Olej, plátno na dubovém dřevě (116 x 74 cm). Scéna v krajině s potokem, v pozadí činná sopka, postava nahého satyra v pokleku, rohy špičaté uši, vous, má vyplazený jazyk, v pravé ruce drží flétnu., Slavíček 1993#, 211-212., and František Antonín hrabě Berka z Dubé obraz získal ve Vídni, v nostické sbírce v Praze v letech 1706-1945. Dříve obraz připsán van Dyckovi. Je zobrazen okamžik, kdy Marsyás nalézá flétnu, kterou odhodila Minerva, protože Juno a Venuše se smály její hře, protože se při ní její tváře nadouvaly. Toto téma bylo často zobrazováno již v antice ve vázovém malířství a plastice. V evropském malířství renesance a baroka však převládla scéna potrestání Apollónem.
Pískovcový reliéf se dvěma výjevy, nalevo Faun (kozí nohy) pronásleduje nahou ženu se syrinx v ruce (Pan a Syrinx ?), na druhé straně je Marsyás (kozí nohy) pověšený za nohy na strom, vedle stojí bezvousý muž (Apollón ?) a stahuje mu kůži., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf zjevně úmyslně nezobrazuje žádnou kanonickou scénu. Syrinx v ruce nahé ženy napravo je zcela neobvyklý motiv, protože tento nástroj byl vyhrazen mužům, nejčastěji je má v ruce Pan nebo Marsyás. Faun ženu evidentně pronásleduje, takže lze uvažovat o tom, zda výjev není shrnutím báje o Panovi pronásledujícím Nymfu Syrinx známé především z Ovidiových Proměn (1, 690-706). Bohové panenskou Nymfu zachránili tím, že ji proměnili v rákos, z něhož si Pan udělal syrinx. Podle jiné verze mýtu, kterou zaznamenává také Ovidius (fast. 06, 697-708) píšťalu vynalezla Minervaa a když ji odhodila, zmocnil se jí Faun, který potom vyzval Apollóna na soutěž a byl mu stažena kůže z těla. Žena nalevo však nemůže být Minerva, protože je nahá. Výjev napravo se bezpochyby vztahuje k mýtu o Faunovi, který vyzval Apollóna na hudební soutěž, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).