Pískovcový reliéf: nahý Herkules útočí zezadu na nemejského lva, klečí mu jedním kolenem na zádech, levicí mu rozvírá tlamu a pravicí se napřahuje kyjem. Okolo skály s naznačenou vegetací, napravo nahoře dům., Vlček 1996#, 185-188., and Braun se nedržel obvyklého typu zobrazení Herkulova souboje s nemejským lvem, který byl inspirován antickou textovou a obrazovou tradicí, podle níž hrdina lva udusil (srov. Exemplum: Herkules a nemejský lev). Braunův Herkules byl inspirován spíše zobrazeními biblickéhoSamsona, stejně jako on přistupuje ke lvu zezadu a otevírá mu tlamu, tak jak to vidíme například na známém dřevorytu Albrechta Dürera z let 1497-8. Bezesporu se však jedná o Herkula, o čemž svědčí nejen herkulovská série, do níž byl výjev začleněn, ale také kyj v Herkulově pravici.
Pískovcový reliéf: nalevo stojí muž s lukem (Herkules ?) napravo Kentaur Nessus (?) klesající na zem., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy.
Pískovcový reliéf: Jupiter (koruna, pastýřská hůl) sedí a dívá se na oblak, v němž se dolů snesla Juno. Vedle Jupitera je Ió proměněná v krávu, vedle ní strom. and Vlček 1996#, 185-188.
Pískovcový reliéf: Merkur (okřídlená čapka) hraje na trubku, vedle sedí Argus (plášť, pastýřská hůl) a nábožně poslouchá. Vedle Arga sedí jeho pes, nalevo je Ió proměněná v krávu., Vlček 1996#, 185-188., and Stejné téma je zobrazeno na horním reliéfu severního portálu, kde je rovněž na jižní straně. Mezi oběma reliéfy je však rozdíl v tom, že na zatímco na jižním je Argus ještě vzhůru, na severním už tvrdě spí. Oba výjevy měly patrně především pobavit, a proto v obou případech Braun zaměnil obligátní flétnu za mohutnou trubku.
Pískovcové sochy čtyř dvojic nahých Herkulů s přehozenou lví kůží., Vlček 1996#, 185-188., Kořán 1999#, 38., and Čtyři dvojice Herkulů jsou umístěny před toskánské sloupy po obou stranách obou portálů průčelí paláce. Sochy byly tesány podle modelů, jeden se dochoval v Mnichově (Bayerisches Nationalmuseum), později podle nich tesány sochy pro atiku zámku v Liběchově.
Pískovcový reliéf: dva objímající se páry, na levé straně jsou oba nazí a gesto postavy napravo má jednoznačně erotický význam. Není jasné, zda se jedná o heterosexuální páry nebo o páry mužů., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy. Objímající se či souložící páry (symplegma) byl jedním z antických obrazových typů, který byl obnoven v italské renesanci. Vzhledem k tomu, že protagonistou horních reliéfů na portálech (i výzdoby celého paláce) je Jupiter, lze výjev chápat jako ilustraci jedné z Jupiterových lásek. Ty se v Praze v architektonické plastice objevují poprvé ve výzdobě královského letohrádku (srov. Praha, Belvedér). Přítomnost explicitně erotického výjevu ve výzdobě Clam-Gallasova paláce je zcela v souladu s tím, že Braun nakládal velmi volně i s tradičními mytologickými výjevy. Stavebník zjevně navrhl či schválil celkovou ideovou koncepci, ale realizaci ponechal na sochaři. Požadoval od něj patrně pouze to, aby se výzdoba vymykala běžnému standardu a tím charakterizovala výsadní postavení hraběte Clam-Gallase.
