a1_The pastoral opera L’Amor non ha legge (premiered in Jaroměřice, 1728) was composed by the vicekapellmeister Antonio Caldara, based on libretto by Domenico Bonlini. It is the first attested dramatic musical composition written at the direct order of Count Johann Adam Questenberg (1678-1752), a connoisseur of music, skilled lute player, an occasional composer, and - above all - a passionate promoter of the Italian opera seria. The present article concerns with the generic examination of the plot of opera seria, with regard to its superior genre, favola pastorale. In L’Amor non ha legge, living in harmony with the Nature gains general appraisal, the Idyllic merry-making in the countryside being sharply contrasted with life in the city and at the (imperial) court. As a result, the main character, young aristocrat, having become enamoured with a shepherdess, leaves for the country where he is allowed to repose and forget the hustle and bustle of the city, as well as its corruptness. These characteristics seem to be fitting the personality of Count Questenberg himself, who sought a refuge from the city to his castle of Jaroměřice, set in the rural region of Southern Moravia. As Bonlini states in his introductory argomento, the aim of the opera is, primarily, to celebrate simple, undemanding Love. Not coincidentally, both meanings of the word ’Amor’ are made use of in the libretto; the abstract ’Love’, as well as the personified name of the God of Love - Amor. Love verses and lovely affections are abundant in the language and the plot of the opera; what Bonlini is most concerned with, especially in the arias, is to depict as many aspects of Love, hence the affects, as possible: constant love, love suffering, requited love, noble love, miserable love, vain love, martyred love, jealous love, despising love, even paternal love., a2_The message of the opera L’Amor non ha legge, therefore, is the imperative of symbiosis between Man and the Laws of Nature; the Law of Love, superior even to the obstacles of social inequality, should - according to Bonlini - always be in accordance with the Reason. Favorizing the pastoral environment over the court and city, in particular, can be read as a laud of the castle of Jaroměřice, which the Count was justly proud of, and which he identified with considerably., Jana Perutková., and Obsahuje bibliografické odkazy
Díl II, Živě vylíčené příběhy o volně žijících zvířatech z pera anglického autora dětské literatury, přírodovědce a ilustrátora. V jeho povídkách je patrné zaujetí přírodou a využití vlastních zkušeností lovce a zálesáka., E. Thompson Seton ; z anglického originálu přeložil J. F. Khun., Přeloženo z angličtiny., and Beletrie pro dospělé čtenáře a mládež v češtině.
díl III, Živě vylíčené příběhy o volně žijících zvířatech z pera anglického autora dětské literatury, přírodovědce a ilustrátora. V jeho povídkách je patrné zaujetí přírodou a využití vlastních zkušeností lovce a zálesáka., E. Thompson Seton ; přeložil J. F. Khun., Doslov: Bauše, Bohumil, 1845-1924., Přeloženo z angličtiny., and Beletrie pro dospělé čtenáře a mládež v češtině.
S rozvojem molekulární a evoluční biologie si víc a víc uvědomujeme komplikovanost sítí vztahů mezi jednotlivými organismy v biosféře. Každý druh ve své existenci životně závisí na jiných druzích a ty zase na dalších. Někdy je souhra dvou druhů tak těsná, že vyhynutí jednoho druhu znamená zánik obou, někdy dokonce již popisujeme soustavu jako jeden druh. Evoluční vznik každého druhu je silně ovlivněn horizontálními přenosy genů, endosymbiózami etc. Jakýkoli eukaryotický organismus na Zemi, včetně člověka, je složitou stavebnicí genů rozmanitého původu. S nástupem epigenetiky a epigenetické dědičnosti vzniká představa, že prostředí změnu nejen vybírá, nýbrž především vytváří a že tato změna se různými mechanismy může dědit. Člověk tedy není izolován od okolní přírody. Je její součástí v mnohem silnějším smyslu, než jsme si kdy mysleli., The contemporary development of molecular genetics and evolutionary biology and new informations stemming from both these fields learn us, that the complexity of life and global net of relationships in each and every ecosystem is much more complex as previously thought. Every species is in its existence dependent on other species and they still on others. Cooperation between the two species is sometimes so tightly connected, that extinction of one species inevitably leads to the extinction of the other. We even sometimes describe the system as one species altogether. Each and every eucaryotic organism on this planet is a complicated system of genes of different origin, with strong influence of horizontal gene transfer, endosymbiosis etc. The research in the field of epigenetics and epigenetic inheritance lead us to the idea, that the environment not only select the new forms of a species, but that the environemnt first and foremost induces the emergence of new phenotypes and that these changes are or at least sometimes can be inherited. Human being is not isolated from the rest of the nature. We are part of the nature in much stronger sense than we have ever considered., Vácha M. O., and Literatura