| s-301
| V Československu v té době vládl tuhý totalitní režim, který mě, emigranta, nutně považoval za zrádce. |
| s-302
| Komunisti vydrželi u moci víc než čtyřicet let a hodně ovlivnili můj život. |
| s-303
| Nebýt jich, asi bych neskončil za oceánem. |
| s-304
| Věřil jsem sice, že komunismus jednou padne, ale sotva se dalo čekat, že se toho ještě dožiju. |
| s-305
| Mí rodiče byli vlastenci a více méně právě kvůli tomu zemřeli. |
| s-306
| Hmoždil jsem se s tím, co jsem mohl, ale nepodařilo se mi skříň nadlehčit ani tak, že by se pod ni dal vsunout list papíru. |
| s-307
| Nechal jsem nohy nohama a zkoušel jsem přirazit skříň ke zdi zády. |
| s-308
| Ale ať jsem tlačil sebevíc, skříň stála jako přibitá a mně se bosá chodidla smekala po hladké podlaze. |
| s-309
| Odplazil jsem se zpátky do postele, propocené pyžamo nalepené na těle, a cítil jsem se menší než ty nožičky od skříně. |
| s-310
| Zrovna když mě má rodina nejvíc potřebovala, jsem zklamal na celé čáře a bylo jen otázkou času, kdy gestapo objeví naši zásobárnu. |
| s-311
| Evidentně na tom kole zdrhal pryč a my zůstali stát s otevřenou pusou. |
| s-312
| Naposled jsme ho zahlídli, jak si to nejistě metelí směrem na Nymburk. |
| s-313
| Dozor nad výcvikem měl profesor Hofhans, ale zrovna se bavil se školníkem, takže mu uniklo, co se děje, až někdo začal posměšně skandovat a ostatní se přidali: |
| s-314
| Ha-vel pr-chá! |
| s-315
| Ha-vel pr-chá! |
| s-316
| Ha-vel pr-chá! |
| s-317
| Profesor Hofhans vlastnil motocykl, ale protože byl profesor, nemohl jen tak skočit na mašinu a pustit se za uprchlíkem. |
| s-318
| Profesor musel dbát na pravidla, a tak nám přísně nakázal, abychom zůstali na místě, a zmizel v zámku. |
| s-319
| Vycouvala z místnosti a pořád se po nás ještě dívala, dokud gestapák mezi námi nezabouchl dveře. |
| s-320
| Seděli jsme tam dalších deset minut zamlklí a rozechvělí. |
| s-321
| Dveře se otevřely a opět zcela jiný muž nás vyvedl po schodišti vzhůru a ven z budovy. |
| s-322
| Svět byl stále na svém místě. |
| s-323
| Stejné pouliční lampy, které už léta nesvítily, stejné tramvaje, stejné náklaďáky kodrcající po kočičích hlavách, stejně uspěchaný dav na chodnících. |
| s-324
| Na jaře nám pošťák přinesl malý uzlík v balicím papíře. |
| s-325
| Byl v něm baret barvy zralých malin a hadrová panenka, kterou máma udělala ve vězení. |
| s-326
| Pádil jsem do třídy a poškleboval se spolužákům, když jsem si ukládal knihy do tašky. |
| s-327
| Vzal jsem to domů co největší oklikou, šoural se co noha nohu mine, jen abych si tu náhlou svobodu co nejvíc vychutnal. |
| s-328
| Město jsem v téhle denní době neznal a všecko mi připadalo zajímavé, takže jsem si dával pořádně načas. |
| s-329
| Dodnes vidím tu náhlou změnu v maminčině tváři, když dopis otevřela. |
| s-330
| Ztuhla a na smrt zbledla. |
| s-331
| Pak se dala do tichého pláče. |
| s-332
| Byl jsem z toho celý pryč. |
| s-333
| Ničemu jsem nerozuměl. |
| s-334
| Tatínek přece říkal, že je všecko v pořádku. |
| s-335
| Tak proč ten pláč? |
| s-336
| Jeden rok jakýsi dobroděj věnoval škole bicykl a my jsme se na něm po vyučování učili jezdit. |
| s-337
| Člověk na tu těžkou kraksnu naskočil na nádvoří, dojel na náměstí, objel sochu krále Jiřího a vrátil se zpátky k partě kluků, kteří už netrpělivě čekali, kdy na ně přijde řada, a povykovali všelijaké fórky. |
| s-338
| Celá ta objížďka neměla víc než sto metrů. |
| s-339
| Přišlo mi, že je to škola jako dělaná pro mě, tak jsem si sedl a napsal přihlášku a začas dostal pozvánku na pohovor. |
| s-340
| To malé městečko na Labi se mi zalíbilo na první pohled. |
| s-341
| V Československu se za války příliš nebojovalo, ani tu Američani tolik nebombardovali, a Poděbrady snad nebyly zasaženy válkou vůbec. |
| s-342
| Byly zde, a dodnes tu jsou, lázně pro pacienty se srdečními chorobami, kteří usrkávali poděbradku, procházeli se po parcích a kolonádách a podřimovali při zahradních koncertech. |
| s-343
| Hranice přeskočila přes komín a načas stála Rut v cizí zemi. |
| s-344
| Po půl roce ale Hitler obsadil i zbytek Čech a Moravy a my opět nepotřebovali pas, když jsme chtěli hotel navštívit. |
| s-345
| Jenže to bylo jedno. |
| s-346
| Do té krajiny jsme se už nehodili a Němci stejně hotel brzy zrekvírovali. |
| s-347
| Nejprve z něj udělali útulek pro německé matky s dětmi, později v průběhu války se klientela zúžila na válečné vdovy. |
| s-348
| Na konci války si rudoarmějci zřídili v hotelu kasárna. |
