| s-501
| 'Že nejsem otravná ženská! |
| s-502
| Že ne!' |
| s-503
| A obešla stolek a chytila Eduarda za ruku: |
| s-504
| 'Že ne!' |
| s-505
| 'Ne,' řekl Eduard. |
| s-506
| Účastnil se docela vesele úvodní konverzace (obsahově neurčité a všeobecné), vypil nabídnutou číšku a docela bezelstně se nudil. |
| s-507
| Po půlhodině či po hodině přešla ředitelka nenápadně k osobnějším tématům; |
| s-508
| 'Co měla dělat, když jste si jí nevšímal? |
| s-509
| Provokovala vás. |
| s-510
| A netoužila po ničem jiném než po drobečku vaší žárlivosti. |
| s-511
| Vy džentlmene.' |
| s-512
| 'Už ho netrapte, primáři,' řekla doktorka. |
| s-513
| 'Je krutý, ale zato je mladý.' |
| s-514
| 'Je to trestající archanděl,' řekl Havel. |
| s-515
| Mytologické role |
| s-516
| 'Ano, opravdu,' řekla doktorka, 'podívejte se na něho; |
| s-517
| krásný, zlý archanděl.' |
| s-518
| 'Jsme tu mytologická společnost,' podotkl ospale primář, 'protože ty jsi Diana. |
| s-519
| Frigidní, sportovní, zlomyslná.' |
| s-520
| 'A vy jste satyr. |
| s-521
| Zestárlý, chlípný, užvaněný,' řekla zase doktorka. |
| s-522
| 'A Havel je Don Juan. |
| s-523
| Ne starý, ale stárnoucí.' |
| s-524
| 'Kdepak. |
| s-525
| Havel je smrt,' oponoval primář svou starou tezí. |
| s-526
| Konec Donů Juanů |
| s-527
| Páni kolegové, ať žije svoboda,' řekl Havel a smutně pozvedl sklenku k přípitku. |
| s-528
| Kam sahá odpovědnost člověka |
| s-529
| V té chvíli se objevila v místnosti nová láhev, která na sebe svedla veškeru pozornost přítomných lékařů. |
| s-530
| Půvabný vytáhlý mladíček, který s ní stál ve dveřích, byl medik Flajšman, praktikující na zdejším oddělení. |
| s-531
| Postavil ji pak (pomalu) na stůl, hledal (dlouho) vývrtku, potom ji nasadil (zvolna) na hrdlo láhve a (zdlouhavě) ji zavrtával do zátky, kterou pak (zamyšleně) vytáhl. |
| s-532
| Je na něho milá, ale přesto mu odpírá. |
| s-533
| Vám to zní nelogicky, ale láska je právě to, co je nelogické.' |
| s-534
| 'Co je na tom nelogického?' smála se znovu nevhodně Alžběta: |
| s-535
| 'Klára stojí o byt. |
| s-536
| Proto je na Flajšmana milá. |
| s-537
| Ale spát se jí s ním nechce, protože má asi někoho jiného, s kým spí. |
| s-538
| Ale ten jí zas nemůže obstarat byt.' |
| s-539
| V té chvíli zvedl Flajšman hlavu a řekl: |
| s-540
| 'Jdete mi na nervy. |
| s-541
| Jste jako v pubertě. |
| s-542
| Co když brání ženě stud? |
| s-543
| To vás nenapadne? |
| s-544
| Co když má nějakou nemoc, kterou přede mnou tají? |
| s-545
| Jizvu po operaci, která ji hyzdí? |
| s-546
| 'Vy se bát nemusíte. |
| s-547
| Na cucáky nejdu,' odsekla Alžběta a kroužila poprsím kolem Havla. |
| s-548
| 'A líbil se vám ten striptýz?' vyptával se dál otcovsky primář. |
| s-549
| 'Líbil,' opověděla Alžběta, 'byla tam jedna Švédka s obrovskýma prsama, ale to já mám hezčí prsa' (pohladila se při těch slovech po prsou), 'a taky tam byla jedna holka, která dělala, jako by se koupala v samých mydlinkách v takové papírové vaně, a jedna mulatka, a ta onanovala před celým publikem, to bylo nejlepší ze všeho...' |
| s-550
| 'Chachá!' řekl Flajšman na vrcholu ďábelského sarkasmu, 'onanie, to je přesně to, co je pro vás!' |
| s-551
| Žal ve tvaru zadnice |
| s-552
| Alžběta pořád tančila, ale její publikum bylo pravděpodobně mnohem horší než publikum na vídeňském striptýzu: |
| s-553
