Pískovcová socha: Atalanté v přepásaném oděvu pod kolena, ve zdvižené pravici drží cíp oděvu, levou rukou hladí vedle ní stojícího psa s obojkem a vodítkem vedoucím v Atalantině pravici., Poche 1965#, 119-120., and V odborné literatuře byla socha identifikována jako Diana, ale jedná se nepochybně o zobrazení Atalanté, protože protějšková socha na pravé straně atiky zobrazuje Meleagra s kančí hlavou (Sloup, zámek, Meleagros). Gesto pravé ruky Atalanté, sochař patrně převzal z Perrierovy rytiny podle antické sochy Diany ze sbírky della Valle v Římě, která byla v 17.-18. století považována za Atalantu (Perrier 1638, 71). Ohlas této rytiny najdeme v soše Atalanty, kterou vytvořil v letech 1668-1675 Mandík (Kroměříž, Květnice, Kolonáda, 13: "Atalanté"). Bibliografie sochy Diany z Perrierovy rytiny, která je dnes ve florentském Palazzo Corsini (inv. EA 4075): Clarac 1826-1855 (V, 1851, 2026B); Dütschke 1874-1882, 106 (zahrada Palazzo Corsini ve Florencii); Reinach 1906, 503; LIMC II 1 s.v. Artemis/Diana 27b.
Bronzová plastika (117 cm): nahá Venuše sedí vedle Adonida a objímají se, před Venuší Amor (luk a toulec), před Adonidem pes., Prag um 1600#, I, č. 72., and Socha možná stála na schodech vedoucích k Novému sálu Pražského hradu (inventář z roku 1621: "Venus und Adone Bild von Metal").
Figurální výjev. V hlavním pásu na severní stěně je zobrazen Orfeus (nahý, plnovous) hrající zvířatům na violu da gamba. Podle mýtu Orfeova hra přilákala nejen nejen lidi, ale i zvířata, stromy a skály. Tento aspekt je zdůrazněn okázalou nesourodostí zobrazené flory a fauny. Vedle mýtických (jednorožec) a divokých zvířat jsou zobrazena i zvířata domácí (pes, koza). Vedle exotických zvířat jako je lev je zobrazena místní fauna (veverka, kamzíci atd.), obdobný charakter má i les, v němž jsou duby, ale i palma. Do výjevu se zakrojuje tympanon dveří, v němž je madailón s portrétem Zachariáše z Hradce, který nesou dva putti. Význam portálu je zdůrazněn tím, že jej rámují iluzivní pilastry. Výjev je součástí ikonografického programu, jehož další části tvoří pás loveckých výjevů na soklu, protějšek k výjevu s Orfeem tvoří výjev se stětím Jana Křtitele a Herodovou hostinou na jižní stěně, na západě a východě jsou personifikace neřestí., Chamonikola 1999#, č. 115., and První reprezentační interiér s antickou tématikou v českých zemích. Orfeus je zobrazen jako kulturní héroj, který svým zpěvem proměnil pustou pláň v "locus amoenus", místo zastíněné stromy, bohaté na vodu a zvěř, což demostrují lovecké výjevy na soklu. Orfeus je s největší pravděpodobností kryptoportétem Zachariáše z Hradce. Objednavatel je zobrazen v medailónu nade dveřmi, takže se dívá na Orfea. Jako analogii a možnou inspiraci této autostylizace lze uvést Bronzinův obraz Cosima I. jako Orfea hrajícího na violu da gamba, jenž je rovněž zobrazený v heroické nahotě. V souladu s touto interpretací jsou zbývající výjevy v místnosti, zatímco výjev s Orfeem symbolizuje především kultivaci přírody, výjevy s Herodem a personifikace nectností názorně demonstrují nutnost kultivace člověka, což je rovněž úkolem ideálního vladaře.
Vstupní portál, po stranách po jednom pilastru, na každém z nich socha. Vlevo postava nahého muže, kolem těla drapérie, s helmicí ? na hlavě, v pravici drží kyj: Herkules. Vpravo Diana - postava ženy, na zádech toulec se šípy, v pravé ruce luk?, u levé nohy sedí pes.
Olej na plátně (196 x 127 cm): nahá Diana (měsíční srpek nad čelem) sedí s oštěpem v jedné a šípem ve druhé ruce, nad ní visí na stromě toulec, u nohou lovecký pes. Zleva k Dianě přistupuje Nymfa s oštěpem ruce doprovázená psem, zprava přichází Nymfa s loveckým psem a ulovenou laní na zádech. Výjev je situován do lesa s průhledem na krajinu., Kaufmann 1988#, I/41., and Fusenig 2010#, č. 87 s. 228-229.
Pískovcová socha sedící nahé ženy, kolem těla drapérie, levicí drží psa., Daniela Staňková, Valeč. Soubor soch v parku zámku: http://www.npu.cz/barokni-socha/vyznamne-soubory/vypis/detail/230/ (30.10.2012)., and Původní barokní sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna byly po požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária v kladrubském klášteře.
Kresba perem (17, 2 x 11, 9 cm): Diana a čtyři nymfy se koupají v jezírku pod vodopádem. Nahoře na můstku Aktaión opřený o oštěp, dívá se na koupající se ženy, vedle Aktaióna pes., Fučíková 1997#, I/180, and Příběh z antické mytologie je sekundární, kresbě dominuje zobrazení divoké přírody.
Olej na plátně (163 x 104, 3 cm): Adonis v orientálním oděvu (čapka, boty) sedí a levou rukou objímá Venušinu hlavu. Nahá Venuše stojí před Adonidem a levicí objímá jeho hlavu, pravá ruka spočívá na jeho koleni, jednu nohu má ponořenou v tůňce. Napravo Amor (toulec) s párkem holubů, dole sedí pes s obojkem, vedle dýka. V průhledu vpravo nahoře krajina., Fučíková 1997#, no. I/89, and Vzorem pro pololežící ženskou postavu s jednou rukou zdviženou byla antická socha tzv. spící Ariadny. Antickou sochu získal roku 1512 papež Julius II. a ihned se stala jednou z nejznámějších soch vatikánských sbírek, bronzovou kopii shotovil kolem roku 1540 Promaticcio pro francouzského krále Františka I. Giambolognova kompozice vycházející z vatikánské Aiadny měla ovlivnila rudolfinské umění, jejím ohlasem byl nedochovaný reliéf Sprangera, který známe z rytiny Jan Mullera (Amor a Psýché, 1605-1610). Ohlas vatikánské Ariadny zprostředkované Giambolgnou nalezneme rovněž na bronzovém reliéfu Adriana de Vries v Amsterdamu (Ariadna na Naxu, 1610-1612). V Sprangerově malířském díle nalezneme ohlas Spící Ariadny také na vídeňském obraze Jupiter a Antiopé z doby okolo roku 1596. Spranger na námět příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Obraz v Amsterodamu, z doby okolo roku 1580 (Amsterdam, Spranger, Venuše a Adónis), byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem. Obrazy ve Vidni a v Duchcově (Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis) evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí, a proto je v pozadí chmurná podsvětní krajina. Mýtus je známý také z mytografické příručky Bibliothéké (1.-2. století) připisované Apollodórovi z Athén.