| s-1
| S vámi se mohu milovat...' a sedla si Havlovi na klín a začala ho rozpínat. |
| s-2
| Co dělal doktor Havel? |
| s-3
| Ach, to je mi otázka... |
| s-4
| Páté jednání |
| s-5
| Ve víru ušlechtilosti |
| s-6
| Po noci přišlo jitro a Flajšman šel do zahrádky, aby nařezal kytici růží. |
| s-7
| Pak odjel tramvají do nemocnice. |
| s-8
| Alžběta ležela ve zvláštním pokojíku na interním oddělení. |
| s-9
| Flajšman si sedl k její posteli, položil kytici na noční stolek a chytil ji za ruku, aby jí spočítal tep. |
| s-10
| 'Tak co, už je vám lépe?' zeptal se pak. |
| s-11
| 'Ale jo,' řekla Alžběta. |
| s-12
| A Flajšman řekl procítěně: |
| s-13
| 'Takové hlouposti jste neměla dělat, děvčátko.' |
| s-14
| Potom ho strhla na gauč a divoce se svíjejíc a hlasitě vzdychajíc kousla ho do rtu a nakonec i do špičky jazyka, což Eduarda velmi zabolelo. |
| s-15
| Pak se mu vyvinula z rukou, řekla 'Počkej!' a odběhla do koupelny. |
| s-16
| Eduard si olízl prst a zjistil, že mu jazyk mírně krvácí. |
| s-17
| Kousnutí ho tak bolelo, že usilovně získaná opilost ustoupila a hrdlo se mu znovu stáhlo úzkostí, pomyslil-li na to, co ho čeká. |
| s-18
| Z koupelny bylo slyšet mohutné cvrčení a šplouchání vody. |
| s-19
| Vzal do ruky láhev koňaku, přiložil k ústům a zhluboka se napil. |
| s-20
| Věděla, že má krásné tělo, a chtěla vás donutit, abyste se o tom přesvědčil. |
| s-21
| Vzpomeňte si, jak ve dveřích říkala: |
| s-22
| Kdybyste věděli. |
| s-23
| Vy nic nevíte. |
| s-24
| Vy nic nevíte. |
| s-25
| Tak teď už to víte, Alžběta má ohavnou tvář, ale krásné tělo. |
| s-26
| Sám jste to přiznal. |
| s-27
| Vidíte, že neuvažovala tak docela hloupě. |
| s-28
| Možná, že si teď konečně dáte říct.' |
| s-29
| 'Možná,' pokrčil Havel rameny. |
| s-30
| 'Určitě,' řekl primář. |
| s-31
| Teorie Havlova |
| s-32
| 'To, co říkáte, primáři, má svou přesvědčivost, ale je v tom chyba: přeceňujete mou roli v této hře. |
| s-33
| Tady nešlo o mne. |
| s-34
| Nebyl jsem to přece jenom já, kdo odmítal s Alžbětou spát. |
| s-35
| pocítila k němu krátkou prudkou zášť a řekla: |
| s-36
| 'Neděláte si moc velké oči?' |
| s-37
| Mladík se podíval na dívku; |
| s-38
| její vzdorovitá tvář zdála se mu být plna křeči; |
| s-39
| pocítil k dívce lítost a zatoužil po jejím známém, obvyklém pohledu (o němž říkával, že je dětský a prostý); |
| s-40
| nahnul se k ní, objal ji rukou kolem ramen a řekl tiše jméno, kterým ji obvykle oslovoval a kterým chtěl nyní zrušit hru. |
| s-41
| Ale dívka se mu vyvinula a řekla: |
| s-42
| 'Berete to nějak moc zprudka!' |
| s-43
| Odstrčený mladík řekl: |
| s-44
| 'Promiňte, slečno,' a díval se mlčky před sebe na silnici. |
| s-45
| 4 |
| s-46
| 'Neptej se a běž,' řekl mladík. |
| s-47
| 'Jak to se mnou mluvíte?' |
| s-48
| 'Jako s děvkou,' řekl mladík. |
| s-49
| 10 |
| s-50
| Šli po špatně osvětleném schodišti: na odpočívadle pod prvním poschodím stála u záchodu skupina přiopilých mužů. |
| s-51
| Mladík chytil dívku zezadu kolem těla tak, že ji držel dlaní za prs. |
| s-52
| Muži kolem záchodku to viděli a začali pokřikovat. |
| s-53
| Dívka se chtěla vytrhnout, ale mladík ji okřikl: |
| s-54
| 'Drž!' |
| s-55
| Muži to kvitovali s obhroublou solidárností a adresovali dívce několik sprostých poselství. |
| s-56
| Mladík s dívkou došel do prvního poschodí a otevřel dveře do pokoje. |
| s-57
| Rozsvítil. |
| s-58
