Pískovcové sousoší: nahý bezvousý muž, Caecina Paetus, se dívá nahoru a zabíjí se dýkou, levicí drží za paži manželku, Arrii Starší, zhroucenou u jeho nohou. Žena má zavřené oči., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Mladší, které je na bráně umístěno na 6. sloupku od jihu (srov. Hořovice, zámek, brána, Paetus a Arria Mladší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Sochu zobrazující Arrii Starší zhotovila Braunova dílna pro zámeckou zahradu ve Valči, srov. Kladruby, Lapidarium, "Paetus a Arria." Antický originál zobrazuje ve skutečnosti sebevraždu galského zajatce a jeho ženy (srov. Exemplum: "Paetus a Arria"), v Braunově dílně mohla být použita Perrierova rytina z roku 1638 (zrcadlově obrácená), protože obrysy sousoší jsou nápadně podobné. V Perrierově albu je však sousoší interpretováno jako Pyramus a Thisbe. "Paetus a Arria" bylo antické sousoší nazváno až kolem roku 1670 a tak bylo známo po celé následující století. Nejpravděpodobnějším zdrojem inspirace v Braunově dílně byla rytina v Sandratově dílu z roku 1675 (návrh I. D. Sandrart, rytex R. Collin), která sousoší zobrazuje ze stejného úhlu jako rytina Perrierova (nápis: PAETUS und ARIA Röm. Ehe Paar:im Palast von Pr. Ludovisi zu Rom). Na Sandrartově zobrazení je "Paetus" oproti originálu mnohem razantněji rozkročen, takže při bočním pohledu je vidět jenom jeho levá noha, což je na soše z Braunovy dílny věrně reprodukováno.
Pískovcová socha: nahý Herkules tlačí kyjem k zemi hlavu Hydry, na jejímž těle spočívá jeho noha., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Protějšková socha k soše na druhé straně brány (Hořovice, zámek, brána, Herkules a nemejský lev).Stejné schéma, Herkula se lvem a Hydrou na pilířích po stranách vchodu, najdeme také na souboru plastik z Braunovy dílny pro zámek v Duchcově. Sochy oslavují hraběte z Vrbna jako druhého Herkula.
Pískovcová socha: Herkules přistupuje zezadu k nemejskému lvovi a rozevírá mu tlamu., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Protějšková socha k soše na druhé straně brány (Hořovice, zámek, brána, Herkules a Hydra). Stejné schéma, Herkula se lvem a Hydrou na pilířích po stranách vchodu, najedeme také na souboru plastik z Braunovy dílny pro zámek v Duchcově. Sochy oslavují hraběte z Vrbna jako druhého Herkula. O námětu srov. Exemplum: Herkules a nemejský lev.
Pískovcová socha Hersé v tunice podkasané nad kolena, je nakloněna dopředu, v levici věnec, který si tiskne k tělu., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Hersé (řecky "rosa") tvoří dvojici s Merkurem, který je na bráně umístěn na protějším sloupku (Hořovice, zámek, brána, Merkur). Merkurova družka, která byla v Hořovicícíh dříve interpretována jako Venuše, se objevuje v tvorbě Braunovy dílny ještě dvakrát, v těchto zobrazeních byla pro změnu interpretována jako Andronika (Kladruby, Lapidarium, Merkur a Hersé; Sloup, zámek, Merkur a Hersé). Pro identifikace této ženy jako Andronika či Venuše nejsou v dobovém výtvarném umění žádné analogie. Ve všech třech zobrazeních z Braunovy dílny se zjevně jedná o tutéž postavu, na což ukazuje také skutečnost, že v Hořovicích i v Sloupu je charakterizována stejným atributem, věncem, který si tiskne na hruď. V 16.-18. století byl Merkur zamilovaný do Hersé častým námětem výtvarného umění, nejčastěji byl zobrazován okamžik, kdy letící Merkur spatřil pod sebou Hersé s květinami v obětním průvodu na počest Minervy. Merkur a Hersé jsou na Hořovické bráně protějškem Minervy a Marta, kteří jsou umístěni na odpovídajícím místě na severní straně, na 7. a 8. sloupku od jihu (Hořovice, zámek, brána, Minerva; Hořovice, zámek, brána, Mars). V ideovém programu zahradní brány zámku v Hořovicích Minerva a Mars ztělesňují ctnosti nutné k dosažení vítězství, jejich protějšek, Merkur a Hersé, patrně ztělesňují hlavní překážku, kterou je nutné překonat - lidskou závist.
Pískovcová socha Marta (knír, přilba s chocholem, antikizující pancíř, boty), za zády drží maršálskou hůl, levicí je opřen o štít, na němž jsou okřídlené blesky., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Socha tvoří protěšek k soše Minervy na jižním sloupku (Hořovice, zámek, brána, Minerva).
Pískovcová socha nahého Merkura (okřídlená přilba okřídlené boty), okolo boku má omotanou draperii. Bůh je zobrazen v běhu, levou ruku má zdviženou před sebe., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Merkur tvoří dvojici s Hersé, která je na bráně umístěna na protějším sloupku (Hořovice, zámek, brána, Hersé).