| s-349
| V saloně si udělali táborák a vůbec se tam chovali, jako by se ubytovali v přírodě. |
| s-350
| Z haly se ozval vzrušený halas, pak motor zaburácel a celý hotel se zas ponořil do klidu. |
| s-351
| Můj život muže mohl začít. |
| s-352
| Večer jsem přišel na karty dřív než obvykle. |
| s-353
| Tak jak to šlo?zeptali se mě kluci. |
| s-354
| Dala ti? |
| s-355
| Jasně. |
| s-356
| Nekecej! |
| s-357
| Fakt už nejseš panic? |
| s-358
| Jasně že ne. |
| s-359
| A byla to ta kočka z Moravy? |
| s-360
| Jasně,zalhal jsem, protože jsem jim nechtěl vyprávět o té změně na poslední chvíli. |
| s-361
| Býval bych se nikdy nedozvěděl, že dívka z Moravy nebyla vůbec nemocná, kdybych na ni o pár let později v Praze nenarazil. |
| s-362
| Havel pochází z bohaté vzdělané rodiny, a tak o těchhle věcech musel něco vědět, a já zas věděl, jak báječný dojem dělají drobky znalostí o pražských elegantních kavárnách na maloměstské holky. |
| s-363
| A často právě bezděčná poznámka, náhodný pohled, zběžné gesto dokáže člověku změnit běh celého života. |
| s-364
| O něco později, zřejmě tak v roce 1947, jsem jednou nestihl svůj vlak k Máchovu jezeru a vydal jsem se nazdařbůh po výpadovce ven z Poděbrad. |
| s-365
| Napadlo mě, že bych si mohl něco stopnout. |
| s-366
| Žádný pevný cíl jsem si ale nedal. |
| s-367
| Měl jsem kliku. |
| s-368
| Zastavil mi náklaďák, který jel až do centra Prahy. |
| s-369
| Natočil jsem pět minut zkušebního komentáře. |
| s-370
| Dal jsem do toho všecko, ale ze sportovní redakce se mi nikdy nikdo neozval. |
| s-371
| Úplně opuštěn jsem ale nebyl, protože mí bratři se v té oblasti usadili taky a neměl jsem k nim daleko. |
| s-372
| Byl jsem však svým vlastním pánem, a tak jsem se mohl pustit do projektu, který jsem si pro léto 1948 vytyčil - zbavit se panictví. |
| s-373
| Když jsem se na Máchovo jezero dostal, hned mi jako první hlásil brácha, že v Rut právě probíhá dvoutýdenní školení socialistických modelek. |
| s-374
| Nevěřil jsem svému štěstí. |
| s-375
| Utíkal jsem k baráku a zjistil jsem, že je plný holek. |
| s-376
| Bohužel však byly vybrány podle socialistického hlediska, ne pro svou krásu, ale pro politickou vyzrálost. |
| s-377
| Zahlídl jsem ji v davu lidí, jak si to štráduje po ulici, stejně opálená a svěží a na krátko ostříhaná jako předtím. |
| s-378
| Studovala teď na univerzitě a bydlela v Praze. |
| s-379
| Žádná modelka se z ní nestala a díky bohu za to, protože to byla stejně od samého začátku pitomost. |
| s-380
| Povídali jsme si a nakonec jsem zavedl řeč i na to rande na lavičce u jezera. |
| s-381
| Neměla nejmenší ponětí, o čem to mluvím. |
| s-382
| Naše prostřednice jí vůbec nic neřekla. |
| s-383
| Jednoho jarního dne v roce 1940 vstoupil ředitel školy do naší třídy, a protože se tak stalo poprvé, rozhostilo se v místnosti takové ticho, že by bylo slyšet upadnout na zem špendlík. |
| s-384
| Zašeptal něco do ucha učiteli a namířil si to rovnou k mé lavici. |
| s-385
| Miloši, pojď se mnou ven,řekl mi tiše. |
| s-386
| Následoval jsem ho ke dveřím, po chodbě a vzhůru po schodišti, kde na odpočívadle stál můj otec s dvěma muži v kožených kabátech. |
| s-387
| Otce jsem vídal ve škole pořád, a tak mi ta situace nepřipadla nijak zvláštní. |
| s-388
| Srdce mi spadlo do kalhot. |
| s-389
| Bylo otázkou několika vteřin, než si mě všimnou, a když si uvědomí, jak přede mnou mluvili, letím ze školy jak namydlenej blesk. |
| s-390
| Byl jsem ale v pasti a neodvažoval jsem se ani dýchat, natož pohnout. |
| s-391
| Čas ubíhal. |
| s-392
| Z druhého konce nádvoří se přirachotil náklaďák, co vozil zásoby, a přejel kolem nás směrem na náměstí. |
| s-393
| Řidič se vykulil, když mě míjel tváří v tvář. |
| s-394
| Musel to být pohled, když reflektory vykrojily ze tmy záběr na kluka, který celý zkroucený visí nad dvěma vážně si povídajícími gentlemany. |
| s-395
| Náklaďák jel dál, ale jeden z profesorů vzhlédl vzhůru. |
| s-396
| A tak jsem si představoval, že bych mohl být třeba spisovatel nebo skladatel. |
| s-397
| Pak ale do šatny vtrhl postarší chlápek. |
| s-398
| Tvářil se naštvaně, měl pomačkané sako, na hlavě pleš, a přesto všechny ty nádherné ženské na něm mohly oči nechat. |
| s-399
| Motaly se kolem něho, jen aby si jich všiml. |
| s-400
| Ten chlápek měl jasně už něco vypito, ale ony se na něho culily, laškovaly s ním, producírovaly se před ním, dělaly všecko pro to, aby ho zaujaly a potěšily. |