Dependency Tree

Universal Dependencies - Czech - FicTree

LanguageCzech
ProjectFicTree
Corpus Partdev
AnnotationJelínek, Tomáš; Zeman, Daniel

Select a sentence

Showing 1 - 100 of 136 • previousnext

s-1 'Maminka ještě zůstane v nemocnici,' oznamuje, 'telefonovala jsem tam.
s-2 Než se vrátí, budu se o vás starat .
s-3 Veronika může spát u nás s Jiřinou a ty, Láďo, na gauči v obývacím pokoji.
s-4 Pojďte, vezmu vás hned s sebou nahoru.'
s-5 ' nikam nepůjdu,' mračí se Láďa.
s-6 'Zůstanu tady.'
s-7 'A půjčí mi Jiřina tříkolku?' zajímá se Veronika.
s-8 'To víš, že půjčí,' ujišťuje paní Mourková.
s-9 'Dobře, tak jdu,' Veronika seskočí ze židličky na zem.
s-10 'Ráno vás oba vzbudím a vypravím do školy,' pokračuje paní Mourková, jakoby se nic nestalo.
s-11 Odložil beranici, kabát i hůl na věšák v rohu u dveří a posadil se do kouta, k prázdnému stolu, aby měl přehled.
s-12 Hospůdka působila mile a zabydleně, téměř domácky.
s-13 Po stěnách rozvěsil hostinský staré místní dřevoryty, dílka nějakého malíře z konce minulého století, zašlá kouřem a prachem, doplňující však dokonale atmosféru.
s-14 Zasklené obrazy pokračovaly výjevy loveckých scén, pak několik vycpaných ptáků, obvyklé jelení paroží a pět cínových konvic různé velikosti.
s-15 Hostinský je zavěsil na stěně, bokem od nálevního pultu, hned vedle nich, na policích, rozestavěl porcelánové nádobí.
s-16 Centrem však nesporně byla barevná freska na čelní stěně, u výčepu.
s-17 Muž, který chodíval domů skoro denně opilý a křičel.
s-18 Muž, který skoro po měsících měnil místa a odevšad musel nakonec odejít.
s-19 Nebo matka?
s-20 Věčně podrážděná, unavená a nervózní, a jindy zase ustrašená a smutná?
s-21 Anebo učitelka?
s-22 Otec jezdil naposledy jako závozník, rozvážel zboží do všech prodejen s průmyslovým zbožím v okrese.
s-23 A jak se rychle zjistilo, občas nějaký ten tranzistorový přijímač nebo jiná potřebná věcička putovala stranou místo tam, kam patřila.
s-24 Vždycky se v hospodě někdo našel, kdo vyměnil nové rádio nebo holicí strojek za pár korun.
s-25 Stěny jsou pokresleny uhlem, samá divoká zvířata, která se vzpínají, jak je pronásledují lovci s oštěpy.
s-26 U zadní stěny leží na několika čerstvých kůžích Máša, otevřené horečnaté oči, blouzní.
s-27 'Trochu vody,' šeptá vysušenými rty.
s-28 Láďa nabírá do dlaní vodu z kamenné nádoby a přibližuje se k .
s-29 Máša hltavě srká vodu z jeho dlaní, do poslední kapky.
s-30 'Neboj se, přinesu ti za chvíli medvědí tlapu.
s-31 Náčelník říkal, že magickou sílu.
s-32 Určitě se uzdravíš.'
s-33 Máša se k němu přitiskne, tváře hoří, ale snaží se usmát.
s-34 ' mám ráda.'
s-35 Poblíž nikdo není, všichni se hřejí u ohně.
s-36 Pod rouškou je strašné horko, profesor cítí, jak mu po zádech stékají stružky potu, kapky se mu perlí i na čele a nad obočím, brýle se zamlžují.
s-37 'Začneme.'
s-38 Doktor Macháček stojí proti němu.
s-39 Dezinfikovat, očistit, řez, podvázat, zastavit krvácení, vysušit a znovu.
s-40 Peán, ještě jeden, kochr, háky.
s-41 A dokola.
s-42 Utržená slezina, prasklé pouzdro jater.
s-43 Všude krev, nepřehledné množství krve.
s-44 Prasklá dolní dutá žíla!
s-45 Podvázat!
s-46 Podvázat!
s-47 Jemně a lehce, bez jediného zbytečného pohybu.
s-48 Každá vteřina je vzácná.
s-49 Vzdušný vak se pravidelně vzpíná a vhání do plic kyslík, avšak na monitorech se nic nemění.
s-50 'Výsledky z laboratoře,' hlásí sestra, 'krevní obraz.'
