Nájemní dům z roku 1811, v chodbě uvnitř budovy pod schodištěm plastika ženy, drží v náručí ovoce (Persefoné ?). and Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 13.
Nájemní dům z roku 1811, v chodbě uvnitř budovy pod schodištěm plastika ženy, drží v náručí ovoce (Persefoné ?). and Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 13.
Řadový nájemní dům, jeden z nejstarších domů v řadě, postavil ho pro tehdy úspěšného řemeslníka, tesaře, Mihály Pollack v roce 1812 (1820 ?). Tyto domy byly většinou v majetku středních vrstev, nejčastěji obchodníků. Původně bylo průčelí domu situováno do nábřežní promenády. V klenáku portálu je umístěna ve vysokém reliéfu hlava vousatého muže, může to být Jupiter nebo Herkules. Uvnitř komplexu budovy (ve dvoře ?) jsou údajně figurální plasiky antických božstev (Jupiter, Hébé, Flora)., Zádor 1993, s 44., and Jupiter bývá někdy zobrazován s vavřínovým věncem na hlavě (jako například na sousedním domě č. 5), nebo s jakousi korunou na hlavě. Herkules může mít přes hlavu lví kůži, oba však mohou být i prostovlasí, proto je velmi obtížné přesněji postavu určit.
Řadový nájemní dům, jeden z nejstarších domů v řadě, postavil ho pro tehdy úspěšného řemeslníka, tesaře, Mihály Pollack v roce 1812 (1820 ?). Tyto domy byly většinou v majetku středních vrstev, nejčastěji obchodníků. Původně bylo průčelí domu situováno do nábřežní promenády. V klenáku portálu je umístěna ve vysokém reliéfu hlava vousatého muže, může to být Jupiter nebo Herkules. Uvnitř komplexu budovy (ve dvoře ?) jsou údajně figurální plasiky antických božstev (Jupiter, Hébé, Flora)., Zádor 1993, s 44., and Jupiter bývá někdy zobrazován s vavřínovým věncem na hlavě (jako například na sousedním domě č. 5), nebo s jakousi korunou na hlavě. Herkules může mít přes hlavu lví kůži, oba však mohou být i prostovlasí, proto je velmi obtížné přesněji postavu určit.
Sofoklova Elektra v režii Reinharda Auera a podání Freies Theater Bozen sice nebyla zdaleka tak zajímavá jako režisér sám, ale ukázalo se, že němčina je pro antické drama jazykem bezmála přirozeným a ve vcelku standardní inscenaci oslnil především výkon Gabriele Langes v titulní roli. Její extrémní expresivní herectví kontrastovalo s celkově střízlivým, až snad ironickým pojetím zbytku inscenace včetně ostatních hereckých výkonů.
Olej na plátně (54 x 67 cm): poprsí Athény (přilba), Venuše (oděv s odhalenými ňadry) s jablkem v ruce a Juno., Kaufmann 1988#, I/1., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Na alegorický výklad Aacehnova obrazu ukazuje skutečnost, že zobrazil pouze polopostavy tří bohyň s jablkem.