Uměleckohistorická studie poskytuje kritický rozhled po urbanistických předpokladech a projektantské a stavební činnosti ve dvou fázích let 1919-1924 a 1925 až 1928. Rok 1928 je pojímán jako výrazné předělové datum, neboť tehdy končí "zakladatelské a průkopnické údobí a avantgardní architektura se stává již samozřejmým programem". Místo obvyklého a historického typologického postupu pozoruje autor architektonické myšlenky v jejich vývoji, a to bez ohledu na to, zda byly či nebyly realizovány.
7000 výt. and Poněkud detailně rozšířená publikace si i ve druhém vydání uchovala původní koncepci: fotografiemi a obrázky (v počtu 317) i slovním komentářem shrnuje směry a tendence československého stavebního umění od počátku dvacátého století až po druhou polovinu šedesátých let. Zahrnuje tak secesní, kubistický, puristický a funkcionalistický projev i další "zjemnění architektonické mluvy" a rozvíjení poválečného úsilí o harmonické vyjádření moderních záměrů.