Tvoja krása zabila môjho synaInscenácia The Lost Women of Troy je adaptáciou Euripidovej tragédie Trójanky, s ktorou sa predstavila The Yoram Loewenstein acting school z Izraela. Vojna, nenávisť, vášeň, obetovanie – to je neustály cyklus, v ktorom Trójanky žijú svoje životy. Ich nenávisť k Helene, ktorá rozpútala Trójsku vojnu, je v inscenácii vyjadrená nielen prostredníctvom útočných slov z úst Hekabé, ale aj šialeným odleskom v očiach. Práve v nich sa odzrkadľuje vnútorné utrpenie matky, ktorá prišla o svoje deti.Všetky herecké prejavy študentov izraelskej umeleckej školy sú postavené na silnom psychologickom realizme, čomu napomáha aj samotná scéna. Voda, ktorá tvorí aktívnu súčasť scénografie, je v hereckom uchopení nielen pokojným živlom, ale aj prostriedkom k vyjadreniu tých najsilnejších emócií. Keď Menealos odhodí Helenu do vody a priloží jej nôž ku krku, nejednému divákovi nabehnú na tele zimomriavky. Na druhej strane – vo vode nachádzajú hrdinky jediné útočisko, ako uľaviť trpiacim dušiam.Samotné inscenačné uchopenie postavy Heleny je mimoriadne zaujímavé – stojí na vyvýšenom paraváne a bez slov pozoruje utrpenie Trójaniek. O to silnejšie vyznievajú scény, v ktorých je zapojená do deja – vďaka vášni dokáže skrotiť svojho muža Meneala a odvrátiť tak svoju smrť, či rozpútať v Hekabé ešte väčšiu nenávisť. Jej živelnosť umocňujú rozpustené, mokré vlasy, roztečená špirála pod viečkami a mokré šaty, kopírujúce línie zvodného ženského tela. Izraelská inscenácia Euripidových Trójaniek poukazuje predovšetkým na bojovnosť, odhodlanie a túžbu žien bojovať až do posledných chvíľ. Je to práve bojovnosť, ktorá robí zo žien hrdinky a ich schopnosť postaviť sa na nohy, zatiaľ čo im krvácajú srdcia...Izraelská inscenácia dokázala, že inscenovať antickú tragédiu v 21. storočí má stále zmysel.
(jv): "Uchovat tvář", Svobodné slovo, Brno, 25. 11. 1968.Režisér Zdeněk Kaloč o TrójankáchUCHOVAT TVÁŘEuripidova antická tragédie Trójanky, kterou v adaptaci J. Sartra právě uvádí Mahenovo divadlo, oživuje jeden z nejstarších příběhů lidské historie - pád slavné a kvetoucí Tróje, dobyté a vyvrácené lstivým nočním přepadem Achajců a jejich spojenců pomocí legendárního trójského koně. Režisér Zdeněk Kaloč o hře řekl:Spojuje aktuální problematiku - už za Euripida byly Trójanky časovou hrou - s velkou dramatickou pralátkou. Je divadlem v pravém slova smyslu dialektickým; zkoumáním primární tvářnosti události (porobení Tróje) objevuje její tvář sekundární (morální sílu poražených Trójanů). Neanalyzuje pouze jednu vrstvu skutečnosti - třeba politickou nebo morální či psychologickou, ale všechny, komplexně, a přitom ne na úkor hloubky a jemností. Paradoxem odhaluje humornou stránku tragické události. A přitom tvrdě a surově ukazuje věci, jaké jsou. Euripides ani Sartre nedávají se unášet pouze vlasteneckým citem. Neponechávají si v týlu lež. Až po hranici, kam sahají jejich intelekt a představivost, poctivě obnažují pravdu.Letošní sezónu jsem měl původně zahajovat hrou Vzbouření v blázinci. Po létu jsem však neměl moc chuti dokončovat rozesmátou renesanční komedii. Ovšem v téhle tragédii nejde o žalozpěv, naopak! Porážka, masakr či smrt, to není ta největší tragédie. Větší neštěstí je, když člověk ztratí svou tvář.??????????(jv)