartari dočetl v Pausaniově "Cestě po Řecku" (9, 35). Amor lijící vodu ze džbánu byl Amor Lethaeus, o němž psal Ovidius v básni "Jak léčit lásku" (Ov. rem. 549-560), o zobrazení léthejského Amora v umění 16. století srov. Kurz 1951.