Rozlišení mezi aktivní a pasivní eutanazií je již po mnoho let předmětem intenzivních diskusí a nepřestává vzbuzovat kontroverze. Tyto kontroverze se týkají dvou důležitých distinkcí: na jedné straně je zde problém deskriptivní adekvátnosti načrtnutého rozlišení mezi aktivní a pasivní eutanazií, na straně druhé potom známý problém morální ekvivalence základnějších kategorií jednání, na jejichž základě je možné toto rozlišení načrtnout. Tento článek se věnuje prvnímu ze zmíněných problémů a klade si následující otázku: existují nějaké základnější kategorie jednání, do nichž aktivní a pasivní eutanazie spadají? Existuje celá řada pokusů analyzovat rozdělení aktivní-pasivní eutanazie, někteří autoři se pokoušejí založit ho na rozlišení mezi jednáním a nejednáním, jiní zase na konkrétnějších kategoriích usmrcení a ponechání zemřít. Během kritického hodnocení těchto návrhů ukazuji, že jsou neadekvátní a neposkytují korektní kritérium demarkace. Navrhuji, že bychom namísto toho měli věnovat pozornost návrhu britské filosofky Philippy Footové a zaměřit se na pojem fatální sekvence vedoucí obecně k újmě, konkrétněji ke smrti. Na základě nejnovějších analýz Fiony Woollardové v její monografii Doing and Allowing Harm a analýz odstranění bariéry Jeffa McMahana docházím ke konečnému závěru, že rozlišení aktivní/pasivní eutanazie je deskriptivně adekvátní a je možné ho založit na pojmech fatální sekvence, podstatných a nepodstatných faktů relevantních k této sekvenci a kauzálních a normativních faktorů spojených s odstraněním bariéry, např. plicního ventilátoru. Etický význam tohoto rozlišení bude předmětem kritické diskuse v druhé části tohoto článku., The distinction between active and passive euthanasia has been the subject of intensive discussions for many years and the issue continues to raise controversies. In dealing with this controversy two important distinctions have to be made: first, there is the problem of descriptive adequacy of drawing a distinction between active and passive euthanasia and second, there is the famous problem of moral equivalence of the more basic categories of actions on the basis of which the distinction in parole can be drawn. This article deals with the first of the aforementioned problems: are there more basic categories of action under which active and passive euthanasia fall? There have been many attempts to analyse the distinction between active and passive eut0hanasia, some authors tried to base it on the distinction between actions and omissions, others on the more concrete categories of killing and letting die. In my critical evaluation of these proposals I show that they are inadequate and fall short of providing a sound criterion of demarcation. I propose instead that we should pay attention to the proposal of the British philosopher Philippa Foot and concentrate on the notion of a fatal sequence leading to harm in general and death in particular. After taking into account the newest analysis by Fiona Woollard in her monograph Doing and Allowing harm and the analysis of removing a barrier by Jeff McMahan I finally reach the conclusion that the distinction active/passive euthanasia is descriptively adequate and can be stated in terms of fatal sequences, substantive and non-substantive facts relevant to these sequences and causal and normative factors regarding removing barriers, for example ventilators. The ethical significance of this distinction will be subject to critical evaluation in the second part of this article., David Černý, and Literatura
