Vítězství Ctností nad Neřestmi na osmi čelech lunetové klenby. Postava ženy sedící na figuře muže, má na sobě antickou vojenskou uniformu s pláštěm sepjatým na rameni, v obou rukách drží dýku, na hlavě má korunu., Lejsková-Matyášová 1973#, 1-17., Poche 1977#, 42-44., and Alegorický zápas Hříchů a Ctností, Ctnosti vítězí nad Hříchy svou duchovní převahou. Hříchy jsou personifikovány mužskými postavami, nad kterými vítězí Ctnost. V tomto případě je patrně zobrazen krutý pohanský vládce Herodes.
Nástěnné malby ve velké síni s erby na jižní stěně a figurálními světskými výjevy na delší východní a západní stěně. Malovaná výzdoba s akantovými rozvilinami, festony a kandelábrovými motivy na malovaných pilastrech. V arkýři západní stěny dva medailony s fiktivními portréty a postava stojící ženy, za ní obelisk, pravicí si do hrudi zabodává dýku - Lukrécie., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
Malířská výzdoba hlavního sálu sestávala nahoře z pilířové arkády s erby, okna začleněna do malovaného architektonického rámce., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
Rytina (11,9 x 11,4 cm): Lukrécie s odhalenými ňadry si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru. Za ní sloup a draperie., Fučíková 1997#, I/11., Fusenig 2010#, s. 258 č. 110., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově kresbě (Firenze, Lukrécie) a na obraze z roku 1601 (Praha, NG, Lukrécie).
"Paetus" se dívá nahoru a zabíjí se dýkou, levici má na ruce ženy zhroucené u jeho nohou, manželky "Arrie." and Antický sochařský typ zobrazující sebevraždu Gala a jeho ženy je kopií z trajánské epochy podle pergamského originálu ze druhé poloviny 3. století př. Kr. Sousoší je poprvé zaznamenáno v roce 1623 ve sbírce Ludovisi v Římě, v majetku rodiny Ludovisi sousoší zůstalo až do začátku 19. století, dnes je v Museo Nazionale v Římě, vystaveno v Palazzo Altemps, inv. 8608 ( srov. Palma, Lachenal 1983, č. 64). Socha byla v interpretována nejprve jako Sextius Marius (inventář sbírky Ludovisi z roku 1636) či Pyramus a Thisbe (Perrier 1638, č. 32), Sandrart navrhl dvojici interpretovat jako jako Paetus a Arria (Sandrart 1675-1679, 1, 2, s. 39). Arria vešla do dějin výrokem "Paete, non dolet" (Paete, nebolí to), kterým jej vybídla k sebevraždě, Paetus byl roku 42 odsouzen k smrti, protože se zapletl do spiknutí proti císaři Claudiovi, které organizoval Camillus Scribonianus. Správná identifikace jakožto sebevražda galského zajatce a jeho ženy se prosadila díky Viscontimu (Visconti 1831, 325-326).
Kresba černou křídou (19, 1 x 16, 5 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/153., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově obrazu z roku 1601 (Praha, NG, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy
Pískovcové sousoší: nahý bezvousý muž, Caecina Paetus, se dívá nahoru a zabíjí se dýkou, levicí drží za paži manželku, Arrii Starší, zhroucenou u jeho nohou. Žena má zavřené oči., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Mladší, které je na bráně umístěno na 6. sloupku od jihu (srov. Hořovice, zámek, brána, Paetus a Arria Mladší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Sochu zobrazující Arrii Starší zhotovila Braunova dílna pro zámeckou zahradu ve Valči, srov. Kladruby, Lapidarium, "Paetus a Arria." Antický originál zobrazuje ve skutečnosti sebevraždu galského zajatce a jeho ženy (srov. Exemplum: "Paetus a Arria"), v Braunově dílně mohla být použita Perrierova rytina z roku 1638 (zrcadlově obrácená), protože obrysy sousoší jsou nápadně podobné. V Perrierově albu je však sousoší interpretováno jako Pyramus a Thisbe. "Paetus a Arria" bylo antické sousoší nazváno až kolem roku 1670 a tak bylo známo po celé následující století. Nejpravděpodobnějším zdrojem inspirace v Braunově dílně byla rytina v Sandratově dílu z roku 1675 (návrh I. D. Sandrart, rytex R. Collin), která sousoší zobrazuje ze stejného úhlu jako rytina Perrierova (nápis: PAETUS und ARIA Röm. Ehe Paar:im Palast von Pr. Ludovisi zu Rom). Na Sandrartově zobrazení je "Paetus" oproti originálu mnohem razantněji rozkročen, takže při bočním pohledu je vidět jenom jeho levá noha, což je na soše z Braunovy dílny věrně reprodukováno.