Pískovcový reliéf: nalevo je nahá žena, které se snaží zmocnit nahá postava, která vypadá jako žena (Jupiter v podobě Diany znásilňující Kallistó ?), napravo sedí dítě., Vlček 1996#, 185-188., and Ambicióznost výzdoby paláce projevuje i ve výzdobě méně exponovaných ploch, jako jsou boční strany soklů pod vázami korunujícími portály. Na vnitřních stranách jsou dekorativní výjevy (zvířata, krajina, architektura), ale na vnějších stranách jsou figurální výjevy. Vzhledem k tomu, že protagonistou horních reliéfů na portálech (i výzdoby celého paláce) je Jupiter, lze výjev chápat jako ilustraci jedné z Jupiterových lásek. Ty se v Praze v architektonické plastice objevují poprvé ve výzdobě královského letohrádku (srov. Praha, Belvedér).
Pískovcový reliéf: Herkules si tiskne na hruď Antaia a zdvihá ho nad zem, protivníci jsou obráceni k sobě. Okolí je naznačeno skalisky., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf se nedrží antického typu (Herkules drží obra zezadu), ale renesančního vzoru, který proslavil Antonio del Pollaiuolo soškou z let 1475-80 (srov. Exemplum: Herkules a Antaios).
Pískovcový reliéf: nalevo malý Herkules zabíjí hada klackem, napravo Herkules bojuje s Hydrou., Vlček 1996#, 185-188., and Herkulův boj s Hydrou byl druhým z jeho slavných činů, o němž psal už Hésiodos ve Zrození bohů (theog. 314-318), kde je také uvedeno, že Hydra byla Junonou předurčena, aby Herkula zabila. Tato okolnost spojuje Herkulův boj s Hydrou s událostí, při níž se vůbec poprvé projevilo jeho hrdinství, totiž zabitím hadů, které na něj Junona poslala v době, kdy byl ještě kojencem. Explicitně obě události spojuje Seneca, když ve hře Šílící Herkules píše, zabitím dvou hadů se malý Herkules připravil na boh s Hydrou (Hercules Furens, 220nn). Braun nezobrazil malého Herkula, jak hady rdousí holýma rukama, což byla konvence v antické literatuře i výtvarném umění, kterou převzali i pozdější evropští umělci. Braunův malý Herkules nesedí, jak by to odpovídalo jeho věku, ale stojí a ubíjí hada klackem. Tato odchylka od zavedené praxe byla zjevně motivována Braunovou snahou provázat dospělého Herkula s Herkulem-dítětem: dítě je zobrazeno jako zrcadlový obraz dospělého hrdiny.
Pískovcový reliéf se dvěma výjevy, nalevo Faun (kozí nohy) pronásleduje nahou ženu se syrinx v ruce (Pan a Syrinx ?), na druhé straně je Marsyás (kozí nohy) pověšený za nohy na strom, vedle stojí bezvousý muž (Apollón ?) a stahuje mu kůži., Vlček 1996#, 185-188., and Reliéf zjevně úmyslně nezobrazuje žádnou kanonickou scénu. Syrinx v ruce nahé ženy napravo je zcela neobvyklý motiv, protože tento nástroj byl vyhrazen mužům, nejčastěji je má v ruce Pan nebo Marsyás. Faun ženu evidentně pronásleduje, takže lze uvažovat o tom, zda výjev není shrnutím báje o Panovi pronásledujícím Nymfu Syrinx známé především z Ovidiových Proměn (1, 690-706). Bohové panenskou Nymfu zachránili tím, že ji proměnili v rákos, z něhož si Pan udělal syrinx. Podle jiné verze mýtu, kterou zaznamenává také Ovidius (fast. 06, 697-708) píšťalu vynalezla Minervaa a když ji odhodila, zmocnil se jí Faun, který potom vyzval Apollóna na soutěž a byl mu stažena kůže z těla. Žena nalevo však nemůže být Minerva, protože je nahá. Výjev napravo se bezpochyby vztahuje k mýtu o Faunovi, který vyzval Apollóna na hudební soutěž, srov. Exemplum: Apollón a Marsyás (Pán).