Olej na plátně (240 x 187 cm): polonahý Apollón (záře okolo hlavy, diadém, stuha přes hruď, plášť přes rameno, boty) hraje na harfu a dívá se na před ním sedícího polonahého Pána (pleš, věnec, vousy, plášť okolo dolní poloviny těla, kozí nohy. Nalevo za Pánem dvě mužské postavy. Nalevo strom, napravo v průhledu krajina se stromy., Togner 1999#, s. 35-36 č. 7., and Kopie podle ztraceného originálu.
Olej na plátně (59 x 70 cm): mladý nahý Bakchus (věnec z vinné révy, číše, konvice) jede na kozlu v čele průvodu. Kozla vede putto se psem, za kozlem tančí malý Faun (kozí nohy) a putto (věnce z vinné révy, číše. Napravo Faun objímá Bakchantku (konvice), za nimi starý Faun. Výjev je umístšn do lesa, průvod směřuje napravo, kde je v průhledu vidět kruhový antický chrám., Togner 1999#, s. 333-4 č. 336., and Obraz byl koupen před rokem 1675 od malíře ve Vídni.
Pískovcová socha nahého Bakcha (věnec z vinných listů), hrozen vína v ruce, vedle vinná réva. Na soklu putti s oslem., Vlček 1999#, 471-475., and Socha tvoří protějšek k Ceres, sochy byly chápány jako fragment souboru symbolu Čtyř ročních dob (Poche 1955, 71), ale v vzhledem k absenci dalších nik v této části zahrady je nutné je chápat jako samostatný celek. Lze uvažovat o tom, zda nesouvisejí spíše s nástropní malbou, která zobrazuje Venuši objímající Adonida. Trojice Ceres, Bakchus a Venuše se v barokním umění objevuje často jako ilustrace rčení ze Terentiovy hry Kleštěnec: "Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla)."
Dvě mužské polopostavy. V popředí Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina), v levici drží sklenici s vínem, pravou rukou si bere z hroznu, který mu podává za ním stojící Silén., Fučíková 1997#, I/17., and Dílo snad pochází ze sbírek Rudolfa II. na Pražském hradě. Jedná se snad o soudobé portréty v mytologickém převleku. Silén má portrétní rysy autora, Bakchus Kryštofa Popela z Lobkovic.
Olej na plátně (71 x 53 cm): pod látkou přehozenou přes větve stromu sedí polonahá Ariadna. Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty, thyros) stojí vedle Ariadny a drží jí nad hlavou hvězdnou korunu . V levém dolním rohu jsou zlaté nádoby, v pravém ležící Faun, dalšísvatebčané v průhledu vpravo. Nahoře pod závěsem dva Amorové (toulec) s pochodní., Ariadna, Bacchus, Faun, and Obraz se zachoval ve více verzích, za původní je považována verze ve Stuttgartu (Staatsgalerie, srov. Zava Boccazzi 1979 č. 187). Obraz byl do Národní galerie získán v roce 1950 ze sbírky H. Srbové v Praze, pochází z pražské thunovské sbírky.
Kresba (142 x 122 cm) nahý Faun (rohy, špičaté uši) objímá nahou Bakchantku s věncem z vinné révy na hlavě. Dívka drží v ruce hrozen vína, Faun se ohlíží na nahého tlustého starce, který se směje, v ruce drží zeleninu. Zelenina i před Faunem, před Bakchantkou jsou vinné hrozny., Fučíková 1997#, IV/20, and Přepis neznámého cizího vzoru, patrně flámského.
Kresba (41, 96 x 23, 9 cm): nahý satyr (věnec vinné révy nan hlavě), stojí opřený o vysoký podstavec., Prag um 1600#, I, č. 213 s. 354., and Císař Rudolf II. poslal Heintze do Itálie, aby tam pro něho zaznamenal "nejkrásnější antiky". Ve vídeňské Albertině je rovněž kresba podle sochy stojícího satyra s pantherem (inv. 3321) a podle sochy zobrazující Pana učícího Dafnida (3319). Kresba není kopie, ale variace na téma antické sochy, která zobrazovala Pothos, boha touhy a žádostivosti. Ztracený řecký originál, který vytvořil Skopas pro Afrodítin chrám v Megaře (Paus. 1, 43, 6), je známý z několika římských kopií. V letech 1550-1562 je v Římě, v Palazzo Farnese, doložena socha, která je dnes v Neapoli (Museo Nazionale inv. n. 6253), v inventáři Villa Medici z roku 1588 jsou zachyceny dvě kopie podle téhož ztraceného originálu, které jsou dnes ve Florencii, v Uffizi (inv. n. 155 a 261). Ve Florencii, v Palazzo Vecchio je ještě jeden exemplář, který také mohl pocházet římské medicejské vily. Obě sochy ve Ville Medici byla již na konci 16. století zařazeny mezi slavné římské antické sochy (Franzini 1596, tab. F 09 a G 07). Heintz antický vzor oživil a změnil jeho význam také tím, že postavě doplnil revový věnec.