| Byl to úzký pokoj s dvěma postelemi, stolkem, židlí a umývadlem. |
| s-59
| 'Já vím, bratře, že jsi přímý člověk a že si na tom zakládáš. |
| s-60
| Ale polož si jednu otázku: |
| s-61
| Proč vlastně mluvit pravdu? |
| s-62
| Co nás k ní zavazuje? |
| s-63
| A proč vůbec pravdomluvnost pokládáme za ctnost? |
| s-64
| Představ si, že se potkáš s bláznem, který bude tvrdit, že je ryba a my všichni jsme ryby. |
| s-65
| Budeš se s ním hádat? |
| s-66
| Budeš se před ním svlékat a ukazovat mu, že nemáš ploutve? |
| s-67
| Budeš mu říkat do očí, co si myslíš? |
| s-68
| No řekni!' |
| s-69
| Bratr mlčel a Eduard pokračoval: |
| s-70
| Bratr se Eduarda vyptával, jak se mu daří na škole. |
| s-71
| Eduard řekl, že celkem dobře, a bratr řekl: |
| s-72
| 'Ta Čecháčková je svině, ale já jsem jí už dávno odpustil. |
| s-73
| Odpustil jsem jí, neboť nevěděla, co činí. |
| s-74
| Chtěla mi ublížit, a zatím mi pomohla ke krásnému životu. |
| s-75
| Jako zemědělec si vydělám víc a styk s přírodou mne uchraňuje skepse, které podléhají obyvatelé měst.' |
| s-76
| 'Ale vždyť jste říkal, že jedete do Nízkých Tater!' divila se dívka. |
| s-77
| 'Jedu slečno, kam se mi zachce. |
| s-78
| Jsem svobodný člověk a dělám to, co chci a co se mi zlíbí.' |
| s-79
| 6 |
| s-80
| Když dojeli do Nových Zámků, začalo se už stmívat. |
| s-81
| Mladík tu nikdy nebyl a trvalo chvíli, než se tu zorientoval. |
| s-82
| Několikrát zastavil auto a ptal se kolemjdoucích, kde je hotel. |
| s-83
| Bylo tu několik rozkopaných ulic, takže jízda do hotelu, i když byl (jak všichni dotazovaní tvrdili) zcela blízko, vedla tolika oklikami a objížďkami, že to trvalo téměř čtvrt hodiny, než u něho konečně zastavili. |
| s-84
| Ostatně právě tu neděli v kostele si všiml, že Alice je jakási jiná: hned jak se sešli, vsunula mu ruku pod paži a i v kostele se ho tak držela; |
| s-85
| kdežto jindy se chovala skromně a nenápadně, tentokrát se rozhlížela kolem dokola a pozdravila s úsměvnou úklonou aspoň deset známých. |
| s-86
| To bylo zvláštní a Eduard tomu nerozuměl. |
| s-87
| Když se pak o dva dny později spolu procházeli ztemnělými ulicemi, Eduard užasle konstatoval, že její polibky, kdysi tak nepříjemně věcné, zvlhly, zteplaly a zhoroucněly. |
| s-88
| Když se s ní na chvíli zastavil pod lucernou, zjistil, že se na něho dívají dvě zamilované oči. |
| s-89
| Pak vypjata v celé slávě své fiktivní nahoty nedívala se už na nikoho, ani na Havla, jen přimhouřenýma očima své pootočené hlavy pohlížela dolů na vlastní kroutící se tělo. |
| s-90
| Pak se najednou její pyšný postoj zlomil a Alžběta si sedla na klín doktora Havla; |
| s-91
| zívajíc řekla: |
| s-92
| 'Jsem utahaná.' |
| s-93
| Natáhla ruku po Havlově sklence a napila se. |
| s-94
| 'Doktore,' řekla Havlovi, 'nemáš nějaký prášek na povzbuzení? |
| s-95
| Já přece nebudu spát!' |
| s-96
| 'Pro vás všechno, Alžbětko,' řekl Havel, zvedl Alžbětu ze svého klína, posadil ji na židli a šel k lékárničce. |
| s-97
| Tam našel silné prášky na spaní a dva podal Alžbětě. |
| s-98
| Když odemkl dveře pavilónu, doktorka se bez valného vysvětlování hrnula dál, a teprve až se usadila v inspekčním pokoji do křesla naproti Havlovi, začala vysvětlovat, že ani nemohla dojít domů; |
| s-99
| teprve teď prý cítí, jak je rozrušena; |
| s-100
| nemohla by vůbec spát a prosí Havla ještě o trochu řeči, aby se uklidnila. |