Mědiryt ( 277 x 377 mm). Uprostřed kompozice, na soklu, stojí nahá mužská figura, v pravé pozdvižené ruce drží roh hojnosti. Před soklem ležící nahý muž. Vlevo kůň a dvě nahé mužské postavy, jeden muž má na rameni nádobu, druhý drží koně za uzdu. Vpravo skupina mužů (muž v antikizující zbroji drží v levé ruce kopí) a žen (jedna má dvě děti v náručí, druhá je nahá a dívá se do zrcadla, které drží v pravé ruce). V pozadí průhled do hornaté krajiny s architekturou a řekou., Zlatohlávek 1997#, 33, č. 6., and Do sbírek NG zakoupeno r. 1952 ze soukromého majetku.
[Mědirytina (175 x 135 mm). Bakchická scéna. V popředí dvojice nahých postav - mladý bezvousý Bakchus a vousatý Satyr (špičaté uši), který má levou ruku na Bakchově rameni. Satyr má na pravém rameni přehozenou drapérii, v levé ruce hrozen vína. Bakchus drží levou rukou stonek vinné révy s hrozny, který vyrůstá z dřevěného květináče ve tvaru barelu (u jeho nohy leží miska na víno. Vedle Satyra dřevěný květináč pravoúhlého tvaru, z něho vyrůstá strom, na květináči spočívají dvě hlavy (žena a muž).], Zlatohlávek 1997#, 45, č. 18., and V NG od roku 1958 (z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu). Rytina podle Raffaela nebo G. Romana.
V popředí zápasící dvojice: nahý Herkules drží kolem pasu Antaeia a zdvihá jej nad zem. Za dvojicí strom, na něm přehozena lví kůže, v pozadí vpravo ruina antického chrámu., Zlatohlávek 1997#, 44, č. 17., and Mědirytina podle dnes ztracené kresby Raffaela, inspirované antickým sousoším z Vatikánu (dnes Palazzo Pitti ve Florencii). Srov. Exemplum: Herkules a Antaios.
Mědiryt (175 x 115 mm). Na travnaté půdě vyrůstá strom, na jedné z větví zavěšená tabulka s nápisem (DIVO.HERCVLI.) U stromu Herkules, oběma nohama stojí na zemi, přes hlavu má přetaženou lví kůži, drží kolem pasu Antaia, jehož nohy se komíhají ve vzduchu. Na zemi leží kyj., Zlatohlávek 1997#, 37, č. 10., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Jeden z výjevů ilustrujících cyklus Herkulových hrdinských skutků. O tématu srov.: Exemplum: Herkules a Antaios
Mědiryt (174 x 120 mm). Uprostřed kompozice most, na něm vzpínající se kůň, v sedle Horatius ve zbroji, v pravé ruce drží meč. Na mostě ležící postava vojáka se štítem, v pozadí architektura (Řím) a pyramida., Zlatohlávek 1997#, 35, č. 8., and Mědirytina pochází ze zámku Libochovice, do sbírek NG získáno roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Výjev údajně podle Raffaela ze souboru Čtyři římští kavalíři, Horatius Cocles bránící most před Etrusky.
Mědiryt (299 x 436 mm). Vlevo skupina aktů: tři sedící ženy, sedící Paris (v levé ruce hůl, v pravici jablko, na hlavě čapka, u nohy pes), za ním Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) proti němu tři bohyně - Juno (u nohy páv), Venuše s malým Amorem přijímá od Parida jablko, Minerva (u pravé nohy štít a helma) drží drapérii . Vpravo nymfa a dva říční bohové. Nad celou skupinou Viktoria (věnčí Venuši), v oblacích Apollón ve slunečním voze v kruhu zodiaku, dvojice jezdců, Jupiter (hořící blesky, žezlo, u nohy orel), za ním Diana (srpek měsíce), pod ním bůh větru se vzdutou drapérií., Zlatohlávek 1997#, 41, č. 14., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Mědirytina podle kresby Raffaela (dnes ztracená), který se inspiroval reliéfy na antických sarkofázích.
Mědiryt (356 x 474 mm). Apollón a múzy na Parnasu., Zlatohlávek 1997#, 47, č. 20., and Rytina pochází ze zámku Libochovice (od r. 1945 v NG). Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky Františka Dietrichsteina (Zlatohlávek 1997, 8-9). Raimondi ji vytvořil podle ztracené kresby k fresce Raffaela ve Vatikánu (Stanza della Segnatura). Dílo zde bylo pro řadu umělců až do 17. století nedostupné, proto se Raimondiho grafika stala pro další umělce velmi důležitým zprostředkovatelem Raffaelova zpracování tohoto námětu.
Mědiryt (434 x 328 mm). Uprostřed listu Neptun na voze taženém mořskými oři, uklidňuje bouři. V pozadí na vlnách lodě, v oblacích hlavy dujících větrů. Kolem středového výjevu další příběhy z Vergiliovy Aeineidy doprovázené nápisy. Nahoře nad výjevem s Neptunem, uprostřed zodiak (uprostřed Jupiter, Merkur (caduceus, okřídlený klobouk) a Venuše s Amorem orodující za Aenea u Jupitera). Vlevo Juno na voze taženém pávy a před ní Aeneas s vavřínovým věncem na hlavě, vpravo Venuše na voze taženém holubicemi, před ní Amor (toulec), kolem putti., Zlatohlávek 1997#, 39, č. 12., and Dílo převedeno do sbírek NG roku 1949 ze sbírek NM v Praze. Název Quos Ego je doslovnou citací z Vergilia. List je ilustrací jedné epizody z Aeineidy, příběh Aenea a Dídó, graficky zpracovaný podle malby Raffaela (nedochovala se). Zobrazení Neptuna tišícího bouři bylo velmi oblíbeným ikonografickým typem, jeho smyslem je alegorické vyjádření trestu za neposlušnost větrům, kteří bouři vyvolaly bez jeho svolení.
Mědiryt ( 175 x 119 mm). Na travnaté půdě dva koně, bez sedel, na jejich hřbetě dva jezdci v antikizující zbroji, každý z nich drží standartu s nápisem (TITO a VESPEZIANo)., Zlatohlávek 1997#, 36, č. 9., and Pochází ze zámku Libochovice, do sbírek NG získáno roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Jeden výjev (podle Raffaela ?) ze souboru Čtyři římští kavalíři.