Kresba tužkou na papíře. Scéna v krajině, ze země ční lidská noha a ruka. V pozadí náznak vegetace a architektura., Bydžovská, Srp 2006#, s. 104-109, obr. 92, 94-97., and Antická tématika zajímala Šímu delší dobu, a to již od konce třicátých let. Navázal na motiv částí lidského těla čnících z vody (Pád Ikarův) a vytvořil řadu studií pro pozdější obraz s námětem osudu Prométheova syna Deukalióna, který byl považován za zachránce lidského pokolení po potopě. Kresby jsou inspirovány Ovidiovým textem - "Kameny hozené Deukalioném se změnily v muže, Pyrrhou v ženy" (Ovidius, Proměny, Praha 1935, s. 21). První byla iniciála J k básni A la France v knize P. J. Jouva Kyrie (1938), v letech 1941-1943 následovaly studie k pozdějšímu obrazu s názvem Lidé Deukaliónovi.
Lept pro frontispis ke knize Pierra Jeana Jouva, Le Paradise perdu (1937 a 1938). Scéna v krajině. V popředí motiv nohou muže, který se topí v tůni, v pozadí na Léda s labutí a na obzoru abstraktní motiv krystalu., Bydžovská, Srp 2006#, s. 90-91, obr. 77, 78., and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Šíma ilustroval bibliofilské vydání knihy P. J. Jouva, Le Paradis perdu, k němuž nečekaně použil antický mýtus o Ikarovi a spojil jej s dalším, námětově nesouvisejícím antickým mýtem. Formálně navázal na své obrazy z roku 1936, kde již použil motiv Ikarových nohou trčících z tůně a krajinu s krystalem. Navíc se však v pozadí tohoto výjevu objevuje ještě motiv Lédy s labutí. Antický mýtus zde nabývá zcela jiný význam. Autor "chtěl vytvořit paralelu k hlavnímu Jouvalovu námětu - pádu ve smyslu prvního hříchu...Léda s labutí by tak odkazovala k prvnímu hříchu a pád Ikarův k jeho důsledku" (Bydžovská - Srp 2006, s. 90-91).