Se zdokonalováním technického provedení koronární intervence společně s narůstajícími zkušenostmi jednotlivých pracovišť se posouvá i věková hranice nemocných s akutním koronárním syndromem, kteří mají šanci podstoupit koronární angioplastiku s adekvátním profitem pro další léta kvalitního života. Cílem naší retrospektivní studie bylo zjistit aktuální situaci v řešení akutního koronárního syndromu u nemocných ve věku nad 75 let v podmínkách Fakultní nemocnice Brno za spolupráce dvou jejích klinik. Soubor nemocných a metodika. Retrospektivně byl vyhodnocen soubor nemocných hospitalizovaných na Klinice interní, geriatrie a praktického lékařství v letech 2005-2007 pro Dg R074 - bolesti na hrudi k vyloučení koronárního syndromu a pro Dg I20 a I21 - akutní koronární syndrom. Byly vyhodnoceny rizikové faktory, předchozí medikace, způsob řešení akutního koronárního syndromu, kontraindikace intervenčního zákroku, úprava medikace po proběhlé epizodě. Výsledky. Akutní koronární syndrom byl diagnostikován u 92 nemocných z celého souboru a intervenčním zákrokem byl řešen u 41 nemocných (44,6 %). U 51 nemocných (55,4 %) byl volen konzervativní postup či nebylo možno koronární intervenci realizovat. Nejčastější příčinou volby konzervativního postupu byly akutní či chronické závažné kognitivní poruchy (delirantní stavy, pokročilá demence), dále závažná polymorbidita či zavážná akutní komplikace mimo kardiovaskulární systém. Závěry pro praxi. Nemocní nad 75 let jeví z hlediska diagnostiky akutního koronárního syndromu značné interindividuální rozdíly. Nemocní nad 75 let věku přicházejí k ošetření pro akutní koronární syndrom obvykle významně později než mladší nemocní. Nemocní nad 75 let z již diagnostikovano u ischemickou chorobu srdeční nejsou často léčeni podle aktuálních doporučení odborných společností. Akutní koronární syndrom nasedá v této věkové skupině relativně často na probíhající infekt. Symptomatologie je v tomto případě zásadním způsobem modifikována. U nemocných nad 75 let s akutním koronárním syndromem by měl být intervenční zákrok vždy zvažován jako nejefektivnější modalita a samotný věk není kontraindikací tohoto výkonu. Mortalita akutního koronárního syndromu řešeného intervenčním výkonem na koronárních arteriích u nemocných nad 75 let se významně neliší od nemocných mladších věkových skupin. Efektivita intervenčního výkonu na koronárních arteriích by měla vždy být kriticky posuzována u nemocných s těžší kognitivní poruchou, s imobilizačním syndromem či s nejistou compliancí v období následujícím po vlastním výkonu., Improvements in coronary surgery techniques combined with increasing experience in individual facilities are raising the age limit for patients with acute coronary syndrome who can potentially undergo coronary angioplasty with a reasonable benefit in terms of additional years of quality life. The aim of the retrospective study was to determine the current situation in the treatment of acute coronary syndrome for patients over 75 years of age in the Brno Teaching Hospital in cooperation with two of its clinics. Patient sample and method. A retrospective analysis was carried out of a sample of patients hospitalised in the Clinic of Internal Medicine, Geriatric Medicine and General Medicine in the period 2005-2007 for DgR074 - chest pain for the exclusion of coronary syndrome and for Dg 120 and 121 - acute coronary syndrome. Risk factors, previous medication, the method used to treat acute coronary syndrome, contraindications for surgery, and changes in medication after the episode were evaluated. Results. Acute coronary syndrome was diagnosed in 92 patients from the full sample and surgery was carried out in 41 cases (44.6%). In 51 cases (55.4%) a conservative approach was adopted or it was not possible to carry out coronary surgery. The most frequent reason for the selection of a conservative approach was acute or chronic severe cognitive defects (delirium, advanced dementia), as well as severe polymorbidity or severe acute complications outside the cardiovascular system. Conclusions for practice. There are significant inter-individual differences for patients over 75 years of age in terms of acute coronary syndrome diagnosis. Patients over the age of 75 usually come for treatment for acute coronary syndrome significantly later than younger patients. Patients over the age of 75 with previously diagnosed ischemic heart disease often fail to get treatment according to the current recommendations of expert societies. In this age group acute coronary syndrome is relatively frequently associated with an ongoing infection. In this case, the symptomatology is fundamentally modified. Surgery should always be taken into consideration as the most effective modality for patients over the age of 75 and age itself is not a contraindication for surgery. Mortality for acute coronary syndrome treated by coronary intervention surgery in the over- 75 age group does not differ significantly from that of younger age groups. The effectiveness of coronary intervention surgery should always be assessed critically in the case of patients with severe cognitive defects, with immobilisation syndrome or uncertain compliance in the period after surgery., Hana Kubešová, Pavel Weber, Vlasta Polcarová, Petr Kala, Jindřich Špinar, and Lit.: 15
