Na dvorní fasádě, nad okny druhého patra, na všech čtyřech stranách, řada medailonů s portréty římských imperátorů., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., and Vlček 2000#, 260-263.
V zahradě původního paláce barokní výklenek s trojúhelníkovým štítem, v něm oválná kartuš s bustou muže s vavřínovým věncem na hlavě. and Vlček 1999#, 287-288.
Pískovcová socha: císař ve středověkém brnění, na hlavě vavřínový věnec, před tělem drží v pravé ruce maršálskou hůl., Blažíček 1976#, 121., Vlček 1999#, 538-542., and Figury římských imperátorů byly v období baroka častým sochařským motivem v prostředí šlechty a vysokých státních úředníků. Socha měla spojením s antickou vladařskou minulostí umocnit autoritu a společenské ambice jejich objednavatele. Dosud není jasné, kdy byly sochy na atiku umístěny (případně odkud snad byly na palácovou fasádu přeneseny (?). Bylo to nepochybně až v šedesátých letech 18. století. Na rytině z doby kolem roku 1740 nejsou na průčelí paláce zachyceny (Friedrich Bernhard Werner del., Ignaz Ringle fecit, Martin Engelbrecht esc., Paláce hraběte Nostitze v Praze, lept, 405×248 mm, NG v Praze, inv. č. DR 4850, dnes jsou na atice kopie z roku 1887 (Jindřich Čapek). Takovým vysokým státním úředníkem, který mohl mít vysoké ambice reflektované v uměleckých dílech, byl hrabě František Antonín Nostic-Rieneck. Jeho kariérní postup byl od roku 1758 téměř strmý - zemský soudce, gubernátní rada, nejvyšší hofmistr, purkrabí a předseda guberniální rady. Po smrti Františka Václava Nostitze se v roce 1765 se stal hlavním představitelem rodu.
Štukový medailon: hlava císaře z profilu, na hlavě má vavřínový věnec, hledí doleva., Vlček 1999#, 538-542., and Suprafenestry se štukovou výzdobou vznikly v době přestavby paláce architektem A. Haffeneckerem (†1789).