Olej na plátně (63 x 50 cm): uprostřed žena s odhalenými ňadry, hledí vzůru, kam také ukazuje ukazováček její pravé ruky. Po její straně Amor, který ji levicí objímá pod ňadrem, dívá se směrem k Venušině ruce ukazující k nebesům, čímž je její gesto zdůrazněno. Za Venuší Bakchus (věnec z vinné révy, kožežina) se skleněným pohárem vína v levici, pravici na Venušině nahém rameni., Fučíková 1997#, no. I/9., Fusenig 2010#, č. 73 s. 208-209., and Obraz nelze považovat za alegorii moci vína, které vítězí i nad láskou, ale není také oslavou vína a lásky (L. Konečný in Fusenig 2010, 209). Postavu Venuše zobrazené zepředu se zvýrazněnými ňadry, obličejem obráceným vzhůru a pohledem upřenýma k nebesům Aachen převzal z rytiny (Hubert Goltzius, c. 1560), která ilustruje okřídlené rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus." Toto téma Aachen zobrazil několikrát a obraz s Venuší a Bachem ve Vídni je tedy nutné chápat jako výřez z celku, jehož součástí je rovněž Ceres. V této variantě tématu bohyně lásky víno odmítá. Je to Venus Caelestis (Úrania, tedy Nebeská, srov. Platón, Symposion 180d-181b), což naznačuje její pohled upřený k nebesům i gesto její pravé ruky s ukazováčkem obráceným stejným směrem. Venušina gesta jsou v protikladu ke gestům Bakchovým: jeho pravice má ukazováček obrácený dolů, dotýká se navíc Venušina ramene a naznačuje tak tělesnou lásku. I pohled boha vína směřuje dolů. Levici má pozdviženou vzhůru, ale drží v ní sklenici vína, což lze chápat jako ironický komentář ke gestu Venušiny levé ruky ukazující vzhůru. Nápadná symetrie Bakchových rukou (obě mají sepjaté dva prostřední prsty a oddělený ukazovák i malíček) má rovněž symbolický význam, hmat a tělesná láska (Bakchova pravá ruka) jsou společně s chutí a vinným opojením (Bakchova levice) atributy materiálního světa. V Sofokleově dramatu Oidipús na Kolónu, hrdina zdůrazňuje, že vstupuje do háje zasvěcého Erínyím střízlivý (néfón aioniois: jsem střízlivý bez vína), antický komentář k tomu poznamenává, že k božstvům, kterým se neobětovalo víno, patřila také Afrodíté Urania čili Venus caelestis/ Venuše nebeská (Sch. Soph. Oid. K., 100). Scholia byla v 16. století známa, vyšla tiskem už v roce 1518 a 1547.
Reliéf ze zlaceného stříbra na spodku těla konvice, shromáždění olympských bohů s palmovými listy (při uchu konvice směřujícím doprava, proti směru hodinových ručiček): Jupiter (koruna, blesk) na orlu, u jeho nohou dvě nádoby, Neptun (trojzubec), Pán (rohy, syrinx), Kybele (koruna z hradeb), Pluto (dvojzubec), tři Grácie, Mars (zbroj), nahá Venuše, Amor (toulec, šíp, páska na čele), Merkur (okřídlená čapka, caduceus) nese nahou Psýché, Bakchus (věnec z vinné révy, číše), Herkules (lví kůže, palmová ratolest), Saturn (nahý, polyká dítě), Diana (měsíční srpek), Apollón (záře okolo hlavy, lyra), Vulkán (čepice, kladivo) a neidentifikované božstvo., Irmscher 1999#, 212-226., and Shromáždění bohů evokuje svatbu Amora a Psýché. Postavy olympských božstev se vztahují k triumfům nad nimi: Jupiter je pod Triumfem Cudnosti, tři Grácie pod Triumfem Smrti, Merkur a Psýché pod Triumfem Slávy. Herkules, Saturn a Apollón, božstva související bezprostředně s Rudolfem II. a jeho obnovou Zlatého věku, jsou pod Triumfem Času. Předlohou pro Jupitera byl Jupiter z rytiny Herkules na rozcestí (Johann I Sadeler, návrh Friedrich Sustris), dvě nádoby u Jupiterových nohou jsou nádoby s dobrým a špatným osudem, o nichž se zmiňuje Homér (Ilias 24, 527-528). V rámci vladařské ideologie se téma objevuje na fresce Rossa Fiorentina ve Fontainebleau, kde do Jupiterova chrámu vstupuje František I. s mečem a knihou v ruce. Po straně vchodu jsou velké dádoby s dobrem a zlem. Do chrámu nemají přístup personifikace sedmi smrtelných hříchů s páskami na očích. K rozšíření Rossovy malby přispěla rytina z téhož roku (nápis "OSTIUM IOVIS" nad vchodem, na váze nalevo "MALI", napravo "BONI". Vzorem pro tři Grácie byla známá rytina Marcantonia Raimondiho ze začátku 16. století, jejich význam souvisel patrně s Ficinovým novoplatónským výkladem, současně byly pravděpodobně symbolem svornosti, což bylo v habsburské říši aktuální politické téma. Vzorem pro skupinu Merkura a Psýché byla rytina ze školy Marcantonia Raimondi. Merkur unášející Psyche na nebesa v kontextu Trionfi-lavabo odkazuje na poslední stupeň novoplatónské pouti k bohu, remeatio. Psyché symbolizuje lidskou duši, která dosahuje nesmrtelnosti láskou k věčné kráse, kterou představuje dcera Amora a Psyché, Voluptas.