Stavebníkem čtyřpodlažního nájemního domu ("Wahrmann-ház") byl bohatý židovský obchodník Móric Wahrmann (1832 - 1892), vnuk prvního budapeštského rabína, Israela Wahrmanna. Nad hlavním vchodem balkon, který nesou na hlavách dvě ženské postavy v antické drapérii s perlovým náhrdelníkem na krku (Alajos Stróbl). Obě ženy stojí na soklu zdobeném ovocným festonem, v ruce svěšené podél těla drží vavřínový věnec, na hlavě stylizovaný koš., Medvey 1939, s. 59; Demsky 1999, s. 257; analogie srov.: Zatloukal 2002, s. 249 - 260., and Oblečené ženské postavy, bez atributů, nesoucí architektonický článek místo sloupů jsou jedním z nejstarších prvků antické řecké architektury (nejstarší známé sochy pocházejí z 5. století př. Kr.). Byly adoptovány do renesanční a novorenesanční architektury, kde však často zcela ztrácejí funkci opěrného architektonického článku. Nejbližší inspirací pro autora tohoto návrhu však s největší pravděpodobností byla výzdoba podjezdu Parlamentu ve Vídni (T. Hansen, 1873 - 1883). Obě Stróblovy ženy drží v jedné ruce vavřínový věnec. Podle maďarské odborné literatury, jsou sochy zobrazením Flory (Medvey 1939, s. 59). Bohyně vegetace byla nejčastěji zobrazována s věncem květinovým, zatímco zde, obě ženy drží věnec vavřínový, atribut vyjadřující spíše slávu nebo vítězství.
Tapiserie (330 x 368 cm) s námětem alegorie Rétoriky. Postava Rétoriky, žena sedící na trůně, v levé ruce drží kaduceus, je korunována vavřínovým věncem. Po její pravici stojí muž, římský voják, ukazuje na věžovitou stavbu, v pozadí průhled na architekturu města. V popředí vlevo na zemi sedí žena, kolem ní knihy, busta., Delmarcel, G., La tapisserie flamande: Du XVe au XVIIIe si?cle, Lannoo Uitgeverij, 1999, s. 300-301., Pánková, Wizovský 2011#., and Tapiserie je jedním z devíti kusů ze série "Sedm svobodných umění". Autorem kartonů byl Cornelis Schut, série byla tkána v Bruggách v Belgii. Tapiserie pochází ze sbírky Friedricha Augusta Beaufort-Spontin, který zámek zakoupil v roce 1813. Stejný kus (s poněkud odlišnou bordurou) je ve sbírkách Museo d´arti applicate v Miláně.
Čtyřpodlažní nájemní dům, na fasádě přízemí v klenácích klenebních oblouků oken terrakotové reliéfy hlav s různými atributy: vousatý muž, pod hlavou oheň v tiglíku a vavřínové větévky (Jupiter ?), žena s holubicí (Pax nebo Ctnost ?), mladý muž s kovadlinou a plameny (Vulkán), hlava mladého muže s okřídlenou čapkou na hlavě, pod ní lodní kýl (Merkur), dívka s vavřínovým věnce na hlavě, na krku náhrdelník z mušle a perel, pod ní mořské vlny (Venuše). and Déry 1991, obr. 84-86.
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Kašna (Danubius-kút), původně roku 1883 instalována na Kálvin tér (u Národního muzea), roku 1944 těžce poškozena a rozebrána, 1955 - 1959 restaurována (Dezső Győri). Jediná originální dochovaná plastika z původní kompozice je dnes ve dvoře domu č. 9 na Kálvin tér. Kašna je třípatrová, na vrcholu postava vousatého muže, jedna noha spočívá na delfínovi, v ruce drží veslo (personifikace Dunaje), na bázi pod mísou fontány tři sedící ženy - personifikace řek:Žena s překříženýma nohama držící síť s rybami - Tisza; žena s nohou spočívající na nádobě, v náručí a ve vlasech mušle - Dráva; žena s vavřínovým věncem na hlavě - Száva., Budapest köztéri 1987, č. 93; Déry 1991, s. 35; Buza 1994, s. 35 - 38., and Kašna (Danubius-kút) je sochařskou alegorií největších maďarských vodních toků. Dunaj může být chápán jako symbol otce města, stejně jako Tiber v Římě (Vergil, Aen., VIII, 31 -67), socha je zde obdobně zpracována do podoby starého muže. Personifikace říčních božstev je antickým přínosem, tato božstva jsou však v řecké mythologii vždy mužského rodu, později byla zobrazována na římských mincích, od renesance jsou alegorie řek nejčastějším výzdobným prvkem fontán.
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním žena s pokrytou hlavou a věncem na hlavě, levou rukou opírá o klín kniíhu s nápisem, pravou rukou na nápis ukazuje. and Sv. Tomáš Akvinský (1225(26) - 1274) byl theolog a katolický filosof, zakladatel univerzity řádu dominikánů v Neapoli a autor mnoha filosofických děl. Ve svém literárním díle v mnoha ohledech vycházel ze závěrů řeckého filosofa Aristotela (12 knih vysvětlujících jeho spisy) a navazoval tedy na antickou filosofii. Portrét doprovází alegorická postava představující patronku theologie, kterou identifikuje tradiční nápis. Se shodným doprovodným nápisem "divinarum rerum notitia" je Theologie prezentována například ve výzdobě slavnostního sálu bývalé vídeňské university Marie Terezie (1753 - 1755).
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce drží svitek, v pravé patrně stylus (dnes chybí)., Samek 1999#, 64-65, Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Pravděpodobně se jedná o múzu Clio (Historie). Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce drží masku., Samek 1999#, 62-65., Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Múza komedie. Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, v levé ruce drží paletu se štětci, v pravici štětec, na hlavě vavřínový věnec., Samek 1999#, 64-65., Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce tabulka v pravici stylus., Samek 1999#, 64-65., Pacáková 2004#, 147-148., Klempa 2008#, 13., and V antickém řecku byla s tabulkou a stylem zobrazována múza poesie a historie. Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).