| Havel klopil hlavu, doktorka se dívala posměšně, Flajšman odmítavě a primář s otcovskou shovívavostí. |
| s-554
| A Alžbětina zadnice potažená bílou látkou ošetřovatelské zástěry kroužila zatím místností jako krásně kulaté slunce, leč slunce vyhaslé a mrtvé (zahalené do bílého rubáše), slunce odsuzované lhostejnými a rozpačitými zraky přítomných lékařů k žalostné zbytečnosti. |
| s-555
| V jednu chvíli se zdálo, že Alžběta začne opravdu shazovat součástky oděvu, takže se primář ozval stísněným hlasem: |
| s-556
| 'Ale Alžbětko! |
| s-557
| Snad byste nám tady nechtěla tu Vídeň předvádět!' |
| s-558
| A protože se pochopitelně toužila sama před sebou stvrdit jako nejkrásnější a nejlepší, vybírala si toho jediného, kterého poctí svým odmítnutím, velice přísně a náročně. |
| s-559
| Když si nakonec vybrala mne, pochopil jsem, že je to mimořádná čest, a považuju to dosud za svůj největší erotický úspěch.' |
| s-560
| 'Umíte proměňovat podivuhodně vodu ve víno,' řekla doktorka. |
| s-561
| 'Dotklo se vás, že nepovažuju za svůj největší úspěch vás?' řekl primář. |
| s-562
| 'Musíte mne pochopit. |
| s-563
| I když jste ctná žena, přece jen nejsem pro vás (ani nevíte, jak mne to rmoutí) váš první a poslední, kdežto pro tu kurvičku jsem byl. |
| s-564
| Dívejte se! |
| s-565
| Ano! |
| s-566
| Eduard se usmívá! |
| s-567
| Usmívá se, a jeho úsměv je šťastný... |
| s-568
| Ponechejte si ho, prosím, v paměti s tímto úsměvem. |
| s-569
| dívka se totiž vzápětí usmála nad tím, jak je to krásné, že tou cizí ženou je nyní ona; |
| s-570
| tou cizí, neodpovědnou a neslušnou ženou, jednou z těch, na které tolik žárlila; |
| s-571
| zdálo se jí, že jim všem tím vypaluje rybník; |
| s-572
| že přišla na to, jak se zmocnit jejich zbraní; |
| s-573
| jak dát mladíkovi to, co mu až dosud dát neuměla: lehkost, necudnost a nevázanost; |
| s-574
| naplnil ji zvláštní pocit spokojenosti, že ona sama jediná má schopnost být všemi ženami a svého miláčka takto zcela (ona sama jediná) zaujmout a pohltit. |
| s-575
| Mladík otevřel dvířka auta a zavedl dívku do restaurace. |
| s-576
| Kdyby byla jeho přítomnost nepřetržitá, vlastně by byla přítomna jen svým ustavičným míjením. |
| s-577
| Zadržet je ji možno jen ve chvilkách osamění.) |
| s-578
| Potom vyšla z lesa na silnici; |
| s-579
| bylo odtud vidět stanici; |
| s-580
| kamion s nádrží již odjížděl; |
| s-581
| osobní auto se sesunulo k červené věžičce pumpy. |
| s-582
| Dívka se dala po silnici dál a jen chvílemi se ohlédla, zda už nejede. |
| s-583
| Pak je uviděla; |
| s-584
| zastavila se a začala na ně mávat tak, jak mávají na cizí auto stopaři. |
| s-585
| Auto přibrzďovalo a zastavilo těsně u dívky. |
| s-586
| Mladík se naklonil k okénku, vytočil je dolů, usmál se a zeptal se: |
| s-587
| 'Kam byste chtěla, slečno?' |
| s-588
| 'Jiní by se vytahovali, a ty mlčíš. |
| s-589
| Ale právě proto tě mám ráda.' |
| s-590
| Eduard začal tušit, o čem je řeč, ale přesto se otázal: |
| s-591
| 'O čem to mluvíš?' |
| s-592
| 'O tom, co se ti stalo.' |
| s-593
| 'A od koho to víš?' |
| s-594
| 'Prosím tě! |
| s-595
| Všichni to vědí. |
| s-596
| Předvolali si tě, vyhrožovali ti, a ty ses jim vysmál do očí. |
| s-597
| Nic jsi neodvolal. |
| s-598
| Všichni tě obdivují.' |
| s-599
| 'Ale já jsem o tom přece nikomu neříkal.' |
| s-600
| 'Nebuď naivní. |