The use of phytoseiid species in biological plant protection is widespread. However, the techniques used to release them differ. The possible release of Amblyseius andersoni (Chant, 1959) using a new method was tested. High numbers of this mite overwinter in the ground litter in Hungarian orchards. By transferring such ground litter to plots in young orchards, the population density was found to be significantly increased in the release compared to control plots; A. andersoni became the dominant phytoseiid species in the new orchard. Due to the rate at which it spreads, this species was also recorded in the control plots towards the end of the growing season (Aug., Sept.), at which time there was no significant difference in the numbers of this species in the treated and control plots. In the winter following release, A. andersoni was found in the ground litter of the orchard., Árpád Szabó, Béla Pénzes., and Obsahuje seznam literatury
Levé nároží pod římsou: muž v přílbě, za ním beraní kůže (Iásón), v levé ruce štít, dívá se na polonahou ženskou postavu, ta v pozdvižené levici drží cíp oděvu (Médeia). Druhá dvojice: žena v pravici má jablko, levou rukou se dotýká rohu hojnosti (Proserpina), který drží vousatý muž s pokrytou hlavou (Plútón). Plastická výzdoba cviklů okna druhého patra: žena s dítětem, u nohou má hada (kouzelnice Médeia); muž s drakem, kterého přemohl, vedle něho přilba (Iásón)., Medvey 1939, s. 59; Déry 1991, s. 40; Gábor 2002, s. 15-17., and Výzdoba v levé části průčelí je inspirovaná mýtem o Médeie, přičemž Proserpina a Plútón patrně narážejí na tragický konec manželství Iásóna a Médeie. Postava Medeie s dítětem ve cviklu okna je zrcadlově převráceným schematem tehdy slavného Feuerbachova obrazu (Anselm Feuerbach, Medeia, dat. 1870, Neue Pinakothek, München). Sochařská výzdoba průčelí je, podle maďarské literatury, alegorickým vyjádřením "zlatého a heroického věku" (Déry 1991), nebo alegorickým zobrazením "měšťanských ctnosti" (bourgeois virtues). Plastiky údajně personifikují zleva nahoře: "oddanost a lásku" (Loyalty and Love), "pohostinnost a blahobyt" (Hospitality and Prosperity), "solidarity a síly" (Felowship and Strength), "míru a práce" (Peace and Labour) (Gábor 2002, s. 15-17). Vzhledem k tomu, že jsou zde zobrazeny konkrétní postavy z řeckých mýtů, můžeme předpokládat, že ideový záměr byl mnohem ambicióznější. Stavebník (jehož zadání patrně plnil sochař) zřejmě v podobě alegorií cituje méně obvyklé antické mýty, aby demonstroval svoje klasické vzdělání. Antičtí hrdinové mohou být připomínkou Zlatého a Heroického věku a Občanské svornosti a Blahobytu pramenícího ze vzdělání a hospodářského pokroku.
Olej na plátně (54 x 67 cm): poprsí Athény (přilba), Venuše (oděv s odhalenými ňadry) s jablkem v ruce a Juno., Kaufmann 1988#, I/1., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Na alegorický výklad Aacehnova obrazu ukazuje skutečnost, že zobrazil pouze polopostavy tří bohyň s jablkem.
Kazeta na vrhcáby, hruškové dřevo (45 x 45 x 12 cm). Na víku reliéfní řezba, závod Atalanty a Hippomena. and Dřevořezba podle grafického listu z ilustrovaného vydání Ovidiových Metamorfóz (P. du Ryer, Magdalena van de Passe, Les Metamorphoses d'Ovide, En Latin Et François: Divisées En XV. Livres, Brusel 1677, s. 335).
Figurální scéna v krajině. Vpravo na skále sedí Paris, podává jablko Venuši, která stojí mezi Juno a Minervou. Nad Venušinou hlavou tři putti, jeden z nich Venuši věnčí. Vpravo dole leží pes., Radostová 2017, s. 275-276., and Obraz vznikl podle předlohy Paola Veronese (Gosford House, Longniddry).
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Postava muže, na hlavě má okřídlenou čapku, křídla na střevících, v levici drží zlaté jablko, v pravé ruce kaduceus. and Poche 1977#, s. 318-319.
Ve čtvrté místnosti vlevo od vchodu nástropní freska, v obdélném štukovém rámu figurální scéna v krajině. Vlevo oblaka s několika figurami, uprostřed v krajině sedící mladík v klobouku, se psem, Paris, za ním stojí Merkur (kaduceus, čapka). Paris podává jablko Venuši, která před ním stojí s Amorem a Minervou, nad nimi se vznáší putto, který Venuši věnčí. Vpravo sedí Juno. and Poche 1977#, s. 318-319.
Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88).
Nástěnná malba ve štukovém rámu. Uprostřed stojí trojice nahých bohyň: Venuše, Juno, Minerva, vpravo Paris se zlatým jablkem v ruce., Audyová 2005#, 52-75, and Togner 2010#, 64
Kabinet , dřevo, řezba (v. 127, š. 117, hl. 35 cm). Na vnitřních dveřích vpravo: Paridův soud., Mžyková 1994#, 111-112, č. k. 80., and Tento kus pochází, podle záznamu nalezeném v kabinet po odkrytí zadní stěny, z Plzně - patrně z císařského (habsburského) domu na náměstí vedle radnice. Dům ve městě využíval císař Rudolf II. při svých cestách.