| s-1
| Jen Hanka spokojeně dřímala za pecí. |
| s-2
| Mladý pán se tomu podivil a povídá: |
| s-3
| 'Povězte mi, matičko, proč tamhleta nepřede? |
| s-4
| Vždyť už je dost velká. |
| s-5
| A při práci by jí čas rychleji utíkal.' |
| s-6
| 'To máte tak, vzácný pane, ráda bych jí to dopřála i len bych jí na kužel navinula, ale není to možné. |
| s-7
| Není to obyčejná přadlena. |
| s-8
| Do rána by všechen len, co je v domě, sama na zlaté nitky spředla. |
| s-9
| A když už by neměla co příst, pustila by se do mých šedivých vlasů.' |
| s-10
| Matka se styděla přiznat, že má línou dceru. |
| s-11
| Po večeři zavedli nevěstu do velké komnaty, která byla plná plničká lnu a konopí. |
| s-12
| 'Tak,' povídá pán, 'tady máš kolovrátek, červená jablíčka a trochu hrachu a můžeš se pustit do práce. |
| s-13
| Když všechen len do rána spředeš na zlaté nitky, bude svatba, když ne, bude zle.' |
| s-14
| Pán odešel a nechal přadlenku být. |
| s-15
| Hanička se ani nepokoušela příst, vždyť o předení nic nevěděla. |
| s-16
| Začala plakat a naříkat: |
| s-17
| 'Ach, bože, co si teď počnu! |
| s-18
| Proč jsem jen neposlechla matku a nenaučila se příst. |
| s-19
| Mohla jsem si hovět pěkně doma ve světnici! |
| s-20
| Co se mnou bude!' |
| s-21
| 'Naučím tě příst zlaté nitě, ale musíš mi slíbit, že tu na mě za rok zase počkáš. |
| s-22
| Když uhodneš, jak se jmenuji, nechám tě na pokoji, ale když neuhodneš, budeš mojí ženou a já si tě odvezu tady na tom trakaři. |
| s-23
| Ale to ti povídám! |
| s-24
| Nemysli si, že mě nějak ošidíš. |
| s-25
| Nikam se přede mnou neschováš, všude tě najdu. |
| s-26
| Co tomu říkáš?' |
| s-27
| Haničce se to moc nelíbilo, ale co měla, chudák, dělat? |
| s-28
| Nakonec řekla: |
| s-29
| 'Dobře, počkám tu na tebe. |
| s-30
| Beztak nemám na vybranou.' |
| s-31
| Mužíček oběhl s trakařem třikrát kolem a přitom odříkával: |
| s-32
| 'Takto, Haničko, takto, takto se přede zlato. |
| s-33
| 'Už toho mám dost. |
| s-34
| To bych se na to podíval, jestli mi to žito vrátí, nebo ne. |
| s-35
| Půjdu tam ještě jednou!' |
| s-36
| Vyrazil stejnou cestou jako předtím. |
| s-37
| Přenocoval ve mlýně a pak už to do údolí neměl daleko. |
| s-38
| Znovu potkal toho šedivého stařečka s železnou holí. |
| s-39
| 'Kam máš namířeno, synku?' ptal se stařeček. |
| s-40
| 'Ach, dědečku, jdu si pro to žito. |
| s-41
| Mlýnek nemele, stolek se neprostírá, doma je čím dál hůř.' |
| s-42
| 'Svoje žito už zpátky nedostaneš, ale víš co?' povídá stařeček. |
| s-43
| 'Vezmi si hůl, udělej všechno jako minule a řekni si o pytel s obuškem, který tam visí na hřebu. |
| s-44
| Po svatbě žili mladí manželé šťastně a spokojeně. |
| s-45
| Pán svou ženu nade vše miloval, a když mu porodila hezkého synáčka, byl nejšťastnějším člověkem na zemi. |
| s-46
| Ale každá písnička má svůj konec a zrovna tak měla skončit radost mladých manželů. |
| s-47
| Čas ubíhal jako voda v řece. |
| s-48
| Ode dne, kdy Hanička poprvé zasedla ke kolovrátku, už uplynul skoro celý rok. |
| s-49
| Mladá paní byla čím dál smutnější. |
| s-50
| Oči měla uplakané a ploužila se po zámku jako stín. |
| s-51
| Však taky měla proč! |
| s-52
| Ztratit hodného muže a synáčka, který se měl čile k světu! |
| s-53
| Pán netušil, co jeho ženu trápí. |