Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Parttrain
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 1 - 100 of 1468 • previousnext

s-1 Mně to ale bylo fuk.
s-2 Nechal jsem ho od sebe opisovat a nestaral se o něj.
s-3 Jednoho dne ale Frejka překvapil.
s-4 Hele, nechceš k nám zítra přijít na oslavu?zeptal se zničehonic.
s-5 Mám pár nových desek a tak.
s-6 Rád,řekl jsem, protože zajímalo, jak jeho rodina žije.
s-7 Předpokládal jsem, že Frejka na mysli oslavu něčích narozenin nebo podobně, ale ukázalo se, že jde o oslavu Prvního máje.
s-8 V životě by bylo nenapadlo, že někdo může doma slavit státní svátek.
s-9 Frejkovi bydleli v přepychové vile, jejíž bránu střežili dva svalnatci v civilu.
s-10 Měli jsme najatý autobus, ale když se mělo odpoledne odjet, čtyři herci nepřišli a nebyli nikde k sehnání.
s-11 Hrát se muselo, takže jsem se rozhodl, že přiberu další roli, náš kulisák vzal taky jednu a něčí přítelkyně se odvážně nabídla, že zaplní další dvě díry v obsazení.
s-12 Chvíli nám trvalo, než jsme to všechno promysleli, takže jsme vyjeli se zpožděním.
s-13 Záskoky jsme zkoušeli v autobusu, a protože nám to zrovna moc nešlo, strávili jsme celou jízdu škrtáním a přepisováním textu.
s-14 Když jsme dojeli do Slaného, zjistili jsme, že naše hlavní dekorace zůstala v Praze.
s-15 Jedinou věcí, kterou jsem na Poděbradech nenáviděl, byly nudné neděle, a proto jsem si záhy vymyslel důvod, jak se o víkendech ze zámku ztratit.
s-16 Každou sobotu po dopoledním vyučování jsem nasedl na vlak a vydal se do domku, který měl můj bratr Blahoslav se svou ženou Boženkou pronajatý poblíž hotelu Rut.
s-17 Musel jsem dvakrát přesedat, a když všecko dobře klaplo, trvala mi cesta pět hodin.
s-18 Stávalo se ale, že mi třeba ujel přípoj, a pak jsem se k bratrovi a švagrové dostal o půlnoci.
s-19 sám jsem předtím, než jsem se na tu práci přihlásil, viděl tu velkou bednu s miniaturní baňatou černobílou obrazovkou jen asi dvakrát nebo třikrát.
s-20 Během pohovoru mi řekli, že místo vynáší kromě několika stovek platu hlavně spoustu průšvihů a že je to prostě skvělý džob, a týden nato jsem měl svůj vlastní televizní pořad.
s-21 Musel jsem samozřejmě ukazovat povinnou kvótu sovětských filmů, ale snažil jsem se taky protlačit do pořadu dobré předválečné filmy Otakara Vávry a Martina Friče nebo progresivní díla západních filmařů, jakými byli například italští neorealisti.
s-22 Měli strach, a přesto našli způsob, jak mi pomoct.
s-23 Poslali telegram matčinu bratrovi do Náchoda a dědečka nechali na noc spát u nás, abych nebyl sám.
s-24 Vybral si pokoj nahoře hned vedle .
s-25 Myslím, že jsem tu noc ani oka nezamhouřil.
s-26 Byla nekonečná a děsivá jako z Goyových obrázků.
s-27 Byl jsem nemocný, zalitý potem, strašlivě jsem maminku potřeboval a myslel jsem, že se nedočkám rána.
s-28 Najednou jsem uslyšel z předsíňky za dveřmi nějaké zvuky.
s-29 Cosi velkého se tam pohybovalo a naráželo do věcí.
s-30 Za pár let se ukázalo, že zlatokopové měli lepší nos na to, co se v zemi bude dít.
s-31 V roce 1948 nám komunisti hotel znárodnili.
s-32 Nazvali ho rekreačním střediskem a obsadili ho svými kádry a úderníky.
