Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Parttest
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 1 - 100 of 158 • previousnext

s-1 Přišla jsem vás utěšit, že nejste jako smrt.
s-2 Že bych se brát nedala.'
s-3 Havlova mravnost
s-4 'To jste hodná,' řekl Havel.
s-5 'Jste hodná, že byste se nedala brát a že jste mi to přišla říct.
s-6 totiž opravdu nejsem jako smrt.
s-7 Nejenomže neberu Alžbětu, ale ani vás bych nebral.'
s-8 'Ó,' podivila se doktorka.
s-9 'Tím nechci říct, že se mi nelíbíte.
s-10 Spíš naopak.'
s-11 'Proto,' řekla doktorka.
s-12 'Ano, líbíte se mi velice.'
s-13 'Tak proč byste mne nebral?
s-14 Protože sama o vás nestojím?'
s-15 'Ne, myslím, že s tím to nemá nic společného,' řekl Havel.
s-16 'Tak s čím?'
s-17 'Chodíte s primářem.'
s-18 'No a?'
s-19 'Jste opilá a měla byste jít spát.'
s-20 Alžběta se na něho podívala ze země s nesmírným opovržením a (vychutnávajíc mazochistický patos svého bytí-na-zemi) řekla mu:
s-21 'Surovče.
s-22 Blbče.'
s-23 A ještě jednou:
s-24 'Blbče.'
s-25 Havel se ji pokusil znovu zvednout, ale vytrhla se mu zuřivě a začala štkát.
s-26 Nikdo nevěděl, co říci, takže se štkaní ozývalo ztichlou místností jak sólové housle.
s-27 pak napadlo doktorku, aby začala tiše hvízdat.
s-28 Alžběta prudce vstala, šla ke dveřím, a když brala za kliku, pootočila se do místnosti a řekla:
s-29 'Surovci.
s-30 Surovci.
s-31 Kdybyste věděli.
s-32 Nic nevíte.
s-33 Nic nevíte.'
s-34 Primářova obžaloba Flajšmana
s-35 'Abys věděl, mám ráda,' řekla mu Alice zničehonic a hned mu zakryla ústa:
s-36 'Ne, ne, nic neříkej, se stydím, nechci nic slyšet.'
s-37 A zase kousek popošli a zase se zastavili a Alice řekla:
s-38 ' teď všechno chápu.
s-39 chápu, proč jsi mi vyčítal, že jsem ve své víře moc pohodlná.'
s-40 Eduard však nechápal nic, a proto také nic neříkal;
s-41 když zase kousek popošli, Alice řekla:
s-42 'A ty jsi mi nic neřekl.
s-43 Proč jsi mi nic neřekl?'
s-44 'A co jsem ti měl říkat?' ptal se Eduard.
s-45 'Ano, to jsi ty,' řekla v tichém nadšení.
s-46 Bylo tu něco, co muže začínalo na dívčině hře dráždit;
s-47 teď, když seděl tváří v tvář, pochopil, že to nejsou jen slova, co z dělá kohosi cizího, ale že je celá proměněná, v gestaci i v mimice, a že se podobá nechutně věrně tomu modelu žen, který tak dobře znal a k němuž pociťoval lehký odpor.
s-48 A tak (drže kalíšek v pozvednuté ruce) opravil svůj přípitek:
s-49 'Dobrá, nepřipiju tedy na vás, ale na vaše plemeno, v němž se tak zdařile spojuje to lepší ze zvířete a to horší z člověka.'
s-50 Flajšman se rozhlédl pokojem a skočil rychle k malému sporáčku.
s-51 Otočil zpátky otevřený kohoutek plynu.
s-52 Pak běžel k oknu a otevřel je dokořán.
s-53 Poznamenání v závorce
s-54 ( se říci, že Flajšman jednal pohotově a celkem duchapřítomně.
s-55 Jedinou věc však přece jen nestačil zaznamenat dostatečně chladnou myslí.
s-56 Civěl sice plnou vteřinu na nahé Alžbětino tělo, ale naplňoval ho natolik úlek, že si pod jeho clonou vůbec neuvědomil to, co teprve my z výhodného odstupu můžeme plně vychutnat:
s-57 To tělo bylo nádherné.
s-58 Stopařka zastavila auto ne proto, aby se svezla, ale aby svedla muže, který v autu jel;
s-59 byla to prohnaná svůdkyně, výborně disponující svými půvaby.
s-60 Dívka vklouzla do pitomé románové postavičky s lehkostí, která ji samu vzápětí překvapila a okouzlila.
