Ninety-five eels from one marine and three freshwater localities in Iceland were examined for parasites. Twenty species were found, 12 from marine habitat, 12 from freshwater and 4 species were found in both habitats. These are: Eimeria anguillae, Chilodonella hexasticha, Trichodina fultoni, T. jadranica, Myxidium giardi, Myxobolus kotlani, two Zschokkella spp., Derogenes varicus, Deropristis inflata, Diplostomum sp., Plagioporus angulatus, Podocotyle atomon, Anisakis simplex (larva), Eustrongylides sp. (larva), Hysterothylacium aduncum (larva), Raphidascaris acus (larval and adult stages), Bothriocephalus claviceps, Proteocephalus macrocephalus, and a pseudophyllidean larva. Thirteen of these species are new parasite records from Icelandic waters. The component community of marine eels was characterized by low diversity and a high dominance of a single species. Overall, seven species of helminths were observed, up to five different species occurring in an individual fish. The component community of the freshwater eels was species-poor with low diversity and relatively high dominance of single species. A between-sites difference in the freshwater eels was considerable; only Diplostomum sp. was found at more then one sampling site. Similar to previous studies, there is a total replacement of freshwater macroparasite species by marine ones in saline waters. But unlike research abroad in which species richness decreases with higher salinity, the marine eels in Iceland have considerably higher richness than the freshwater ones. The parasite communities of freshwater eels in Iceland are, in general species-poorer, less diverse and having higher Berger Parker (BP) dominance than other eel communities in Europe. Marine eels have on the other hand comparable species richness, are less diverse and with a high BP dominance.
Theoretical assumptions and practical approaches to temporal and spatial distribution of rainfall intensity in urban watersheds is still a research topic. The speed and direction of movement of rainfall events above urban watersheds are principal hydrologic parameters, which influence a rainfall-runoff process. This contribution reviews three methods, namely the Inverse Distance-Weighted Method (IDWM), Time Shift Method (TSM) and newly developed Geometrical Method (GM). The principal assumption of all three methods is based on the calculation of fictitious rainfall intensity at a particular location as weighted interpolation among the nearest real rain gauge stations. Any rainfall event above the urban watershed can be classified either as moving or non-moving storm. While the Inverse Distance-Weighted Method can be used for non-moving storms, the other two methods can describe the parameters of moving storms. Model RainGen, which was originally developed to create a basic source of rainfall data for rainfallrunoff mathematical models in urban watersheds, may be used not only for visualization but as well as for comparing of the measured and computed results. Case study for moving storms in Prague shows the results of TSM and GM methods. and Teoretické předpoklady a praktické přístupy k řešení časového a plošného rozložení srážek v urbanizovaných povodích jsou stále předmětem výzkumu. Rychlost a směr pohybu dešťových událostí nad urbanizovanými povodími představují hlavní hydrologické veličiny, které ovlivňují srážko-odtokový proces. Příspěvek se zabývá třemi metodami výpočtu, a to inverzní váhovou metodou, metodou časového posunu a nově navrženou geometrickou metodou. Hlavní předpoklad u všech tří metod je ve zvoleném místě založen na výpočtu fiktivní intenzity deště a to na základě interpolace s využitím váhové funkce mezi nejbližšími srážkoměrnými stanicemi. Každou srážkovou událost nad urbanizovaným povodím lze klasifikovat buď jako pohyblivou, nebo nepohyblivou. Zatímco inverzní váhová metoda může být použita pro nepohyblivé srážkové události, metodu časového posunu a geometrickou metodu lze doporučit pro pohyblivé srážkové události. Model RainGen, který byl původně vytvořen k tvorbě základních srážkových dat pro potřeby matematických modelů povrchového odtoku z urbanizovaných povodí, může být využit nejen k vizualizaci výsledků, ale rovněž k jejich vzájemnému porovnávání. Případová studie pohyblivých srážkových událostí v Praze ukazuje porovnání výsledků metody časového posunu a geometrické metody.