Budova v eklektickém stylu byla vyzdobena mnoha uměleckými díly v tradici antického umění. Na střeše a v interiéru sochami (Géza Maróti, Ede Telcs, György Vastagh, József Róna), ve vstupní hale skleněnými mozaikami (Miksa Róth). Stará budova byla v roce 1927 rozšířena podle plánů architekta Imre Francseka ml. V zadním traktu areálu byly zbudovány veřejné venkovní lázně se třemi bazény lemované dvojitou kolonádou se střešní terasou. Vně budovy bylo umístěno několik plastik inspirovaných antikou a uvnitř areálu, podél středového obdélného bazénu, bylo umístěno ještě několik sousoší.Výzdoba interiéru - vstupní hala. Ve výklencích u vchodu jsou umístěny hydrie ozdobené mušlemi. V malých medailonech jsou drobné figury Tritónů, mušlí, ryb a želv. Ve dvou lunetách nad vchody do dámské a pánské sekce jsou alegorické výjevy. Nad vchodem do oddělení pro muže Neptun doprovázený Kentaury unášejícími Néreovny (alegorie síly), nad vchodem do dámských lázní Venuše obklopená Néreovnami vystupuje z mořské pěny (alegorie krásy)., Medvey 1939, s. 97; Meskó 2001, s. 33-38., and Mozaiková výzdoba je inspirována antickými mythologickými postavami. Mýtus o zrození Venuše z mořské pěny jednoznačně ilustruje výjev nad vchodem do dámské části lázní. Mužský element, brutální síla, je prezentován jako akt únosu nymf divokými Kentaury. Výjev parafrázuje mýtickou kentauromachii, pokus opilých Kentaurů o únos žen Lapithů při svatbě krále Peirithoa. Tato událost byla s oblibou zobrazována na štítech řeckých chrámů (např. západní vlys Héfaisteia v Athénách a jižní metopy Parthenonu) a jeden z antických reliéfů (kentauromachie ze západního štítu Diova chrámu v Olympii, 460 př. Kr.) je v Budapešti ve stejné době kopírován na tympanonu průčelí nedaleko stojící budovy Muzea krásných umění (dokončena roku 1906).
Lept pro frontispis ke knize Pierra Jeana Jouva, Le Paradise perdu (1937 a 1938). Scéna v krajině. V popředí motiv nohou muže, který se topí v tůni, v pozadí na Léda s labutí a na obzoru abstraktní motiv krystalu., Bydžovská, Srp 2006#, s. 90-91, obr. 77, 78., and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Šíma ilustroval bibliofilské vydání knihy P. J. Jouva, Le Paradis perdu, k němuž nečekaně použil antický mýtus o Ikarovi a spojil jej s dalším, námětově nesouvisejícím antickým mýtem. Formálně navázal na své obrazy z roku 1936, kde již použil motiv Ikarových nohou trčících z tůně a krajinu s krystalem. Navíc se však v pozadí tohoto výjevu objevuje ještě motiv Lédy s labutí. Antický mýtus zde nabývá zcela jiný význam. Autor "chtěl vytvořit paralelu k hlavnímu Jouvalovu námětu - pádu ve smyslu prvního hříchu...Léda s labutí by tak odkazovala k prvnímu hříchu a pád Ikarův k jeho důsledku" (Bydžovská - Srp 2006, s. 90-91).