Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Partdev

Select a sentence

Showing 204 - 303 of 1309 • previousnext

s-204 Přítel byl na to zvyklý.
s-205 Zavírala se ve svém pokoji nebo ve sklepě, přestávala o sebe dbát, nezvládala domácnost, stále všechny viděla v nejčernějším světle.
s-206 Když s tím začala, přítel se snažil ji konejšit a vycházet vstříc, měl ji, jak říkám, pořád rád.
s-207 Když to nepomáhalo, zapálil si dýmku a odcházel na zahradu nebo za přáteli.
s-208 Na co ale oba zapomínali, byl jejich desetiletý syn.
s-209 Trpěl, nevýslovně trpěl.
s-210 Byl zvyklý na docela 'jinou' matku, na kouzelnou vílu, usměvavou, laskavou, vyrovnanou a přátelskou.
s-211 Nechápal její proměnu.
s-212 Dny, týdny, měsíce plynuly a přítelova manželka byla stále agresivnější.
s-213 A pak...'
s-214 Pan K. M. se usmál a otočil se ke dveřím, do nichž vstoupila drobná štíhlá paní s talířem vánočního cukroví.
s-215 'Celé ty Vánoce jsem se potloukal okolo onoho domku a kůlny tak dlouho, jsem se dočkal anděla, a podařilo se mi, navzdory své plachosti, se s ním seznámit.
s-216 Nemýlíte se.
s-217 Právě přišel.
s-218 S tímhle andělem žiju skoro šedesát let a musím říci, že jsem nikdy nedostal hezčí vánoční dárek, živý dárek, než tehdy.
s-219 Můj malý švagr dostal koníčka a anděla.
s-220 Takové hledání bývá úspěšné, jenže se na musí kolikrát čekat velice dlouho.
s-221 Ano, asi tušíte, kdo byl tím nakonec dárcem.
s-222 Dcera.
s-223 To stvořeníčko, které bylo dopisem, poslaným Stvořitelem.
s-224 Nabídla se okamžitě.
s-225 Její sourozenci nesplňovali podmínky, ona byla opravdu jediným, kdo padal v úvahu.
s-226 To, proč tento příběh vyprávím, spočívá v poslání.
s-227 Nebudu hovořit o obtížné operaci, o modlitbách, o úzkostech rodiny... každý, kdo byl v podobné situaci či dost fantazie, si tohle dovede vybavit.
s-228 Chci hovořit o něčem jiném, a to o symbolu.
s-229 Chápete?
s-230 'Mému bratranci se narodila dcerka,' vyprávěl primář K. V., 'a když se narodila, uvažoval, je-li to vůbec ještě dítě.
s-231 Byla naprostý mrzáček.
s-232 Bratranec i jeho žena jsou krásní a urostlí lidé, to stvořeníčko oba úplně vyděsilo.
s-233 Brali se brzy, jemu bylo jedenadvacet a jeho ženě devatenáct, když se dítě narodilo, a bratranec trval na tom, že dítě musí do ústavu, že oni mají život před sebou, nemohou si ho zničit tím, že by se dívali na něco takovéhohle.
s-234 Navíc, jak jim lékaři potvrdili, jsou oba dva naprosto zdraví a záleží jen na nich.
s-235 tomu bylo pár let, ale pořád nemohl zapomenout na vzrušující zákulisí operety.
s-236 Nelákala přitom jen ta erotická lechtivost divadla, hudba, vůně tělky.
s-237 Ten svět zdání přitahoval i z toho důvodu, že jsem instinktivně cítil, že pravdu srdce vyjevuje mnohem přesněji než ty nejupřímnější konfese, nejmoudřejší výklady či nejučenější analýzy.
s-238 Brzy jsem zjistil, že přímo v objektu zámku sídlí Divadlo na kovárně, v křídle, kde kdysi bývala kovárna královské kavalerie.
s-239 Vešlo se tam zhruba tři sta diváků a na jeho prknech uváděla naše škola každý rok vlastní představení.
s-240 Viděl jsem bystrou stařenku upadnout do nejhlubší senility ve chvíli, kdy do kupé strčil hlavu průvodčí, protože neměla lístek, který si zjevně mohla dovolit.