s-61 A tak spolu jeli;
s-62 cizí řidič a cizí stopařka.
s-63 5
s-64 Nic nechybělo mladíkovi v životě víc než bezstarostnost.
s-65 Silnice jeho života byla narýsována s bezohlednou přísností: zaměstnání se nevyčerpávalo jen osmi hodinami denně, prosakovalo i do ostatního času povinnou nudou schůzí i domácím studiem;
s-66 A my jsme ani to nechtěli vyslechnout a měli jsme sklopené a neúčastné hlavy.'
s-67 'Vy romantický děvkaři!
s-68 Vy opravdu věříte, že chtěla zemřít?' křičel na Havla primář.
s-69 'Vzpomeňte si,' říkal Havel, 'jak mi při tanci říkala:
s-70 Ještě žiju!
s-71 Ještě zatím pořád žiju!
s-72 Vzpomínáte?
s-73 Od chvíle, kdy začala tančit, věděla, co udělá.'
s-74 'A proč chtěla umřít nahá, co?
s-75 Jaké na to máte vysvětlení?'
s-76 'Chtěla vejít do náruče smrti, jako se vchází do náruče milence.
s-77 Proto se svlékla, učesala, nalíčila...'
s-78 'A proto nechala odemknuto, že!
s-79 Nenamlouvejte si, prosím vás, že chtěla opravdu zemřít!'
s-80 'Možná, že nevěděla docela přesně, co chce.
s-81 Ale tak to v životě bývá: člověk se domnívá, že hraje svou roli v určité hře, a netuší, že na scéně zatím nepozorovaně vyměnili dekorace, a on se nic netuše ocitá uprostřed poněkud jiného představení.
s-82 Seděl opět v křesle naproti ředitelce;
s-83 mezi nimi byl stolek a na něm láhev koňaku obstoupená dvěma číškami.
s-84 A právě ta láhev koňaku byla onou novou dekorací, podle níž by bystrý muž střízlivého ducha okamžitě rozpoznal, že kostelní aféra naprosto není tím, jde.
s-85 Ale nevinný Eduard byl do míry sám sebou opojen, že si to zpočátku vůbec neuvědomoval.
s-86 Stulila se mu pak na prsa a rychle usnula, zatímco Eduard dlouho bděl a uvědomoval si, že necítí vůbec žádnou radost.
s-87 Snažil se představovat si Alici (nikoli její fyzický zjev, ale možno-li její celou bytost v úplnosti) a napadlo ho najednou, že ji vidí rozmazanou.
s-88 Zastavme se u toho slova:
s-89 Alice, jak ji Eduard dosud viděl, byla při veškeré své naivitě bytost pevná a jasná: krásná prostota jejího vzezření zdála se odpovídat prostě jednoduchosti její víry, a její prostý osud zdál se být zdůvodněním jejího postoje.
s-90 Eduard ji dosud viděl jednolitou a soudržnou;
s-91 byl by dal nevím co za to, aby to nemusil učinit, a učinil-li to přece, tedy, věřte, jenom proto, že to učinit opravdu musil: situace, do níž vstoupil hned od počátku večera, byla totiž tak autoritativní, že bylo sice možno její běh zpomalovat, ale nebylo ho možno nijak zastavit, takže přiložil-li Eduard dlaň na ředitelčino prso, podrobil se pouze příkazu zcela neodvratné nutnosti.
s-92 Následky jeho činu však přesáhly veškeré očekávání.
s-93 Jako na čarovný povel začala se mu ředitelka svíjet v rukou a vzápětí přiložila svůj chlupatý horní ret na jeho ústa.
s-94 Věděl ovšem dobře, že sebevražda nemívá jedinou příčinu, nýbrž většinou celý trs, ale na druhé straně si nemohl nijak sám před sebou zapřít, že jednou (a pravděpodobně rozhodující) příčinou byl on sám jednak svou prostou existencí, jednak svým dnešním chováním.
s-95 Pateticky se teď obviňoval.
s-96 Nazýval se sobcem ješitně zahleděným do svých milostných úspěchů.
s-97 Vysmíval se tomu, jak se nechal zaslepit doktorčiným zájmem o sebe.
s-98 Vyčítal si, že se mu Alžběta proměnila v pouhou věc, v nádobku, do níž vyléval svůj vztek, když mu žárlivý primář překazil noční schůzku.
s-99 Jakým právem, jakým právem se takto choval k nevinnému člověku?
s-100 Deska byla velká sotva metr krát metr a jedna noha byla o maličko kratší;

Text viewDownload CoNNL-U