Mědiryt (42, 5 x 28, 2 cm): nahý Říman se snaží uchopit nahou ženu, která se brání., Fučíková 1997#, I/331, and Série tří mědirytů (42, 5 x 28, 5 cm), podle připojeného nápisu podle nedochované plastiky Adriana de Vries zhotovené z vosku. Socha byla zjevně inspirována Giambolognovou sochou z roku 1583, obdobně je koncipováno Vriesovo sousoší z roku 1621 (viz: Berlin, Bode-Museum, Únos Sabinek).
Mědiryt (20, 2 x 27, 9 cm): nahá Venuše stojí vedle sedícího Merkura (okřídlená čapka a boty. Venuši k Merkurovi tlačí za bohyní stojící Amor s šípem v ruce, další Amor bere Merkurovi z ruky caduceus. Třetí Amor nahoře odhaluje závěs nad skupinou pod ním. V levém dolním rohu luk a pár holubic., Fučíková 1997#, I/334., and Kompozice navazuje na Sprangerův obraz z doby okolo roku 1595 (Wien, KM, Spranger, Venuše a Merkur). Význam obrazu patrně rovněž souvisí s vazbou mezi Merkurovou výmluvností a láskou, kterou zosobňuje Venuše. Inspirací mohla být Cartariho mytologická příručka, která vyšla poprvé v roce 1556, v níž byla převyprávěna příslušná pasáž z Plútarchových Rad manželských (Coniugalia preacepta). O ztotožnění Grácií s Peithó se Cartari dočetl v Pausaniově Cestě po Řecku (9, 35).
Mědiryt: Venuše stojí u stromu, u jejích nohou Amor. Na větvi nahoře další Amoru, Venuše mu levicí podává hrozen vína. Před venuší klečí nymfa s mísou s ovocem. Za klečící nymfou stojící nymfa a satyr., Fučíková 1997#, I/342., and Rytina podle Bartholomea Sprangera.
Zachycení scény z opery J. J. Fuxe Constanza e Fortezza, provedené v otevřené aréně na Pražském hradě r. 1723. Dekorace zobrazuje Tarquiniovy zahrady na Janiculu v Římě. and Varcl 1978#.