Stručně o inscenaci: Inscenace je pojata jako imaginární soudní spor nebo rozvodové řízení Médei a Iásona, přičemž porotu tvoří pět žen chóru, náčelnice sboru je pak soudkyně. Celý děj je však také možno chápat obrazně jako věčný boj ženy a muže, jako zápas mužského a ženského principu: Muže zde zastupují tři herci, kteří dohromady ztvárňují postupně postavu Kreonta, Iásona a posla, jeden z nich pak Aigeia. Všichni tři společně vedou hadrovou loutku v životní velikosti, která postupně představuje mužské postavy dramatu, a střídavě za ni mluví a přebírají hereckou akci. Každá mužská postava tragédie se tak rozštěpuje na tři podoby mužského principu, které ztvárňují jednotliví herci: agresivní, racionální a emocionální. Ženský princip pak ztělesňuje samotná Médeia a ženský chór, tedy porota. Ta je z počátku na straně Médei, ale postupně spolu s jejími přibývajícími zločiny část sboru přechází na stranu mužů. Médeino zavraždění dětí pak působí jako zoufalý čin v bezvýchodné a emocionálně nesnesitelné situaci, rovněž však jako naplnění jejího „mytologického poslání.“ K tomuto naplnění ji vede i náčelnice chóru, která zde představuje jakousi strážkyni mýtu (v rozhodném okamžiku před zavražděním dětí ji nutí odříkávat její text).Scénu tvoří uzavřený prostor z omšelých, okrově natřených kovových desek, připomínající arénu. Nenápadné dveře slouží pouze pro příchod a odchod tří mužů, Médeia zůstává „uvězněna“ v aréně. Nad plechovými stěnami arény je vyvýšený prostor pro chór, tj. soudní tribunál, ale uchylují se sem i muži, když je chce Médeia fyzicky napadnout – tehdy nepoužijí dveře, ale vyškrábou se po stěně nahoru – je zde tedy stejně jako v aréně bezpečné útočiště před zuřícím býkem-Médeiou nebo chceme-li před nebezpečným zločincem. Kromě prostoru, který je jim přidělen, se postavy liší i kostýmy: Médeia má antikizující bílou řízu z lehké tkané látky, muži světlý vycházkový oblek a ženy v chóru černý kalhotový kostým, takže působí dosti mužsky. Jednoduchá hadrová loutka je vyrobena ze světlého plátna a připomíná figurínu, která se používá pro simulaci nebezpečné jízdy autem. Ze stejného materiálu, jen mnohem menší, jsou vyrobeny i loutky dětí, které tak připomínají primitivní dětské panenky.Silně emocionálním hereckým projevem, zejména v případě představitelky Médei,akcentuje inscenace ty prvky Euripidovy Médei, které jsou srozumitelné a blízké dnešnímu diváku: téma vztahu muže a ženy, postavení ženy ve společnosti, žárlivost, problém rozvodovosti apod., a nechává naopak stranou otázku Médeina barbarství a nadpřirozených schopností či odlišnosti kultur, o tragické vině či hybris nemluvě. To je v souladu s režisérovým záměrem, uveřejněným v programu k inscenaci, „ísť po čistej emócii.“ DČ