Cílem tohoto článku je zdůvodnit nutnost hodnocení absolutního rizika zlomenin, porovnat výpověď jednotlivých velkých klinických studií o účinnosti antiresorpčních léků, ukázat na možnosti hodnocení účinnosti léčby u jednotlivých nemocných a upozornit, že adherenci nemocných k léčbě ovlivňuje nejen individuálně dokumentovaná účinnost a bezpečnost léčby u dané pacientky, ale že ji také ovlivňují příznivé účinky léčby na tkáně jiné než kost., Jan Štěpán, and Lit. 46
Idiopatické střevní záněty (IBD), Crohnova nemoc (CD) a ulcerózní kolitida (UC) jsou chronická zánětlivá onemocnění střev neznámé etiologie a neúplně probádané patogeneze. Mají charakteristický a obtížně předvídatelný průběh, ve kterém se střídají období zhoršení (relapsů) s fázemi relativního klidu (remisí). V posledních 30 letech dochází k významnému zvyšování incidence obou chorob, a to nejen ve vyspělých zemích západní Evropy a v USA, ale také v České republice. Odhaduje se, že idiopatické střevní záněty postihují v těchto oblastech až 0,5 % populace. Lze předpokládat, že v České republice je cca 20 000 až 30 000 takových pacientů. Zjištěná incidence UC ve Skandinávii je 9/100 000 obyvatel a 5?7/100 000 je incidence Crohnovy nemoci. V našich zemích není incidence těchto dvou nemocí vůbec zmapována. Charakteristickým rysem obou nemocí je, že postihují především mladé lidi, typický věk v době diagnózy je 25?30 let. Ani starší generace však není těchto nemocí zcela ušetřena. Vznik IBD po padesátce je zaznamenán u cca 15 % pacientů s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Diagnóza, diferenciální diagnóza a terapie mají u těchto nemocných v porovnání s mladší generací některé odlišnosti., Milan Lukáš, and Lit.: 6