Zdůvodnění: Nejvýhodnější hodnota snížení systolického krevního tlaku vedoucí ke snížení kardiovaskulární morbidity u pacientů bez diabetu není dosud známa. Metodika: Autoři studie SPRINT randomizovali 9 361 osob se systolickým krevním tlakem ≥ 130 mm Hg a se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem, ale bez diabetu, na skupinu s cílovým systolickým krevním tlakem < 120 mm Hg (intenzivní léčba) a na skupinu s cílovým systolickým tlakem < 140 mm Hg (standardní léčba). Primárním kombinovaným cílem byly infarkt myokardu, jiné akutní koronární syndromy, cévní mozková příhoda, srdeční selhání, nebo úmrtí z kardiovaskulárních příčin. Výsledky: Po jednom roce studie byl průměrný systolický krevní tlak 121,4 mm Hg v intenzivně léčené skupině a 136,2 mm Hg ve standardně léčené skupině. Intervence byla přerušena brzy po dosažení mediánu sledování 3,26 let pro významně nižší výskyt primárního kombinovaného cíle v intenzivně léčené skupině oproti standardně léčené skupině (1,65 % ročně vs 2,19 % ročně; HR 0,75; 95% CI 0,64–0,89; p < 0,001). Celková mortalita byla též významně nižší v intenzivně léčené skupině (HR 0,73; 95% CI 0,60–0,90; p = 0,003). Výskyt závažných nežádoucích účinků – hypotenze, synkopy, abnormality elektrolytů a poškození nebo selhání ledvin, ale nikoliv pádů se zraněním – byl vyšší v intenzivně léčené skupině oproti standardně léčené skupině. Závěry: Snaha o snížení krevního tlaku u pacientů s vysokým rizikem kardiovaskulární příhody, ale bez diabetu, na hodnoty < 120 mm Hg vedla v porovnání se snížením systolického krevního tlaku < 140 mm Hg k nižšímu výskytu fatálních a nefatálních větších kardiovaskulárních příhod i celkové mortality, i když některé nežádoucí účinky byly častější ve skupině pacientů intenzivně léčených. Klíčová slova: intenzivní léčba hypertenze – nežádoucí účinky – SPRINT, Background: The most appropriate targets for systolic blood pressure to reduce cardiovascular morbidity and mortality among persons without diabetes remain uncertain. Methods: We randomly assigned 9 361 persons with a systolic blood pressure of 130 mm Hg or higher and an increased cardiovascular risk, but without diabetes, to a systolic blood-pressure target of less than 120 mm Hg (intensive treatment) or a target of less than 140 mm Hg (standard treatment). The primary composite outcome was myocardial infarction, other acute coronary syndromes, stroke, heart failure, or death from cardiovascular causes. Results: At 1 year, the mean systolic blood pressure was 121.4 mm Hg in the intensive treatment group and 136.2 mm Hg in the standard-treatment group. The intervention was stopped early after a median follow-up of 3.26 years owing to a significantly lower rate of the primary composite outcome in the intensive-treatment group than in the standard-treatment group (1.65 % per year vs 2.19 % per year; hazard ratio with intensive treatment, 0.75; 95% confidence interval (CI) 0.64 to 0.89; p < 0.001). All causes mortality was also significantly lower in the intensive-treatment group (hazard ratio, 0.73; 95% CI 0.60 to 0.90; p = 0.003). Rates of serious adverse events of hypotension, syncope, electrolyte abnormalities, and acute kidney injury or failure, but not of injurious falls, were higher in the intensive-treatment group than in the standard-treatment group. Conclusions: Among patients at high risk for cardiovascular events but without diabetes, targeting a systolic blood pressure of less than 120 mm Hg as compared with less than 140 mm Hg, resulted in lower rates of fatal and nonfatal major cardiovascular events and death from any cause, although significantly higher rates of some adverse events were observed in the intensive-treatment group. Funded by the National Institutes of Health. Key words: intensive treatment of hypertension – rates of serious adverse – SPRINT, and Jiří Widimský