Velká přírodní katastrofa z 26. 12. 2004 v jihovýchodní Asii si vyžádala 300 tisíc obětí na životech. Při zemětřesení magnituda 9, které silnými pohyby půdy zdevastovalo severní část Sumatry, vzniklo tsunami, které pak během několika následujících hodin zkázu dovršilo na pobřeží několika států v Bengálském zálivu i jinde. Má-li se lidstvo chránit před účinkem podobných katastrof, musí znát jejich tektonické příčiny, fyzikální mechanismus i společenské důsledky. Významným způsobem k tomuto širokému okruhu otázek přispívá seismologie., Jiří Zahradník, Jan Burjánek, František Gallovič., and Obsahuje seznam literatury
Zemětřesení - jeden z nejmocnějších projevů planety Země, který pozorujeme na jejím povrchu, je většinou způsobeno křehkým porušením (praskáním, trháním) horninového masivu podél existujících zlomů v důsledku tektonického napětí v zemské kůře a ve svrchním plášti. Náhlé prasknutí horniny budí rychlé pohyby v ohnisku zemětřesení, které se dále šíří formou seismických vln do celého zemského tělesa. Vysoké tlaky panující v nitru nepřejí vzniku dutin, nýbrž upřednostňují střižný (smykový) skluz podél zlomové plochy. Vystupuje-li zlom na povrch, můžeme střižné posuvy horninových bloků přímo pozorovat (obr. 1). Z fyzikálního hlediska je zemětřesení komplikovaný nelineární proces křehkého porušení materiálu a v určité omezené oblasti (na zlomech v délce od několika metrů až do stovek kilometrů), odehrávající se v poměrně krátkém časovém úseku (od milisekund do desítek sekund). Velikost skluzu mezi sousedními bloky činí od několika milimetrů až po několik metrů. Čím je skluz rychlejší, tím intenzivněji vyzařuje seismické vlny. U některých zemětřesení se však uplatní i nesmyková složka deformace, a právě těm se v článku věnujeme., Jan Šílený, Václav Vavryčuk, Jiří Zahradník., and Obsahuje seznam literatury