Polemicky zaměřená stať na základě nepočetných písemných a početnějších archeologických pramenů spojuje šíření kultury s keramikou pražského typu s přesunem gentes, později nazývaných především Venedi a Sklavini, do střední Evropy. Prameny ukazují na jejich kontinuitu s pozdějším raně středověkým osídlením z doby, kdy již písemné zprávy na území Čech dokládají přítomnost Slovanů, konkrétně Bohemanů/Čechů, a naopak na diskontinuitu s předchozím osídlením mladšího stupně doby stěhování národů, tradičně spojovaným s Germány. Nálezy z území Slovanů (Avarů, Gepidů, Bavorů ad.) neprezentují symbolicky vyjadřovanou „identitu“; archeolog provádí vždy unikátní interpretaci komplexu hmotných a písemných pramenů; v soustavném interpretačním kruhu se vytváří horizont smyslu, v němž lze rozpoznávat a vydělovat fakta. and This polemically written text, based on scanty data from written sources and on more abundant archaeological evidence, links the propagation of Prague-type pottery culture (henceforth PTPC) with the advance of the gentes, referred to later especially as Venedi and Sclavini, into central Europe. Our sources point to their continuity with later early medieval settlement from the times when written sources attest to the presence of Slavs, in particular Bohemani or Czechs, on Bohemian territory. On the other hand, a discontinuity with the preceding settlement of the later stage of the Migration period, traditionally ascribed to Germanic population groups, may be observed. Finds from the territory of the Slavs (Avars, Gepids, Bavarians, etc.) do not represent a symbolically expressed „identity“. Archaeology always carries out a case-by-case interpretation of the complex of material and written sources; a „horizon of sense“, in which facts may be discerned and singled out, thus emerges in a systematic interpretational circle.