Na východní a jihozápadní fasádě budovy zámeckého zahradnictví reliéfy s antikizujícími motivy. Na jihozápadní straně: Tři Grácie odzbojují Amora - jedna z nich se rukou dotýká hrotu šípu, na zemi toulec se šípy, Amor drží květinový feston, který za druhý konec drží jedna ze tří Gracií., Samek 1999#, 446-450., and Starší zahradníkův dům byl rekonstruován v roce 1844, 1884-1885. Reliéfy jsou kopiemi Thornvaldsenových děl.
Kresba perem (29,1 x 16 cm): Nahá Venuše stojí opřená o Amorův luk, vedle stojící Amor k ní vztahuje ruku se šípem, nalevo leží na zemi toulec. V pozadí strom., Fučíková 1997#, I/156., Fusenig 2010#, č. 70 s. 204., and Přípravná kresba k nedochovanému obrazu z Rudolfinských sbírek.
Kresba: polonahá Venuše sedí, levicí vytahuje šíp z toulce na zádech před ní stojícího Amora, který napíná luk. Za Venuší Mars ve válečné zbroji, jednou rukou Venuši objímá, ve druhé drží číši vína. Za Venuší putto s pochodní, pod ním Hojnost s rohem. Na protější straně žena s odhalenými ňadry (Minerva ?) s armilární sférou, za ní další Múzy, před nimi na zemi torso nahé ženské sochy, v pozadí za múzami kruhový chrámek., Konečný 1982#., Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). Kresba byla přípravou na obraz v soukromé sbírce, na níže je místo puti s pochodní mladý Bakchus s úponkou vinné révy (srov. Evropa, Dialog mezi Venuší a Minervou 2).
Plastika, patrně raná školní práce (dobová fotografie). Nahá mužská polofigura, z levé paže si vytahuje šíp, na pravém rameni mu sedí Amor s lukem a šípy, na soklu po levém boku lev. and Horejc 2016, s. 165.
Fasáda průčelí, dnes obnovené výzdobné schéma výzdoby vstupního křídla s hlavní bránou podle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1910. Sgrafitová a chiaroscurová výzdoba fasády silně poškozená, původně antická božstva v nikách. V přízemí: stojící žena, v 1. patře zprava Apollón (Helios), Venuše s Amorem, Merkur, Jupiter. Na sloupech před hlavním vxhodem sochy - vlevo Neptun, vpravo Amfitrité. and Vlček 2001#, 82.
Štuková dekorace stropu s malbou. Figurální scéna na oblacích, zleva jede vůz s tažený trojspřežím, ve voze sedí Apollón, pod vozem okřídlená ženská postava, nad vozem letí dva putti, jeden s hořící pochodní, druhý s lukem a šípem. and Mádl 2011#, 364-365, 369.
Kresba perem (18, 6 x 14, 6 cm): Amor (toulec přes rameno) slétá s lukem a šípem v rukou., Fučíková 1997#, I/282., and Patrně list do památníku. Pojetí postavy Amora souvisí s obrazem Amor opouštějící Psyché (Oldenburg, Landesmuseum).
Olej na plátně (177, 5 x 111, 5 cm): nahá Psyché (náramek na paži) pololeží na posteli, nahý Amor odlétá, pravici vyčítavě nataženou k Psyché, v levici drží luk, šíp a řemen od toulce. V popředí vlevo si šeptají dva Amorové, pod nimi dvě holubice, jedna leží na zádech, druhá je zobrazena ve stejné póze jako Amor., Fučíková 1997#, I/40, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostředně předcházející epizodu z Apuleiových Proměn ilustruje Heintzův obraz z roku 1605 (Augsburg, Heintz, Amor a Psýché). Psýché byla zjevně inspirována často napodobovaným antickým reliéfem, Letto di Policleto (tehdy ve sbírce Este ve Ferraře), po němž Rudolf II. dlouho toužil. V roce 1600 získal jeho kopii ze sbírky kardinála Granvella a později i originál, který je v Praze doložen od června 1603. Oba exempláře se v 17. století ztratily.