Stříbrné mince typu Biatec. Na lícu jezdec na konci s ratolestí v ruce, nápis BIAT, na rubu dvě hlavy z profilu, nápis BIA., Vlastivěda 1963, I/1, 72-73, and Koncentrace ražeb nejmladších keltských mincí na jihozápadním Slovensku jdou dokladem římských vlivů v keltských opidech. Na ražbách jsou vyražena jména BIATEC a NONNOS, což jsou zřejmě jména knížat.
Grassalkovichův palác, dnes sídlo slovenského presidenta. Na fasádě průčelí štítové plastiky: alegorie Ctností. Na slavnostním schodišti paláce čtyři alegorické plastiky v nikách, alegorie ročních dob jako bohyně: Jaro - Flora, Léto - Cerés, Podzim - Bakchus, Zima - Vulkán a putti s vázami., Rusina 1983, s., and Palác dal postavit oblíbenec Marie Terezie a jeden z nejbohatších mužů Uherska a milovník umění. Štítové plastiky není možné určit, protože chybějí atributy.
Na atice šest alegorických soch: Minerva (přilbice, štít, sova, kniha, vedle ní sedí mladík), Moudrost, Láska k vlasti, Mlčenlivost, Čistota srdce, Učenost (Boží moudrost). and V plastikách je naznačen nový osvícenecký ideál, pojetí ctností (Láska k vlasti)
Kresba (22, 6 x 17, 4 cm): Juno a Jupiter (vousy, blesky v ruce) se objímají na oblaku, napravo orel, nalevo páv., Kappel 1998#, 254., and Podle kresby zhotovil někdy v letech 1588-1589 Caspar Lehman rytina na skle a v roce 1599 Johannes Bara grafický list.
Bronzová soška (31 cm): Venuše (náramek) si vyhrnula oděv a dívá se na zadní část svého těla., Prag um 1600#, I, č. 74., and Na základě pasáže z Athénaiovy Hostiny mudrců (Deipnosofistai, 12.554 c-e) byla antická socha ženy dívající se na zadní část svého těla v 18. a 19. století považována za kultovní sochu ze syrákúského chrámu Venuše Kallipygos (cf. Saeflund 1963). Socha byla nalezena někdy před rokem 1593 v Římě. V letech 1594-1763 byla v římském Palazzo Farnese, od roku 1792 je v Neapoli (Museo archeologico), srov. http://census.bbaw.de/easydb/censusID=159516 (23 February 2010). Rytinu podle této sochy vydal v roce 1594 Giovanni Battista De'Cavalieri, v 16. století vznikly dvě sochařské kopie, bronzové soška italského sochaře 16. století, která se věrně drží originálu, je ve Frankfurtu nad Mohanem (Liebieghaus inv. n. 1318) V Oxfordu (Ashmolean Museum) je volnější verze, která se na první pohled od originálu liší kratší tunikou, kterou vytvořil Hans Mont nebo Hubert Gerhard (Penny 1993, č. 351). Existence této verze v pražských sbírkách Rudolfa II. není prokázána, ale je velmi pravděpodobná. Podle této verze Venuše Kallipygos, která ještě zvýšila erotický chatrakter výjevu, vznikla soška neznámého sochaře chovaná v Braunschweigu.
Kresba (23 x 17, 5 cm): na schodech jsou rozesety zlaté šperky, panovnické insignie a nádoba, symboly Zlatého věku, na nejvyšším stupni je císařská koruna a žezlo. Nalevo je Venuše s Amorem, pramatka římského lidu. Napravo jsou dva muži v utíkající pryč - nepřátelé říše římské. Jejich gesta naznačují, že mají strach. Nahoře letí s kosou Chronos/Saturn (dlouhé vousy)., Fusenig 2010#, č. 91 s. 233., and Přípravná kresba k obrazu (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše 2), existuje její kopie (Berlín-Dahlem, Kupferstichkabinett). Kresba se od obrazu liší v tom, že na místě, kde je na obraze personifikace Říma je kresbě císařská koruna.