Frontispis and The Anabasis of Patr Arton: the story of refugee from the city of Teplice, a RAF pilot, a bussinessman and a communist intelligence agent in Great Britain.
Divadlo Aldente ve svých inscenacích, včetně Antigony, kombinuje herce s Downovým syndromem s herci bez postižení. V inscenaci je použit překlad Ferdinanda Stiebitze, výrazně zkrácený, avšak zachované verše nejsou dále nijak upraveny. Vedle nich je v inscenaci použit také autorský text režisérky inscenace a autorky scénáře Jitky Vrbkové, který zrcadlí výrazné dramaturgické čtení pretextu. To jednak přidává do příběhu scény, kdy je odvyprávěna a herecky předvedena část thébského cyklu, která ději Antigony předchází, především bitva Sedmi proti Thébám a smrt Eteokla a Polyneika. Především však antický příběh získává aktuální rámec, ve kterém si v úvodní metanarativní scéně soubor účinkujících uvažuje o svém inscenování Antigony, především o tom, zda má příběh skončit svatbou, či ne. V závěrečném, opět dopsaném výstupu se tato otázka znovu vrací, když se herci a herečky mezi sebou dohadují o možnosti zinscenovat alternativní konec, ve kterém Antigona s Haimonem ve skalní hrobce nezemřou, ale vezmou se. Účinkující s DS bojují za šťastný konec, ti bez postižení pak za autentický Sofoklův. Děj pretextu je poměrně výrazně redukován, například je vyškrtnuta postava Teiresia. Výsledný divadelní text je přesto konzistentní a disponuje vnitřní koherencí. Výrazným dramaturgickým řešením je zdvojení postavy Kreonta, jejž představuje jak herec s DS, tak herec bez DS; podobně Antigonu ztvárňuje herečka s DS a dvě herečky bez DS. Účinkující s DS jsou v adolescentním věku. Některé herečky a herci s DS (Eliška Vrbková, Hana Bartoňová, Martin Kříž) své texty deklamují samostatně, s přesvědčivostí a porozuměním a s intonačními důrazy, které mohou z estetického hlediska působit jako expresivní stylizace, z pragmatického hlediska jako snaha zajistit srozumitelnost přednášeného textu. Lukáš Suchánek, představující spolu s Lukášem Riegerem Kreonta, vytváří postavu především fyzickou akcí, která někdy ilustruje, častěji různými způsoby dotváří a juxtaponuje to, co Rieger sděluje slovy. Suchánek také důsledně opakuje poslední slova Riegrových replik, což vytváří různorodé významové akcenty. Ty zdůrazňují především témata moci, a to ve vztahu k postavení žen vůči mužům a těch, kteří mají moc ve státě, vůči jeho občanům. Téma špatného řízení státu a zneužívání moci v průběhu koronakrize je v inscenaci naznačeno způsobem, na který při premiéře část publika spontánně reagovala.Zdůrazněna je zde melodičnost Sofoklova textu ve Stiebitzově překladu, zdůrazněná jednak precizním přednesem, jednak až "hudební" prací s ním, kdy repliky recituje více hereček zároveň (v případě Antigony), repetitivně, s různou intenzitou (velmi hlasitě, ztišeně apod.). Melodičnost textu je podpořena také hudebním doprovodem, jenž umožňuje např. zpěvavou recitaci. Vedle jeviště byly při premiéře v Divadle Barka využívány i prostory hlediště a technický můstek nad jevištěm. Dominantou scénografie jsou tři sloupy z poloprůhledného vlnitého plastu, který metaforicky odkazuje ke žlábkování antických sloupů, a které jsou v průběhu představení podle potřeby přeskupovány (v jednu chvíli představují např. Antigonino vězení). Kostýmy neodkazují k antice; jsou částečně historizující (náznak korzetu, těžké materiály připomínající zdobný aristokratický oděv, či naopak jednoduché, "prosté" plátno), částečně odkazují k dnešní době (Antigoniny děrované punčochy), částečně působí bezpříznakově (oděv Hlídače).EP
Kolektiv autorů připravil důkladnou česko-anglickou monografii o sbírce hudebních nástrojů čítající více jak 50 jednotek. Kolekce houslí, kytar, louten, basetových rohů, ale i brumlí nebo skleněné harmoniky je ojedinělá v našem geografickém prostoru. Zevrubný popis nástrojů doplňuje obsáhlá studie o Buchtelovi a o historii sbírky: Jejího vzniku, šíření, dobové prezentace, významu apod. Jakožto publikace splňující akademické standarty samozřejmě obsahuje bohatý poznámkový aparát, přílohy, bibliografii a rejstřík.
This corpus constitutes all sentences representing the Arabic Controlled Language (ACL). It contains 551 sentences taken from four textbooks and websites dedicated to teach Arabic language to kids such as: a) First grade book, Republic of Sudan (كتاب الصف الاول جمهورية السودان), b) Al Jazeera Educational Site (موقع الجزيرة التعليمي), c) Bella Preparatory School Girls Forum (منتدى مدرسة بيلا الاعدادية بنات), and d) Albahr website (موقع انا البحر). These sentences are respecting 52 ACL rules. The average number of sentences for each rule is 10.6. All sentences in the corpus were analyzed by Farasa syntactic parser to confirm they are correctly analyzed. The validity of the parsing was done manually by linguist experts.
The structure of this corpus is made of a header and a body. The header consists of a set of metadata that describe the corpus, such as the corpus name, the authors, the sources and further meta data. While the header is made of metadata, the body contains rules. Each rule has a code, a structure and all sentences respecting that rule. For each sentence, we store an id, the vowelledand unvowelled text as well as the result of parsing using Farasa.