Pohár, malované sklo. Dílo Ignáce Preisslera, malíře skla a porcelánu, činného na východočeském panství hrabat Kolovratů v Kunštátu v Orlických horách, dnešním Orlickém Záhoří., Brožková 2002#,, and Předměty připisované Ignáci Preisslerovi představují jak po stránce stylové, tak námětové mimořádné dílo doby vrcholného baroka. Tyto drobné, avšak velmi luxusní nádoby, zdobené charakteristickým a nezaměnitelným dekorem, plnily již v době svého vzniku funkci vzácných sběratelských předmětů, tzv. kabinetních kusů. Jak vyplývá z historických souvislostí, není naprosto vyloučeno, že jejich ohlas dokonce přesáhl hranice Čech a ovlivnil tvorbu v okolních zemích. Díky nesporné kvalitě se všechny tyto předměty těší již několik desetiletí značné pozornosti odborné i laické veřejnosti. Někteří sběratelé a obchodníci trvají na připsání děl Ignáci Preisslerovi, v jiných případech hovoří o pracích v Preisslerově stylu. Protože hodnocení českých odborníků se od závěrů zahraničních badatelů často liší, pokouší se připravovaná výstava i doprovodný katalog zpochybnit záplavu omylů a zmatených konstrukcí, které se nad tímto exkluzivním tématem v průběhu let nahromadily. Zcela mimořádný soubor těchto děl je ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, jehož základ tvoří od roku 1906 soukromá sbírka Vojtěcha Lanny, jež byla postupně rozšířena prací několika generací dalších sběratelů a pracovníků muzea. Triumf Bakcha.
Tapiserie (318 x 526 cm). Figurální scéna v prostředí zahrady - francouzského parku se záhony a kvetoucí vegetací. V popředí vpravo Merkur, který odevzdává novorozence, Bakcha, dvěma nymfám., Blažková 1975#, č. k. 33., and Tapiserie ze série Historie Bakcha, Bakchovo dětství, je inspirována ústřední kompozicí N. Poussina. kterou převzal Louis van Shoor (1666-1726).
Na fasádě sgrafito odděluje přízemí a první patro: uprostřed je chrám umění naznačný čtyřmi iónskými sloupy a dvěma ozdobnými podstavci s miskami s obětním ohněm. V chrámu na trůně sedící bohyně umění charakterizovaná putti s dedulkami, na nichž latinské nápisy "malířství", "sochařství", "architektura" a "hudba". K chrámu přichází ze dvou stran procesí. Zleva dionýsovský průvod se satyry a mainadami, na vozech jede Dionysos a Ariadna. Zprava průvod důstojných občanů. Je tu proti sobě postavena božská a pozemská sféra, příroda a kultura. and Bažant 1994#, 59
Olej na dřevě (66,4 x 114,3 cm): napravo pod látkou přehozenou přes větve stromu sedí polonahá Ariadna. Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty, thyros) stojí vedle Ariadny a drží jí nad hlavou korunu s hvězdami na hrotech. Před a za skupinou Ariadny a Bakcha jsou zlaté nádoby, napravo ve volné krajině tancující, hrající a pijící muži, ženy a děti (trubka, tamburina, konvice). Na nebi dva Amorové, jeden s pochodní, druhý s holubicí., Zlatohlávek 2009#, s. 165., and Kern převzal kompozici se sedící Ariadnou a vedle ní stojícím Bakchem z obrazu svého učitele Giovanni Battista Pittoniho, který vznikl po roce 1732 (srov. Praha, NG, Bakchus s korunou a Ariadna). Kernův přídavek byla celá pravá polovina obrazu s veselícími se svatebčany, kteří nahradili Pittoniho Fauny, a od svého vzoru se odlišil i v pojetí ústředního výjevu: Bakchus nedrží zlatou korunu, ale její hvězdnou podobu, a Amor držící holubici má toulec, čímž je jeho statut jasně definován. Kernova interpretace Ariadniny koruny, jež není souhvězdím jako na Pittoniho předloze, ale souhvězdím i skutečnou zlatou korunou, je plně v souladu s tím, že Kernovi svatebčané nejsou mýtické postavy, ale lidé. Koruna na Kernově obraze je doslovnou ilustrací z Ovidiova Kalendáře (Aurea per stellas nunc micat illa novem, Ov. fast. 3, 516): v Bakchově ruce se na zlaté koruně rozzářilo souhvězdí, čímž byla svatba povýšena na nanebevzetí. Ariadnina koruna proměněná v souhvězdí Koruny (Corona Borealis) zdůrarazňuje kosmický rozměr svatebního obřadu, což konvenovalo s předpokládaným užitím obrazu při svatebním ceremonielu. Kernova odchylka od vzoru, kterého se jinak v případě zobrazení Bakcha a Ariadny velmi těsně držel, svědčí u úmyslu rozvést ideový program Pittoniho obrazu. Ariadninu zlatou korunu s hvězdami na trnech převzal ze slavné fresky Annibale Carracciho v Palazzo Farnese, který poznal za svého římského pobytu v letech 1738-1741 (není vyloučeno, že v Palazzo Farnese navštěvoval soukromou akademii Sebastiana Concy, srov. Fastenrath-Vinattieri 2000-2001, 285-286).
Olej na plátně (164,5 x 126 cm): nalevo stojí Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty) v pozdvižené levici číši, v pravé ruce konvici, jednu nohu na sudu. Napravo sedí Zima, vousatý stařec v kožichu a kožešinové čepici), za ním na lavici nádoba a hůl, v pozadí žena zahalená do pláště. V předním plánu obrazu sedí putto pojídající hroznové víno a chlapec ležící na zemi u položeného žebříku (z něhož spadl?). Za Bakcehm sud s hrozny vína a košík s ovocem. Výjev je situován u dřevěného stavení s plotem, za Zimou suchý strom., Zlatohlávek 2009#, s. 172, O 36., and Obraz je protějškem k obrazu spojujícímu dvě zbývající roční období (Sankt-Peterburg, Flora a Ceres).
Nástěnná malba, figurální scéna v oblacích. Dole vůz tažený pávy, z něj vystupuje Juno (koruna), za ní Žárlivost, před ní Závist, žezlo a koruna - v oblacích nad scénou Jupiter s orlem, na hlavě koruna) a letící Merkur (kaduceus, okřídlená čapka)., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., Togner 2010#, 79., and Malba představuje sestoupení Juno na zem, v doprovodu Olympanů, Žárlivosti a Závisti. Kolem hlavního výjevu jsou zobrazeny čtyři přiklady Jupiterových lásek.
Dva bronzové odlitky (11 cm), držadlo dveří nebo skříně v podobě poprsí Bakcha (vinná réva) a Bakchantky v plášti sepnutém na levém rameni., Chlíbec 2006#, 192-193, č. 89, obr. s. 193., and Soška pochází ze sbírky Emila Filly. Existuje větší počet replik těchto renesančních držadel, která byla jednoznačně inspirována antickými držadly v podobě poprsí, nejčastěji Silénů, Faunů, nebo Bakcha.