s-241 Sledoval jsem kapsáře při práci.
s-242 Poslouchal jsem všechny možné hlasy: stydlivé, generálské, opilecké, narcistní, pichlavé, melodické a moc času jsem strávil studiem dívek a žen.
s-243 Snažil jsem se lapnout jejich pohled.
s-244 Byl jsem napumpovaný hormony, a tak jsem s otevřenýma očima snil, jak je budu svádět, a doufal jsem, že si uspořádají životní program tak, abychom se každou sobotu odpoledne potkávali ve vlaku.
s-245 Jak jsem tak putoval s kufrem od rodiny k rodině všech těch, kteří mne přijali do svých domovů, brzy jsem si uvědomil, že v životě moc pomůže, když se člověk dokáže zalíbit a nedělá zbytečné potíže.
s-246 Ve škole jsem si dal pozor, abych dobře prospíval, a čas od času jsem se na svou situaci díval očima svých dobrodinců.
s-247 Pomáhal jsem v domácnosti i v obchodech a snažil jsem se nikoho ničím nedráždit.
s-248 Přišel jsem na to, že bouřit se a dělat kravál je obrovský existencionální luxus, a tak ze vyrostl spíš diplomat než cokoli jiného.
s-249 A my tam stáli pořád dál, i když se všechny dveře opět zavřely, lokomotiva si zlobně odfrkla oblakem páry a vyrazila směrem k východu.
s-250 Stáli jsme tam a zírali, jako by tatínek mohl být pořád ještě uvnitř, snad že si zdříml a zmeškal svou stanici a teď zatáhne za ruční brzdu a vyskočí ven.
s-251 Ve čtyři přijede další,řekla maminka a kráčeli jsme zpátky domů.
s-252 Ale ani tenhle vlak tatínka nepřivezl a večerní taky ne.
s-253 Čekala nás dlouhá noc a další tři vlaky nazítří.
s-254 Byli jsme u všech.
s-255 Tatínek nepřijel.
s-256 Bylo hodně přes dvacet, takže mi připadala jako starší paní.
s-257 Ve snu bych ji nepodezíral, že to onemocnění Moravských očí možná i vyhovuje.
s-258 Začali jsme si povídat.
s-259 Netrvalo dlouho, než ze vytáhla, že jsem ještě panic, a než jsem se nadál, jsem nebyl.
s-260 Ztratil jsem svou poctivost na písčité lesní půdě pokryté suchými bodlinami jehličí.
s-261 U uší mi bzučeli komáři a učitelka socialistických modelek se odborně postarala o zdárný průběh.
s-262 Nemusel jsem se mordovat s podprsenkou a pátrat mezi stehny.
s-263 V Náchodě jsem přečetl celého Julese Verna a spoustu dalších dobrodružných knížek.
s-264 Zvlášť si vzpomínám na jednu, která mi učarovala.
s-265 Jmenovala se Plavčíci kapitána Bontekoea a pojednávala o partě kluků ukrývajících se na lodi, která pluje do Afriky.
s-266 Taky jsem četl Marka Twaina a Victora Huga.
s-267 Knížky chytly a nejvíc na nich bavil příběh.
s-268 Válka škrtila Evropu čím dál víc a jednoho dne mi teta Anna se slzami v očích řekla, že si budu muset sbalit kufr.
s-269 Nějací lidé doma v Čáslavi se nabídli, že se o postarají.
s-270 Příbuzenská rada v Náchodě se sešla a rozhodla, že nějaký čas pobudu u tety Anny.
s-271 Sbalil jsem si kufr a přestěhoval se na opačný konec Náchoda.
s-272 Ten rok došlo ke zvratu ve válce.
s-273 Do léta 1943 se německá šestá armáda vzdala u Stalingradu a spojenci provedli velkou invazi v Itálii.
s-274 Střední Evropu sice Němci drželi dosud pevně v rukou, ale v protektorátu Čechy a Morava bylo čím dál tím míň co jíst a dospívající kluk znamenal pořádnou zátěž pro rodinný rozpočet.