Pískovcová socha Minervy (přilba, šupinová zbroj)., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Socha tvoří protěšek k soše Marta na severním sloupku (Hořovice, zámek, brána, Mars). Mars a Minerva v antické mytologii nikdy nevystupují jako pár, ale výlučně jako nesmiřitelní nepřátelé. To velmi dobře vědí čtenáři Homérovy Iliady, kde bohovi války Athéna uštědřila dokonce dvakrát ostudný výprask (Hom. Il. 5, 840-869; 20, 69; 21, 392-433. Srov. též. Q. Smyrn. 12, 167). Jejich společné vystoupení na bráně čestného dvora v Hořovicích signalizuje, že zobrazené postavy nemáme chápat pouze jako mýtické hrdiny, ale především v přeneseném smyslu slova, jako ztělesnění abstraktních pojmů. Symbolismus dvojice Marta a Minervy, který byl založena na jejich protikladu, shrnuje známé motto "Arte et Marte/ uměním a bojem." (srov. Lohmeier 1978; Brink 2000). Objevuje se v populární knize emblémů Gabriela Rollenhagena, jen byla vydána poprvé roku 1611. Rytinu dvojice Marta a Minervy od Crispiana de Passe doprovází epigram, který oslavuje vladařské ctnosti - králi přináší čest nejen válečnické umění, ale i věda, neboť jak první tak druhé je zdrojem slávy: "Sunt duo qui faciunt vt REX in honore sit ARS MARS Gloria ab ARTE venit gloria MARTE venit", (Rollenhagen 1611, č. 68). Dvojici soch je možné současně chápat jako Minervu chránící mír před Martem (srov. Rosenthal 1989), čemuž by odpovídala skutečnost, že Mars je zobrazen na konci na severním konci série soch a Minerva mu tedy brání, aby se mohl přiblížit k bráně čestného dvora. I v tomto případě je souvislost mezi panovnickým ideálem a dvojicí Minervy a Marta zjevná.
Pískovcová socha: nahý vousatý muž, Thrasea Paetus, si tiskne k hrudi dýku, k mužově paži držící dýku vztahuje ruku žena klečící mu u nohou, jeho manželka Arria Mladší., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Starší, které je na bráně umístěno na 3. sloupku od jihu (srov. Hořovice, zámek, brána, Caecina Paetus a Arria Starší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Dosavadní interpretace této dvojice jako alegorie věrného a nevěrného manželství neuspokojuje (naposledy Horyna 1997), protože jí neodpovídají akce zobrazených postav a nelze jí uvést v soulad s bezprostředně sousedící ústřední dvojicí soch oslavujících stavebníka prostřednictvím Herkulových činů. Sousoší umístěné na 3. sloupku je adaptací slavného antického originálu zobrazujícího muže páchajícícho sebevraždu a současně držícího volnou rukou mrtvou ženu. Antický originál byl jednou z nejslavnějších soch římské sbírky Ludovisi a v 18. století byl interpretován jako Paetus a Arria (srov. Exemplum, "Caecina Paetus a Arria Starší"). Jestliže socha na jižním sloupku zobrazovala Caecina Paetu a Arrii Starší, koho zobrazoval její protějšek? Musel to být rovněž následování hodný heroický čin a jako oslava sebeobětování se přímo nabízí zobrazení Arrie Mladší, jejíž příběh, v němž šlo rovněž o sebevraždu manžela, byl velmi dobře znám z antické literatury. V obrazovém albu, které vydal Maffei v roce 1704, je vyobrazena antická socha, která posloužila mezi jiným jako model pro sochu na 3. soklu zahradní brány v Hořovicích. Jakožto antický pramen je však v albu uveden Tacitus, Letopisy 16, 34. Tato pasáž se však nevztahuje k Arrii Starší, ale k její dceři, Arrii mladší, které manžel nedovolil, aby si vzala život. Manžel se jmenoval rovněž Paetus, ale byl to Thrasea Paetus, který musel spáchat sebevraždu v roce 66 z příkazu císaře Nerona. Thrasea Paetus byl ctihodný a na rozdíl od Caecina Paety rozhodný a statečný muž, který se až do okamžiku, kdy si vzal život, zabýval filosofií. Byl to totiž nejen senátor, ale i stoický filosof, čemuž odpovídá skutečnost, že na soše v Hořovicích má plnovous, atribut antických filosofů. Zatímco sebevražda Arrie Starší byla v umění 17. a 18. století často zobrazována, Arrie Mladší pokud je nám známo nebyla nikde zobrazena. Tato skutečnost vrhá zcela nové světlo na objednavatelku sochařské výzdoby zámku v Hořovicích i na Braunovu dílnu. Nejednalo se v každém případě o sériovou produkci, ale o původní tvorbu, která měla zaujmout neobvyklostí námětu a jeho důmyslnou inscenací. Sochy na zahradní bráně neměly pouze dekorativní funkci, ale tvořily jednotný celek, jehož smysl shrnovala ústřední dvojice Herkulů.
Pískovcové sochy čtyř ročních dob: na severní straně sedí polonahá Venuše s Amorem (Jaro), na severním pilíři brány stojí Léto (koruna z květin) s kozlem, na jižním pilíři brány stojí Bakchus/ Podzim (koruna z vinné révy, kterou má také omotanou okolo těla), na jihu sedí Zima., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Brána je na konci zahrady, v ose zámku, sochy jsou obrácené směrem k zámku.