s-33 Protože jsem byl nezletilý a neměl kde bydlet, vyhradili mi tam do roku 1953 jeden pokoj.
s-34 Jako plnoletý jsem pak přišel i o něj, a tak i o jediné pouto s rodinným majetkem.
s-35 Ale pak ji obsadili se mnou do jedné školní hry a najednou byla svolná, že tedy půjde.
s-36 Neodpustila si ovšem, aby mi to neztížila.
s-37 Mohla bych v půl sedmý,řekla, přičemž musela vědět, že brána zámku se zavírá na noc v šest.
s-38 Bydlela ve městě, takže jakýkoli internátní řád mohl být fuk.
s-39 Príma,vzal jsem ji za slovo.
s-40 Věděl jsem, že na jednom schodišti je okno přímo nad baštou a představoval jsem si, že bych mohl vylízt na zeď a pak se spustit na otevřené nádvoří po lampě, která byla do zdi zasazena.
s-41 Tohle podepsat nemůžu, pane řediteli.
s-42 Nepopírám, že jsem udělal odpornou a hnusnou věc, za kterou si zasloužím potrestat, ale rád bych, abyste se na celou tu věc podíval ze širšího hlediska...
s-43 Ke konci svého proslovu jsem se nikdy nedostal.
s-44 Pan Jahoda na chvíli jen tak koukal a pak tiše řekl:
s-45 Nech si ode poradit, Miloši.
s-46 Zmiz a po tobě nezůstane ani stopa.
s-47 Jeho tichá slova jako by podruhé v tomhle týdnu vytrhla ze sna.
s-48 Náhle mi totiž došlo, že Jahoda naprostou pravdu.
s-49 Tohle nebyla klukovská hra.
s-50 Za ním stála fronta kluků, kteří čekali, přijdou na řadu, ale byli tak zaujati sérií perfektních hodů, že si nikdo nevšímal dveří.
s-51 A najednou mezi námi stál profesor Krista.
s-52 Krista byl přísný učitel se sadistickými sklony, a proto se každý vrhl co nejrychleji do postele.
s-53 Jen Ivan, který byl středem pozornosti a stál v plném světle, neměl šanci uniknout.
s-54 Navíc se právě napřahoval k dalšímu hodu, držel dýku za špičku u ucha a mířil na skříňku.
s-55 Ostatní se rozprchli, ale on jen spustil ruku a ani se nesnažil dýku schovat.
s-56 Krista k němu přistoupil.
s-57 Ukaž, co to máš?
s-58 Jediný člověk, s kterým se Perda v Poděbradech utkal, byl jeho nejlepší kamarád Zach.
s-59 Zach byl otrokem vedlejší ložnice a čas od času, vždycky pozdě navečer, byl ostrými hochy donucen si to s kamarádem Perdou rozdat.
s-60 Byla to scéna jak z Jacka Londona: hulákající upocené obecenstvo, sázky, které se nikdy nevyplatily, slzy zlosti a krev.
s-61 Začalo to jednoho zimního večera, když si někdo tajně vypůjčil z tělocvičny dva páry boxerských rukavic.
s-62 Perda a Zach si je museli navlíknout.
s-63 Pak je ostří hoši dostrkali doprostřed rozvášněného hloučku a nařídili jim boxovat.
s-64 Perda se Zachem se snažili se navzájem šetřit.
s-65 Moje původní představa byla, že si osm hodin denně budu v šachtě tužit svaly, abych měl postavu a kondičku, trochu se tam v tom podzemí porozhlídnu, zjistím, co v těch lidech je, vyfárám, oblíknu si čistou košili a namířím si to do dělnické putyky.
s-66 Po večerech budu pít pivo, hrát karty, povídat si a svádět venkovské holky.
s-67 Hned, jak jsem se v dolech ohlásil, bylo mi jasné, že jsem udělal chybu.
s-68 Zavedli do obrovské noclehárny s pětadvaceti plesnivými slamníky rozhozenými rovnou na zasviněné podlaze.
