"There are three cities, many beautiful churches and religious people in Prague..." Images of the Czech lands and rulers in 14th century French-written literature.
"V strojení jídel všelijakou bedlivost a věrnost jmíti a zachovávati" - Das Tafeln, Essen und Trinken am Hofe des Bishofs Stanislav Pavlovský z Pavlovic.
"Hochachtungsvoll..." Zur Wirkung von Karel Němec auf der Wirtschaftlichen und wirtschaftstechnischen Oberschule in Tábor und im Pomologischen Institut in Troja.
Autor si klade za cíl přiblížit okolnosti a popsat průběh vynuceného přesídlení obyvatel z těsné blízkosti západní hranice Československa v důsledku zesílení její „ochrany“ v době vrcholícího stalinismu a studené války. Hraniční pásmo bylo zřízeno v dubnu 1950 ve vzdálenosti dvou až šesti kilometrů od hraniční čáry, zakázané pásmo o rok později v dvoukilometrové vzdálenosti a bylo do něj zahrnuto sto dvacet šest obcí a osad. Z hraničního pásma se museli vystěhovat takzvaně státně nespolehliví občané a na ostatní se vztahovala různá bezpečnostní omezení, zakázané pásmo byli nuceni opustit všichni jeho obyvatelé. Celá akce se odehrávala v kompetenci bezpečnostních orgánů od listopadu 1951 do dubna 1952 a postihla celkem přes pět tisíc osob. Autor uvádí, že obyvatelům ani místní správě se často o věci nedostávalo informací, vyskytovaly se fámy a lidé reptali, projevy odporu však byly ojedinělé a akce z pohledu úřadů proběhla vcelku bez komplikací. V menším rozsahu nucené migrace z pohraničí pokračovaly i posléze v důsledku úprav hraničního a zakázaného pásma. V letech 1952 až 1960 zaniklo v zakázaném pásmu více než sto vesnic a ve vylidněných lokalitách pohraničí bylo provedeno přes pětačtyřicet tisíc demolic., The article aims to describe the forced resettlement of the inhabitants from the areas at the western frontier of Czechoslovakia in consequence of the aim of the State to increase the security of these areas at the height of Stalinism and the Cold War. The border zone was set up in April 1950, and ran in a width of between two and six kilometres from the demarcation line. A year later a ‘forbidden zone’ was drawn over it, which ran a consistent two kilometres in width from the frontier and included 126 villages. Whereas people branded ‘politically unreliable’ were forced to move out of the border zone, while others were subject to various security measures, everyone was forced to move out of the forbidden zone. More than 5,000 Anotace people were affected by the operation, which took place from November 1951 to April 1952, overseen by the state security forces. The author notes that often neither the public nor even the local authorities were sufficiently informed though rumours spread and people grumbled, few spoke out openly against it, and, from the point of view of the authorities, the operation took place largely without complications. On a smaller scale forced migration continued in consequence of the adjustments to the border zone and the forbidden zone. From 1952 to 1960 more than 100 villages were obliterated in the forbidden zone, and more than 45,000 buildings were demolished in the depopulated villages of the borderlands., and Materiály