s-275 Musím ale říct, že nikdo z rodiny mi to nikdy nedal najevo.
s-276 NÁVŠTĚVNÍ KNIHA HOTELU RUT
s-277 Poválečný chaos po pár týdnech ustal, a jakmile dráhy sesmolily jakýs takýs jízdní řád, vypravil jsem se se svými bratry k Máchovu jezeru.
s-278 Rut byla v zoufalém stavu.
s-279 Okna vymlácená, dveře vylomeny, nábytek rozkraden nebo zničen, zdi byly zčernalé sazemi, v každé místnosti smrděly hromady výkalů.
s-280 Jak mohla naše radost a pýcha takhle upadnout?
s-281 žiješ v zajímavé době,zní jedna čínská kletba, dovolte mi tedy, abych zalistoval v návštěvní knize obyvatel malého letního hotýlku v nejzajímavějším období středoevropské historie.
s-282 Nebyl to právě nejpovzbudivější počátek mého milostného života a trvalo mi čtyřicet let, než jsem toho trapasu dokázal využít.
s-283 Nevím přesně, jak se osobní zážitky dostávají do filmu, ale nějakým tajemným řízením se tak stává.
s-284 Podaří-li se totiž spojit nějakou filmovou sekvenci s osobním prožitkem, je šance, že film bude pravdivější a získá hlubší rezonanci.
s-285 Nikdy jsem ještě neudělal otevřeně autobiografický film, ale v mých filmech je spousta nepřímých souvislostí s obskurními událostmi mého života.
s-286 Když se Rut stavěla, Stalin soupeřil s Trockým v sovětském politbyru a Hitler přednášel své proslovy v pivnicích.
s-287 Československo bylo demokratický stát, a tak měli rodiče pár let na to, aby mohli vést svůj hotýlek pro radost a pro zisk.
s-288 Na konci třicátých let se Hitlerova pozice v Německu natolik posílila, že se místní architekt, který na hotelu provedl některé úpravy, rozhodl odejít od Hitlera co nejdál.
s-289 Byl Žid a viděl dopředu, takže se odstěhoval do jižní Ameriky.
s-290 Po mnichovské dohodě na podzim roku 1938 zabral Hitler část Československa.
s-291 Ráno jsem s nimi vždycky dlouze posnídal a byl čas jít zpátky na nádraží, abych to do Poděbrad stihl do večerky, která byla v deset hodin.
s-292 Málokdy jsem tu víkendovou návštěvu vynechal, a to i v době, kdy mezi mnou a mým nejstarším bratrem panovalo napětí.
s-293 Blahoslav byl o čtrnáct let starší, sám byl učitel, a tak se snažil převzít nade mnou po válce otcovskou zodpovědnost.
s-294 Bránil jsem se jeho snahám po výchově, protože jsem nechápal, proč bych měl vyměnit bráchu za přísného fotra, ale málo platné, Blahoslav to cítil jako svou povinnost.
s-295 Když snad nejlepší sportovec všech dob Michael Jordan dokázal silou vůle a ryzím mistrovstvím dovést svůj basketbalový tým k nejvyšším metám, rozbrečel se štěstím.
s-296 Podle ale ten pláč nevyjadřoval nějaké čiré štěstí, kterým se člověk nafoukne jak balon a stoupá k nebi.
s-297 Spíš jsem v něm viděl šťastné zadostiučinění člověka, který konečně dosáhl svého, úlevu, že všechna ta vleklá dřina je u konce, a poznání, že příští vítězství bude ještě větší dřina.
s-298 Bylo to tvrdě vybojované štěstí outsidera, který ze sebe vymáčkl, co v něm bylo, a dočkal se odměny.
s-299 Amadeus, podobně rozpolcený jako , je americký film natočený v Československu.
s-300 Znamenal pro letenku do Prahy po desetiletém exilu.
s-301 V Československu v době vládl tuhý totalitní režim, který , emigranta, nutně považoval za zrádce.
s-302 Komunisti vydrželi u moci víc než čtyřicet let a hodně ovlivnili můj život.
s-303 Nebýt jich, asi bych neskončil za oceánem.

Text viewDownload CoNNL-U