Stejně jako dnes není nauka schopna vymezit Evropskou unii jako entitu sui generis, tak i v době meziválečné nebyla jednoznačně zařaditelná koncepce Společnosti národů. Antonín Hobza varoval, že snaha o to, aby Společnost národů byla za každou cenu zařazena do některé z kategorií jako „spolek států“, nemá rozumný smysl, protože jde o spojení států, které nemá v historii obdobu.V souladu s jinými evropskými teoretiky mezinárodního práva Antonín Hobza soudil, že obraz Společnosti národů by byl zkreslen, kdybychom na něj chtěli uplatňovat představy o tradičních organizačních uskupeních, neboť jde o nové období mezinárodního práva. Obdobnou argumentaci zaznamenáváme dnes v souvislosti s Evropskou unií snad jen s tím rozdílem, že o evropském právu nehovoříme jako o právu mezinárodním, ale jako o právu nadnárodním. and Just like today the legal science is far from being able to define European Union as an entity sui generis, it was difficult to classify the League of Nations between the two wars. Czech internationalist Antonín Hobza warned that the aim to define League of Nations as a “Union of states” did not have a rational meaning because the League of Nations was an unprecedented integration of states. In agreement with other theoreticians of international law Antonín Hobza thought that the image of League of Nations would have been misinterpreted if we wanted to apply traditional concepts of organization of states because we have reached a new era of international law.We are seeing the same argumentation today in relation to the European Union. The difference is that European law is treated not only as international but as a supranational law.