Cíl: Aktualizace problémů měřením 25-hydroxyvitaminu D v séru. Metoda: Informace z webových stránek a dokumentů mezinárodního programu standardizace vitaminu D (VDSP) a přehled recentních prací, týkajících se tématu. Výsledky: Prozatímní pozitivní efekt výsledků standardizace vitaminu D v programu VDSP není po cca jednom roce výrazný ani v preciznosti, ani v hodnotách bias měření. Vcelku podle očekávání mají větší problémy s analytickou kvalitou imunochemické metody než separační. Proces standardizace pokračuje v roce 2016 testováním komutability kontrolních materiálů CAP USA a DEQAS UK, které jsou plánovány jako nástroje verifikace standardizačního procesu v rutinních klinických labo-ratořích. Velké úsilí je věnováno negativním vlivům na kvalitu a ovlivnění imunochemických metod, kterých je celá řada. Tyto vlivy jsou o to složitější, že jsou velmi rozdílné u různých imunochemických metod. Patří sem různá úroveň křížových reakcí u 25-hydroxyvitaminu D2, interference 24, 25-dihydroxyvitaminu D, vliv vazebného proteinu pro vitamin D (VDBP) a rozdílná reaktivita imunochemických metod pro 3-epi-25-hydroxyvitamin D3. Diskuse: Diference hodnot bias způsobují významné diference v počtech jedinců při klasifikaci deficience vitaminu D, vliv 3-epi-25-OH D3 může dělat problémy při měření a klasifikaci u dětí a ovlivnění výsledků VDBP problematizuje používání imunochemických metod u dialyzovaných pacientů., Objective: Actualization of statement in 25-hydroxyvitamin D measurement. Method: Information from websites and other documents of international vitamin D standardization program VDSP and from recent publications deals with 25-hydroxyvitamin D measurements in human serum Results:After 1 year we can see that effect of international standardization program VDSP is negligible both in precision and bias values. Significantly higher problems with analytical quality show immunochemical methods than separate measurements. Standardization process VDSP continues in 2015-2016 by study of the commutability experiments.Their target is to create highly commutable control materials for CAP and DEQAS programs, assured reliable verification of standardization level in routine and research clinical laboratories. Many recent publications are devoted to assessment of components, negatively influenced the results of 25-hydroxyvitamin D measurements in serum samples. Objects of interest are namely 25-hydroxyvitamin D2 and its level of cross immunoreaction, influence on bias level by 24, 25-dihydroxyvitamin D content, problems with 3-epi-25-hydroxyvitamin D3, and also with vitamin D bound protein (VDSP). These influences, resulted to elevated bias values are much more frequented in immunochemical methods than in separate methods and are in different immunochemical methods very different. Discussion: Risk of increased bias values namely in immunochemical methods can decreased reliability of classification of deficiency by vitamin D in individual patients. It also can be the source of problems in analysis of children due to high concentration of 3-epi-25-hydroxyvitamin D3 and in analysis of dialyzed patients due to problems with VDBP., Friedecký B., Vávrová J., and Literatura
Úvod: Cílem práce je zmapování aktuální situace v chirurgické léčbě karcinomu pankreatu v České republice získáním dat od poskytovatelů chirurgické léčby pomocí jednoduchého dotazníku a identifikace tzv. high volume center. Informace jsou získávány v zájmu organizace a plánování výzkumných záměrů na poli léčby karcinomu pankreatu. Metoda: Byla oslovena pracoviště, o nichž je známo, že se zabývají chirurgickou léčbou karcinomu pankreatu. Jednoduchý dotazník formuloval otázku na celkové počty resekcí pankreatu a samostatně pro dg. PDAC – C25 za poslední 2 roky (2014 a 2015), a otázky na využití diagnostických metod, aplikace neoadjuvance, hodnocení předoperačních rizik, možností rychlého peroperačního vyšetření histopatologem, aplikace Leeds protokolu, sledování morbidity a mortality včetně dlouhodobých výsledků a způsobu pooperačního sledování a léčby. Byl osloven ÚZIS se žádostí o analýzu četnosti vykázaných kódů pro výkony DPE, LPE, TPE a totéž ve vazbě na dg. C 25 za poslední 2 dostupné roky v celé ČR (2013, 2014). Výsledky: Celkem bylo osloveno 19 pracovišť identifikovaných předchozím auditem, která uvedla více než 10 resekčních výkonů na pankreatu za rok. Tři pracoviště na oslovení nereagovala a zbývajících 16 svá data ochotně poskytla, 13 z nich pak zcela kompletní. Závěr: Nadpoloviční většina potenciálně radikálních výkonů pro PDAC v České republice