Empírový zámek, stavebník Karel Chotek 1842-1845, vídeňský arch. Foerster přestavěn 1885-1910 jako novorenesanční, arch z Drážďan Fleischer V hlavním sále štuková výzdoba. Soubor klasicistní kameniny Wedgwood. v dámském salonu obrazy antických zřícenin.
Figurální scéna v krajině s bujnou vegetací na pozadí sloupové architektury s drapérií. Vlevo pod baldachýnem sedí Psýché, rozmlouvá se svými dvěmi sestrami stojícími před ní. Psýché ukazuje na předměty položené před trůnem na zemi: tepané nádoby, skřínka se šperky, perly., Reynies, Laveissiere 2005#, 255-257., and Tapiserie je jedním výjevem ze série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Na tomto je zobrazena scéna návštěvy dvou sester v Amorově paláci, kam je na její žádost přinesl Zefyros. Sestry jí však začaly závidět, princezna na si jejich zvědavé otázky vymýšlí odpovědi, aby udržela slíbené tajemství o skutečné identitě svého manžela. Sestry se však nepřestávají vyptávat, proto se jich Psýché snaží zbavit bohatými dary. Na rozdíl od některých dalších kusů z jiných edic této série, v tomto případě chybí koše s květinami a postavy dvou sloužících přinášejících další dary (e.g. NM Tokyo).
Figurální scéna v krajině na pozadí architektury. Vlevo pod baldachýnem sedí Psýché, na sobě má hermelínový plášť, ve vlasech perly. Kolem ní postavy s milodary: klečící žena s mísou a pokrmem, mladík s ověnčenou ovcí a obětním nožem v ruce, stařec s vavřínovým věncem na hlavě a věncem květin v ruce, mladík s květinovým věncem v ruce. Na zemi zdobená nádoba a kadidelnice., Reynies, Laveissiere 2005#, 249., and Tapiserie je jedním výjevem ze série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Na této tapiserii je zobrazen začátek vyprávění. Krásná královská dcera Psýché urazila Venuši tím, že se lidé klaněli její kráse a dávali jí pocty patřící nebešťance.
Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. Poprvé tento princip u nás použit v posledním patře zámku, kde je navíc arkáda prolomena na obě strany a spojená s okolím nádvořím (podobně v Telči). Rozevřená trojkřídlá dispozice arkády, jejíž sloupový ochoz se otevírá ven se objevuje v římském umění v 1. století po Kr. U nás v Opočně, Nelahozevsi, Račicích, Velkých Losinách, Moravské Třebové.
Figurální scéna v lesní krajině s dlouhým prostřeným stolem. Uprostřed scény sedí Jupiter na trůně (na hlavě má korunu, u jeho pravé nohy sedí orel, v levici žezlo, v pozdvižené pravici pohár). Za stolem sedí Hymen s pochodní a květinovým věncem na hlavě, kolem další bohové a bohyně. Po levici Jupitera stojí Venuše (u jejích nohou dvě holubice), za ní sedí Juno (u jejích nohou je páv) a Apollon, pravicí drží Juno za ruku, v levici má lyru. Před Jupiterem, který pozdvihuje pohár, stojí Psyché opásaná bohatě krumplovaným pásem, ve vlasech květinový vínek (před ní na zemi leží Amorův toulec se šípy a luk), za ruku drží Amora s křídly, který stojí za ní, u jeho nohou bohatě zdobené nádoby., Reynies, Laveissiere 2005#, 266-267., and Tapiserie je součástí série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Zde je zobrazen okamžik, kdy Jupiter nabízí dívce pohár s nápojem nesmrtelnosti. Formálně Moillon navázal na díla renesančních malířů (Raffaelův cyklus fresek zdobících vilu Farnesina v Římě). Na rozdíl od některých dalších edic tapiserií na této scéně chybí motiv architektury v pozadí figurálního výjevu (takto e.g. edice z 18. století, Musée département de la tapisserie, Aubusson).