| s-1
| O MOCI MÝTU A DOBRÉM DOKTORU JOHÁNKOVI |
| s-2
| * Záviš Kalandra kdysi z faktu, že všichni známe pohádky, ale ne každý zná jméno svého pradědečka, usuzoval, že mýtus je důležitější než historie. |
| s-3
| A skutečně řada dávných kultur pečlivě zaznamenávala svoji mytologii a nestarala se přitom o svoji historii. |
| s-4
| Mýtus člověka vtahoval do společného světa postojů a hodnot a učil jej řádu. |
| s-5
| Happyendové schéma nebylo silnou stránkou tvůrců řecké mytologie ani sestavovatelů Starého zákona. |
| s-6
| Ti první ukazovali, co se stane s jedincem, který se vymkne přirozenému řádu, ti druzí ukazovali totéž na celé společnosti vyvolené k údělu nést zvláštní druh řádu. |
| s-7
| Historie poskytovala poučení, ale mýtus a později legenda vytvářela společenství. |
| s-8
| Kvalita společenství založeného - dejme tomu, na Želvách Nindža - se přece jen liší od kvality společenství impregnovaného naukou všeslitovného Buddhy anebo spojeného legendou o sv. |
| s-9
| Janu Nepomuckém. |
| s-10
| Čím byl tento Jan pro naše dědy a čím se může stát pro nás? |
| s-11
| * Především byl mučedníkem zpovědního tajemství, který neprozradil královnino tajemství a odmítl spolupracovat s vládní mocí. |
| s-12
| Byl však také světcem lustračním, přisoudíme-li tomuto slovu původní význam rituální očisty. |
| s-13
| Z barokní doby máme totiž doloženy případy, kdy lid nucený chodit ke zpovědi odříkal v kostele zpovědní zrcadlo, ale své skutečné hříchy sděloval na mostě Johánkovi. |
| s-14
| Může být větší důkaz důvěry: pro církev představoval obhájce mocenské pozice církve, což v těch dobách znělo lépe než dnes. |
| s-15
| V očích lidu byl vždy mužem slova drženého až k smrti, mužem cti, tedy mužem čestným. |
| s-16
| Tady je užitečné si uvědomit, že slovo 'čestný' úzce souvisí se slovem 'šťastný', protože šťastný je ten, kdo má podíl neboli účast na dobrém údělu člověka. |
| s-17
| To není etymologická hříčka, to byl pro naše předky kus skutečného života. |
| s-18
| Pobělohorské doby se svými zákony trhu a moci doléhaly na duši člověka nepoměrně tíživěji než jakákoliv radikální ekonomická reforma, a zůstat v té době slušným člověkem také znamenalo slyšet Janovo mlčení jako závazek. |
| s-19
| Kdyby po staletí na naše předky nepůsobil příklad světců, mohli bychom dnes být jenom národem vlčáků. |
| s-20
| * Jeden důležitý rys české povahy bychom snad mohli nazvat skrytým husitstvím. |
| s-21
| Je to touha po svatém životě kombinovaná s nechutí k vrchnosti a nedůvěrou k bohaté církvi. |
| s-22
| Tento rys procitá vždy, když se církev začíná víc starat o svůj majetek než o své plačící. |
| s-23
| Skryté husitství můžeme v tomto národě vystopovat hluboko před Husem a dlouho po něm. |
| s-24
| Známe je i ze současnosti a charakteristicky se nejdřív objevuje u nižších katolických duchovních. |
| s-25
| V kultu Jana Nepomuckého pozorujeme jakousi zvláštní dvojjedinost obou Janů. |
| s-26
| Oba umírají svévolí vladaře. |
| s-27
| Jan Hus se opírá o moc královskou a končí v ohni, jeho současník Jan Nepomucký se opírá o církev a končí ve vodě. |
| s-28
| Husova zdánlivá podoba se promítá do soch Nepomukových, ne proto, aby jeden kult byl nahrazen druhým, ale protože v očích lidu oba Janové splývají. |
| s-29
| Svatořečení Nepomukovo není pletichou Habsburků ani jezuitskou intrikou, ale je lidem na církvi víceméně vyvzdorováno. |
| s-30
| Představuje rehabilitaci 'kacířského' českého národa v očích katolické Evropy a připravuje národní obrození. |
| s-31
| V sochách Nepomukových se vrací duchovní postava Husova pročistěná utrpením minulých staletí. |
| s-32
| Skoro jsme v pokušení říci, že jedny z nejlepších ideálů ranného husitství vítězí skrze rekatolizaci, nikoli skrze reformaci. |
| s-33
| * Po smrti Jana Nepomuckého vyschla Vltava tak, že ji nebylo nutné překračovat po mostě. |
| s-34
| Mlynáři neměli práci a lidé mouku, takže lid pražský velice králi zazlíval Janovo umučení. |
| s-35
| V lidové pověře se Jan stal ochráncem mostu a pánem nad řekou. |
| s-36
| Obsadil tak uvolněnou niku po pohanském bohu zaplašeném křesťanskou zvěstí. |
| s-37
| Od dávných dob bývaly brody označeny kůlem či podobou strážce, který usmiřoval či odháněl nepřátelského boha řeky anebo přímo byl říčním démonem žádajícím za průjezd svým územím nějakou oběť. |
| s-38
| Mezi lidem byl znám jako vodník. |
| s-39
| Jan demonstroval svoji moc nad vodami - a tedy i nad vodníky - zázrakem vyschnutí, který mu, myslím, velice pomohl k celosvětové popularitě. |
| s-40
| Každý most totiž potřeboval svého patrona, neboť - jak z folklóru známo - různé druhy vodníků odjakživa patřily mezi široce rozšířenou a těžko vypočitatelnou vodní chamraď.. |
| s-41
| * Čím je pro nás dobrý doktor Johánek dnes? |
| s-42
| Patronem slušných a čestných, což znamená šťastných lidí, ochráncem čistoty vod nebo převlečeným Husem, jež se nenápadně vplížil do katolických řad? |
| s-43
| Povrchně moralistních odpovědí na tuto otázku si v roce 600. výročí jeho umučení přečteme celou řadu, ale pravděpodobně nic neuslyšíme o události, která se přihodila r. 1389, jen čtyři roky před Janovou smrtí. |
| s-44
| Kněz nesoucí hostie byl tehdy udeřen několika kameny vrženými z pražského židovského města, takže se mu svátost oltářní rozsypala po zemi. |
| s-45
| Následoval pogrom, při kterém došlo k hromadnému vyvraždění celého židovského města, z jehož 3000 obyvatel se zachránila jen nevelká skupina dětí. |
| s-46
| Oběti byly ještě druhý den zaživa metány do plamenů. |
| s-47
| O mučedníky víry nebyla ve středověkém prostoru nikdy nouze a ve světle celého umučeného pražského židovského města se smrt jednoho spravedlivého na pražském mostě jeví jako tendenční, jednostranně zvýrazněná historka. |
| s-48
| Ale obě historie krutosti a bezpráví se od sebe zřejmě nedají oddělit. |
| s-49
| A tak chceme-li se dopracovat k nějakému poučení anebo ještě lépe vtažení do širšího společenství, měli bychom se ptát na budoucí charakter evropského prostoru. |
| s-50
| Nestane-li se totiž místem smiřování a odpouštění, stane se jistě opět územím zvůle a kolébkou mučedníků. |
| s-51
| Václav Cílek |