Slonovinová soška (21, 9 cm): nahá Kybelé (plášť na zádech, přes prsa stuhu) má na hlavě korunu ve tvaru městských hradeb, v pravé ruce drží žezlo, v pozdvižené levici klíč., Fučíková 1997#, II/231, and Koruna ve tvaru městských hradeb božskou matku definuje jako ochránkyni města a lidské civilizace obecně. Sulpicia zmíněná v nápise byla manželka Quinta Fulvia Flacca, byla uznána za nejctihodnější ze všech matron římských, aby zasvětila chrám Venuše Verticordia/ Obracející srdce (113 př. Kr.). Nápis na sošce Kybelé patrně důsledek sloučení historie Sulpicie a Claudie, která se zasloužila o uvedení kultu Kybelé do Říma, jak o tom píše Ovidius v Kalendáři (Ov. fast. 4, 301-327). V Pliniových Kapitolách o přírodě jsou Sulpicia a Claudia zmíněny v jedné větě (Plin. nat. 7, 35).
Bronz (62, 7 cm): nahý Merkur (okřídlená čapka, okřídlené boty) letí a ukauje vzhůru, v ruce původně držel caduceus., Fučíková 1997#, I/115., and Toto dílo existuje v mnoha verzích a různých velikostech.
Bronzová soška (21 cm): lev povalil koně a zakusuje se mu do boku., Prag um 1600#, II, č. 523 s. 55-56., and Soška je poměrně věrnou kopií antického římského sousoší ze 3. století před Kristem, které bylo spolu s kapitolskou vlčicí jedním z nejstarších a nejznámnějších atributů Říma. Sousoší bylo vystaveno na Campidogliu přinejmenším od pol. 13. století, a protože u něj byly vyhlašovány rozsudky smrti, bylo interpretováno jako symbol spravedlnosti. Přinejmenším od čtrnáctého století stálo na levé straně schodiště ("scale al leone") vedoucího k justičnímu paláci, v roce 1549 bylo přesunuto k opěrné zdi pod kostelem S. Maria in Aracoeli. V renesanci bylo sousoší slavné nejen pro svůj symbolický význam, ale též jako estetický objekt obdivovaný Rafaelem i Michelangelem. Antické sousoší se lvem zakusujícím koně bylo v Praze poprvé citováno na východním průčelí Belvedéru (Paolo della Stella, 1538 - 1550). Suiniho soška zachycuje stav po restaurování sochy v roce 1594 (Ruggiero Bescape), při níž byla doplněna chybějící hlava, která naznačuje, že kůň boj vzdal a odevzdaně očekává svůj konec. Dnešní stav představuje dramatičtější rekonstrukci od Giambologni na níž má kůň otevřenou tlamu.
Bronzová soška (53 cm): nahý Merkur (okřídlená čapka a boty, caduceus)., Prag um 1600#, II, č. 518 s. 46-48., and Postoj sochy je variací na téma Apollóna Belvedérského. Ve Stuttgartu je replika této sošky. Patrně protějšek k sošce Minervy v soukromé sbírce v USA.
Pozlacený stříbrný reliéf na dně mísy (délka 64, 7 cm): dole dva putti bez křídel napínají luk, okolo jsou sedící a stojící polonahé ženy v přírodním rámci. Symbolický význam činnnosti putti a identita žen jakožto družek Európy vyplývá z výjevů v pozadí. Nalevo v pozadí nahý Merkur (křžídlená čapka) s pastýřskou holí žene stádo, do něhož se vmísil Jupiter proměněný v býka. Nalevo v pozadí Jupiter v podobě býka unáší Európu, uúrosžed nahoř napravo nahoře Jupiter objímá Európu na obblaku, vedle orel. Na okraji mísy se čtyřikrát opakuje emblém s labutí bojující s hadem. and Fučíková 1997#, II/209
Mísa z lapis lazuli s chalcedonovými kamejemi (průměr 41, 7 cm): na okraji 12 kamejí s římskými císaři, uprostřed kamej se sedící Ledou a Jupiterem v podobě labutě, dole Amor v mušli., Fučíková 1997#, II/204., and Příběh o Jupiterovi a Lédě se v antice nikdy nedočkal podrobnějšího zpracování. Zmiňuje se o něm už v 5. století př. Kr. Eurípidés (Helena 16-21: Jupiter v podobě labutě vlétl do Lédiny ložnice), Ovidius v Proměnách (met. 6, 109), Hyginus ve svých Bájích (fab. 77: spojení situuje na břeh řeky) a celá žada dalších autorů.