Pískovcová socha: nahý vousatý muž, Thrasea Paetus, si tiskne k hrudi dýku, k mužově paži držící dýku vztahuje ruku žena klečící mu u nohou, jeho manželka Arria Mladší., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Starší, které je na bráně umístěno na 3. sloupku od jihu (srov. Hořovice, zámek, brána, Caecina Paetus a Arria Starší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Dosavadní interpretace této dvojice jako alegorie věrného a nevěrného manželství neuspokojuje (naposledy Horyna 1997), protože jí neodpovídají akce zobrazených postav a nelze jí uvést v soulad s bezprostředně sousedící ústřední dvojicí soch oslavujících stavebníka prostřednictvím Herkulových činů. Sousoší umístěné na 3. sloupku je adaptací slavného antického originálu zobrazujícího muže páchajícícho sebevraždu a současně držícího volnou rukou mrtvou ženu. Antický originál byl jednou z nejslavnějších soch římské sbírky Ludovisi a v 18. století byl interpretován jako Paetus a Arria (srov. Exemplum, "Caecina Paetus a Arria Starší"). Jestliže socha na jižním sloupku zobrazovala Caecina Paetu a Arrii Starší, koho zobrazoval její protějšek? Musel to být rovněž následování hodný heroický čin a jako oslava sebeobětování se přímo nabízí zobrazení Arrie Mladší, jejíž příběh, v němž šlo rovněž o sebevraždu manžela, byl velmi dobře znám z antické literatury. V obrazovém albu, které vydal Maffei v roce 1704, je vyobrazena antická socha, která posloužila mezi jiným jako model pro sochu na 3. soklu zahradní brány v Hořovicích. Jakožto antický pramen je však v albu uveden Tacitus, Letopisy 16, 34. Tato pasáž se však nevztahuje k Arrii Starší, ale k její dceři, Arrii mladší, které manžel nedovolil, aby si vzala život. Manžel se jmenoval rovněž Paetus, ale byl to Thrasea Paetus, který musel spáchat sebevraždu v roce 66 z příkazu císaře Nerona. Thrasea Paetus byl ctihodný a na rozdíl od Caecina Paety rozhodný a statečný muž, který se až do okamžiku, kdy si vzal život, zabýval filosofií. Byl to totiž nejen senátor, ale i stoický filosof, čemuž odpovídá skutečnost, že na soše v Hořovicích má plnovous, atribut antických filosofů. Zatímco sebevražda Arrie Starší byla v umění 17. a 18. století často zobrazována, Arrie Mladší pokud je nám známo nebyla nikde zobrazena. Tato skutečnost vrhá zcela nové světlo na objednavatelku sochařské výzdoby zámku v Hořovicích i na Braunovu dílnu. Nejednalo se v každém případě o sériovou produkci, ale o původní tvorbu, která měla zaujmout neobvyklostí námětu a jeho důmyslnou inscenací. Sochy na zahradní bráně neměly pouze dekorativní funkci, ale tvořily jednotný celek, jehož smysl shrnovala ústřední dvojice Herkulů.
Pískovcové sousoší: "Paetus" se dívá nahoru a zabíjí se dýkou, levici má na ruce svojí manželky "Arrii" ženy zhroucené u jeho nohou., Poche 1965#, 116-119., Kořán 1999#, 116-122., and Sousoší je variace na antický sochařský typ zobrazující sebevraždu Gala a jeho ženy, který byl v 18. století interpretován jako Paetus a Arria (srov. Exemplum, Paetus a Arria). Ohledně původního umístění srov. Valeč, soubor soch v zámecké zahradě.
Olej na plátně (49,5 x 62 cm): Múzy hrají na hudební nastroje (loutna, tamburina a flétna) a tancují, uprostřed je běžící postava v antikizující zbroji (přilba, boty) s dýkou v ruce., Mžyková 1994#, s. 63-64, č. 12., and Obraz pochází z křimické obrazárny, jeho objednatelem byl patrně František Václav z Vrtby (1671-1750). Kompozice připomíná v 17. století a 18. století velmi oblíbené téma Minervy navštěvující Múzy na Helikónu inspirované Ovidiovými Proměnanmi (5, 254-268). Ústřední postava výjevu může zobrazovat ženu, ale nemá žádné atributy specifické pro Minervu a navíc bohyně ve výše zmíněných výjevech nikdy nemá tasenou dýku či meč. Interpretace výjevu je tedy nejasná, v každém případě se však nejedná o Herkula mezi Hesperidkami (Mžyková 1994, s. 63-64), protože Herkules nebyl nikdy zobrazován ve zbroji s helmou a dýkou.