Autoři předkládají přehled indikací holterovského monitorování u starších nemocných i přehled technických limitací provedení tohoto vyšetření v dané věkové kategorii, které potom ovlivňují výtěžnost celé metody. Vycházejí ze známých změn srdeční činnosti přinášených věkem a doplňují interpretační obtíže dlouhodobých EKG-záznamů. Pozornost je věnována prediktivní hodnotě holterovského monitorování z hlediska vývoje kardiovaskulárního postižení. Jsou také rozebrány novější trendy dlouhodobé monitorace z hlediska metodického i technického., The authors submit the review of Holter monitoring in geriatric patients and the overview of technical limitations of execution of this examination in given age category, which later on influence the recovery factor of the whole method. They keep to the known age-related changes in cardiac activity and they complement it with the interpretation problems in long-term ECG records. The attention is paid to the predictive value of Holter monitoring in term of the development of cardiovascular involvement. There are also analysed the newer trends in long-term monitoring from the methodical and technical points of view., Hana Kubešová, Josef Holík, Jan Matějovský, and Lit. 22
Vývoj teorií stárnutí reflektuje posun v lidském poznání; teorie novější jsou postupným zdokonalováním teorií starších. V posledních několika letech až desetiletích se rovina odhalovaných souvislostí zanořuje stále hlouběji do subcelulárních a molekulárních struktur. Přes mnoho společných rysů zůstávají jevy pro některé tkáně, orgány a orgánové soustavy specifické. V článku je předložen přehled změn způsobených stárnutím v buňce samotné obecně, dále potom v myokardu, v buňce kosterního svalstva, v chrupavce a celém pohybovém systému. Pozornost je věnována relativně novému' pojmu - sarkopenii, která má dalekosáhlý dopad na celkový stav a hlavně zachování soběstačnosti seniora. Specifické rysy má proces stárnutí v neuronu a mozkové tkáni, opět s konsekvencemi zásadního významu. Zkušenost říká, že obranyschopnost organismu klesá s postupujícím věkem, ale poznatky odhalující podstatu tohoto de facto empiricky zjištěného jevu přicházejí jen pozvolna. Na stav imunitního systému úzce navazuje kondice respiračního systému, který se ve stáří stává jedním z nejzranitelnějších článků celého organismu. Změny trávicího systému ve stán mohou vést k pozvolnému rozvoji vitaminových karencí i proteinoenergetické malnutrice. Poněkud opomíjeným rizikem ve stáří je tendence k hyperkoagulaci, a tím k četným tromboembolickým komplikacím., The development of ageing theories reflects the advancement in human knowledge; newer theories are progressive improvement of older theories. In the last few years up to decades the level of discovered imphcations submerges constantly deeper to subcellular and molecular structures. Despite many common features there are still phenomena that are specific for certain tissues, organs and organ systems. The article presents a review of changes caused by ageing in the cell itself, in general terms, then in the myocardium, in the skeletal muscle cell, in the cartilage and in the whole locomotive system. The attention is given to the relatively novel term - sarcopenia - that has far-reaching impact to the general state of health and mainly to the maintenance of senior self-sufficiency. Ageing process in neurone and brain tissue has its own specific features, again with consequences of essential significance. The experience teaches that stamina of the body decreases with advancing age but knowledge reveahng nature of this phenomenon, in fact found empirically, comes only slowly. The condition of respiratory system that becomes one of the most vulnerable parts of the whole body in the old age is closely connected with the immune system condition. Changes of the digestive tract in the old age can lead to gradual development of vitamin deficiency diseases and protein-energetic malnutrition. Somewhat neglected risk in the old age is the tendency to hypercoagulation thereby to the frequent thromboembolic complications., Hana Kubešová, Pavel Weber, Hana Meluzínová, and Lit. 32