je provedena na šesti pracovištích. Všechna pracoviště, která se do dotazníkového průzkumu zapojila, mají k dispozici a sledují své výsledky., Introduction: The aim is to map the current situation in the surgical treatment of pancreatic cancer in the Czech Republic. This information has been obtained from surgical treatment providers using a simple questionnaire and by identifying the so called high volume centres. The information has been collected in the interest of organizing and planning research projects in the field of pancreatic cancer treatment. Method: We addressed centres known to provide surgical treatment of pancreatic cancer. A simple questionnaire formulated one question about the total number of pancreatic resections, also separately for the diagnoses PDAC – C25, in the last two years (2014 and 2015). Other questions focused on the use of diagnostic methods, neoadjuvant therapy, preoperative assessment of risks, the possibility of rapid intraoperative histopathology examination, Leeds protocol, monitoring of morbidity and mortality including long-term results, and the method of postoperative follow-up and treatment. ÚZIS (Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic) was addressed with a request to analyze the frequency of reported total numbers for DPE, LPE, TPE and to do the same with respect to diagnosis C 25 for the last two years, available for the entire Czech Republic (2013, 2014). Results: Altogether 19 institutions were identified by the preceding audit, which reported more than 10 pancreatic resections annually; these institutions were addressed with the questionnaire. Sixteen institutions responded to the questions, 13 of them completely. Conclusion: The majority of potentially radical surgeries for PDAC in the Czech Republic are carried out at 6 institutions. All of the institutions that participated in the survey collect data about morbidity and mortality and monitor their results., and M. Loveček, P. Skalický, M. Ryska, R. Gürlich, J. Hlavsa, F. Čečka, Z. Krška, R. Strnad, M. Peteja, J. Klein, J. Šiller, J. Zajak, T. Krejčí, K. Rupert, M. Kočík, R. Šefr, M. Straka, L. Dušek, J. Jarkovský, R. Havlík, Č. Neoral
V důsledku globálního oteplování se stává šíření invazivních druhů komárů vážným zdravotnickým problémem. Mnohé z nich sají krev i na lidech a často se stávají nepříjemnými trapiči, četné druhy jsou však i významnými vektory lidských onemocnění. Z druhů sajících na člověku byly v Evropě zjištěny Aedes aegypti, Ae. albopictus, Ochlerotatus japonicus a Oc. koreicus, které byly do Evropy zavlečeny z východní a jihovýchodní Asie, a severoamerické druhy Oc. atropalpus a Oc. triseriatus. Aedes albopictus se již vyskytuje na rozsáhlém území především jižní a jihovýchodní Evropy a jeho výskyt je na řadě míst masivní, rovněž druhy Oc. japonicus a Oc. koreicus jsou na některých lokalitách již usazeny. Aedes aegypti a Ae. albopictus jsou nebezpečnými vektory původců onemocnění přenosných i na člověka. Za potenciální vektory je však třeba považovat i zbývající druhy., In connections with global warming become spreading of invasive mosquitoes species serious health problem. Many of them taking man blood and also are vectors of many diseases. In Europe were detected from species taking man blood Aedes aegypti, Ae. albopictus, Ochlerotatus japonicus and Oc. koreicus, which were introduced from East and South East Asia and Oc. atropalpus and Oc. triseriatus from North America. Aedes albopictus occur on the large territory mainly in the South and East South Europe and his presence is on some localities massive. Also species Oc. japonicus and Oc. koreicus occupied some localities. Aedes aegypti and Ae. albopictus are dangerous vectors of pathogenic agent transferable on man. However, remaining species is also necessary consider for potentional vectors., Oldřich Šebesta, and Literatura
Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v Galerii Smečky v Praze od 18. května do 2. července 2016 and Životopisná data, přehled výstav a zastoupení ve sbírkách