s-69 Mezi nimi byly roztroušeny židle, skříňky na šaty, otevřené kufry a krabice.
s-70 Myslel jsem si, že po komunistickém převratu služky vymizely.
s-71 Radši jsem zmlkl a šel si prohlížet knihovnu.
s-72 Někdo do pokoje vpašoval láhev laciného vína.
s-73 Nahýbali jsme si přímo z flašky, ale vyšly tak dva loky na jednoho, což nás sotva stačilo rozehřát.
s-74 Mezitím dům hlaholil hlasy nově příchozích, kteří dorazili z nějaké významnější oslavy, a tenhle dům byl pro druhá štace.
s-75 Pár starších pánů v oblecích nakouklo dovnitř, aby nás pozdravili.
s-76 A hala se zaplňovala pořezy s nízkými čely.
s-77 Netušil jsem, že se velbloudi a koně nesnášejí, ale jakmile ti dva valášci spatřili našeho velblouda, propadli panice.
s-78 Tak je to vyděsilo, že přeskočili přes příkop a hnali si to přes pole pryč.
s-79 Dodnes vidím tu rachotící polní kuchyň, jak poskakuje po poli a trousí kuchyňské náčiní.
s-80 Nejdřív odpadl plechový komínek, pak vyskákaly pokličky a za nimi to šlo všecko: hrnce, rendlíky, kastróly, a rozprskly se na všechny strany po zapleveleném poli.
s-81 V Kutné Hoře jsme velblouda předali skautům, ale jestli došel do pražské zoo, to dodnes nevím.
s-82 Měla tvar staré lucerny a trčela přímo nad branou.
s-83 Přestože bylo uprostřed zimy, počasí bylo nepřirozeně vlahé.
s-84 Smrákalo se a se zrovna spouštěl z vrcholu zdi na držák lampy, když se mi pod nohama ta lampa rozsvítila.
s-85 Než jsem se z toho šoku stačil vzpamatovat, vrzla brána a otevřela se pode mnou dokořán.
s-86 Ztuhl jsem.
s-87 Dva profesoři vypochodovali ven a postávali na chodníku, hlavy pár desítek centimetrů od mých bot.
s-88 Kde ta stará drbna může zase vězet?povzdechl si jeden z nich.
s-89 Možná zase zapomněla.
s-90 Poslední dobou je čím dál senilnější, nevšim sis ?pravil druhý.
s-91 Jednoho dne si nás zavolal náš hlavní profesor, spisovatel Miloš V. Kratochvíl, a sdělil nám, že na příkaz rektora AMU prof. A. M. Brousila nás musí postavit před stranický soud, neboť Brousilovi se doneslo, že vyznáváme dekadentní způsob života a jako takoví nemáme samozřejmě co dělat na vysoké škole, neboť dekadence je v přímém rozporu se socialistickou morálkou nového člověka.
s-92 Zda z obdivovatelů francouzských básníků udělal vyznavače dekadentního způsobu života sám rektor nebo ten spolužák, který nás udal, nevím.
s-93 Fakt je, že A. M. Brousil zřejmě potřeboval zrovna projevit svoji ideologickou bdělost, a tak se mu náš případ velice hodil.
s-94 Dýku jsem našel na jedné z našich vlastivědných procházek a cílem téhle povznášející činnosti bylo zabodnout ji do dřevěných dvířek skříňky.
s-95 Za každý podařený zásah byl jeden bod a házelo se tak dlouho, dokud dýka nespadla na zem.
s-96 Byla to skvělá zábava, ale dala se provozovat jedině v noci, když profesor, který měl službu, šel spát.
s-97 Ivan byl na házení dýkou machr a porazit ho nebylo lehké.
s-98 Právě byl na řadě a každým švihnutím zápěstí si přičítal další a další bod.
s-99 Poděkoval jsem Klímovi, bafnul kufr a pospíchal ze zámku pryč.
s-100 Ani jsem se s nikým nerozloučil.

Text viewDownload CoNNL-U