s-51 ' mám hlad,' kňourá Veronika.
s-52 Večeře nejspíš nebude.
s-53 'Počkej, přinesu ti kus chleba,' napadá Láďu a vrací se opatrně do kuchyně.
s-54 Matka hlavu na stole, nehýbe se.
s-55 Láďa zakrojí do bochníku včerejšího chleba - moc se mu to nepovedlo, okraje jsou zubaté.
s-56 Nemůže najít máslo, bere tedy sklenici se švestkovou marmeládou a vrací se do ložnice.
s-57 Veronika ukusuje krajíc, jako by to byla kdovíjaká pochoutka.
s-58 Láďovi to však přece jen vrtá hlavou.
s-59 Co se stalo?
s-60 Pootevřenými dveřmi je slyšet, jak matka hlasitě oddychuje, jako by chrčela.
s-61 Třeba se něco stalo!
s-62 'Buď tady hodná,' napomene Veroniku a vyběhne na chodbu.
s-63 nyní byla na dosah ruky.
s-64 Zelenala se a bělala, žloutla, snad i voněla něčím neznámým, tolik vzdáleným lyzolu a ajatinu operačního sálu a nemocničních chodeb.
s-65 Profesor Havlena si připadal málem jako objevitel, i když něčeho dávno známého.
s-66 Domky, holá stromořadí, potoky i rybníky, které míjel, v něm vyvolávaly vzdálenou vzpomínku - a snad to ani nebyla vzpomínka, nýbrž sen, představa.
s-67 Rozhodl se, že tady, na východní straně, přivrácené ke svahu, si zřídí ložnici a malou kuchyňku, aby nemusel po ránu scházet do přízemí hned, jak se probudí - alespoň v zimě, dokud je chalupa promrzlá a nevyhřátá.
s-68 Zatím spočívala kuchyňka v dvouvařiči postaveném na malém stolku u okna.
s-69 Kromě něho stála v místnosti kovová postel, dvě židle a stůl.
s-70 Oblíbené houpací křeslo si ponechá v dolní sednici, ve velkém 'salónu' u okna, odkud je vidět na ohyb silnice a skoro k městu.
s-71 Přízemí poslouží podle dosavadních představ k dennímu přebývání.
s-72 se zatopí, bude příjemné uvnitř posedět.
s-73 Znázorňovala gotický hrad na strmé skále, na obzoru chmurný tmavý les a pod skálou obléhající vojsko.
s-74 Nad tím vším byl vyveden nápis Bitva u Krásné a letopočet 1427.
s-75 Havlena si prohlížel výzdobu stěn velmi pozorně, a než se nadál, měl před sebou půllitr s pivem, na němž pomalu opadávala pěna.
s-76 Hostinský ho od výčepu mlčky pozoroval.
s-77 Tři dědové v druhém rohu hráli mariáš a u okna mezi profesorem a karbaníky seděli ještě jiní dva, asi také místní hosté, snad jen o trochu mladší, a o čemsi se vzrušeně dohadovali.
s-78 Profesor upíjel pivo a sledoval okolí, zvykl si.
s-79 Veronika si myje ruce a čistí si zuby.
s-80 Uléhá do postýlky a volá:
s-81 'Láďo, se tu bojím.'
s-82 Láďa sedí v kuchyni za stolem a čeká.
s-83 Měl by se učit, ale nemůže se soustředit, myšlenky se mu honí kdovíkde.
s-84 Veronika se potichu přišourá a souká se na vedlejší židli.
s-85 'Láďo, kdy půjdu do školy?'
s-86 'Za dva roky.'
s-87 'A je to dlouho?'
s-88 'Je.
s-89 A pořád neotravuj.'
s-90 'Láďo?'
s-91 'Co je zase?'
s-92 'A kdy budou vánoce?'
s-93 Láďa se zamyslí, vánoční prázdniny začínají v pátek.
s-94 A to je vlastně pozítří.
s-95 Najednou někdo zvoní.
s-96 Když Láďa otevře, stojí za dveřmi paní Mourková.
s-97 Podvědomá touha fantazie ho přenášela ještě dál, do měst a krajin, které nikdy nepoznal a které si představoval určitě naivně a zkresleně - moře s vysokými palmami, tříštivé vlny a plachetnice plující k obzoru.
s-98 Byl to svým způsobem únik - ze školy, z domova, odevšad.
s-99 Koncem ledna se maminčin stav poněkud zlepšil.
s-100 Vstala a začala přecházet po bytě, občas i něco uvařila a nakonec také vyprala všechno špinavé prádlo, co se za dobu její nemoci nastřádalo.

Text viewDownload CoNNL-U