| s-1
| Ptáci jakožto vysoce specializovaná skupina obratlovců ukazují na všech soustavách svých ústrojů směs znaků jednak zděděných po plazích, předchůdcích, jednak vyvinutých později většinou jako adaptace zaměřené k dokonalému pohybu ve vzduchu. |
| s-2
| I když se jednotlivé skupiny ptáků znovu v různé míře přizpůsobily buď životu na vodní hladině či přímo ve vodě, nebo výhradně pohybu na suché zemi a některé druhy přitom pozbyly opět schopnosti letu, přece zachovaly různé znaky, které nepochybně svědčí o tom, že vzešly z forem létavých. |
| s-3
| Značná uniformita ve struktuře morfologické a anatomické je pro ptáky příznačná. |
| s-4
| Ve vnější morfologii charakterizuje ptáky zcela jednoznačně pokryv těla, opeření, pohyb po pevném podkladu výhradně po dvou nohách, bipední přeměna předních končetin v křídla nebo křídlovitá vesla, ztráta ocasní páteře a vývoj zobáku, v anatomických znacích jsou to zvláštnosti kostry, úplné přehrazení srdce v polovinu tepennou, arteriální, a žilnou, venózní, struktura plic v podobě trubicovité soustavy vybíhající v systém plicních vaků. |
| s-5
| Z fyziologických vlastností je charakteristická velmi intenzívní výměna látková sdružená s vysokou stálou teplotou těla, urychlení vývoje zárodků zahříváním vajec, inkubací, veliký rozvoj a složitost instinktivních jednání i schopnost učení se. |
| s-6
| Kůže ptáků je zpravidla poměrně tenká a rohovatí na povrchu mnohem méně než kůže plazů a většiny savců. |
| s-7
| Nápadně tenkou kůží se vyznačují sovy a lelci. |
| s-8
| Svůj fylogeneticky původní ráz vytváření masívních rohovitých šupin si kůže zachovala pouze na nohou, podotheca, a v dosti pozměněném tvaru na zobáku, rhamphotheca. |
| s-9
| Na ostatním těle se vytvořily vysoce specializované pokožkové útvary, péra, která nemají obdoby v žádné jiné třídě obratlovců a jsou zcela specifická pro ptáky, kůže ptáků je bez žláz, chybějí jí zejména žlázy slizové, které zmizely už u plazů, a chybějí i jakékoliv žlázy potní, poněvadž chlazení těla se neděje transpirací kůže, ale velikými podkožními vzdušnými vaky. |
| s-10
| Jedinou kožní žlázou je veliká mazová žláza kostrční, jejímž olejovým mazem si ptáci promašťují peří, což udržuje perní strukturu a zabraňuje z velké části promáčení vodou. |
| s-11
| Proto je mazová žláza vyvinuta nejvíc právě u vodních ptáků, zatímco u jiných může být silně potlačena, holubi, papoušci, nebo i zcela chybět, běžci. |
| s-12
| U těch ptáků se potom obvykle kvalita peří udržuje prachovým pudrem. |
| s-13
| Silně zrohovatělá zůstává kůže na zobáku, rhamphotheca, u některých ptáků dokonce naznačující původní strukturu velkých šupin zachováním rohovinových štítů, buřňáci, chaluhy, některé alky. |
| s-14
| Pod rohovinou zobáku se většinou ukládají pigmenty, které vytvářejí druhově specifické zbarvení zobáku, a to často i velmi živé lipochromové pigmenty. |
| s-15
| U mnohých ptáků je toto zbarvení i v průběhu roku proměnlivé, poněvadž ukládání může být závislé na měnící se inkretorické činnosti gonád. |
| s-16
| Tak už nepatrná množství testosteronu vyvolávají černou pigmentaci zobáku melaninem u vrabce domácího, dokonce i u * , kde se normálně nevyskytuje, dále modré zbarvení u dlaska tlustozobého, avšak nikoli lipochromovou žlutou u kosa černého, černý * . |
| s-17
| Tvar zobáku a úprava rhamphotheky jsou velmi závislé na způsobu výživy funkční adaptace. |
| s-18
| Špičatý a na okrajích často zubatý zobák mnohých rybožravých ptáků, plochý zobák kachen s filtračními lamelami, pinzetový zobák bahňáků, na špičce hákovitě zahnutý zobák masožravých dravců, sov a ťuhýků, na okrajích ostrý jako nůž silně kuželovitý zobák semenožravých pěvců opatřený na patře hranami a lištami k přidržování a drcení tvrdých semen, trubičkovitý zobák kolibříků a medosavek sajících nektarové šťávy z květů a četné jiné adaptované tvary. |
| s-19
| Příklady takových tvarových adaptací v závislosti na potravě ukázal a vysvětlil v novější době na jediné podčeledi geospizinae, a dokonce v rámci některých rodů Lack. |
| s-20
| Soubor pérového pokryvu ptačího těla nazýváme opeřením a je velmi důležitý pro poznávání a určování ptáků. |
| s-21
| Ukazuje nejen mezidruhové rozdíly blízce příbuzných druhů, ale většinou i subspecifické odlišnosti a skoro vždy i věkové rozdíly. |
| s-22
| Péra jsou velmi diferencované útvary pokožky, které v souvislosti s různou funkční rozmanitostí jsou morfologicky neobyčejně proměnlivé, ale přesto si vždy podržují ve své * některé základní rysy. |
| s-23
| Jsou to výtvory z kožní rohoviny tak jako šupiny plazů, kterým se vývojově ostatně nejvíc podobají savčí chlupy. |
| s-24
| Typické ptačí péro má tyto morfologické části. |
| s-25
| Osu péra tvoří tuhý stvol, scapus, který v delší horní části je plný a nazývá se osten, rhachis, v kratší dolní části tvoří dutý brk, calamus, vsazený do pérového váčku, folliculum, v kůži. |
| s-26
| Po stranách stvolu je rozložen v jedné rovině prapor, vexillum, u něhož podle polohy k tělu rozeznáváme část vnější a vnitřní. |
| s-27
| Je složen z četných postranních větví, rami, které se o sebe opírají krátkými paprsky, radii, zachycenými navzájem háčky, hamuli, a brvami, ciliae. |
| s-28
| Mikrostruktura rozvětvených a do sebe zaklesnutých rohovinových paprsků tvoří dohromady neobyčejně pružný útvar, který i při značné velikosti je zcela lehký. |
| s-29
| Široká plocha pérového praporu je tedy vhodným útvarem, kterým se létající ptáci mohou opírat o vzduch a který je rovněž chrání před nadměrnými ztrátami tělesného tepla. |
| s-30
| Nejdokonalejší co do stavby jsou péra rostoucí na křídlech letky, remiges, péra ocasní čili rýdovací, rectrices, a péra kryjící povrch těla, péra krycí, tectrices. |
| s-31
| Tato péra dodávají ptačímu tělu tvar či obrys, a jmenujeme je proto peřím obrysovým nebo konturovým. |
| s-32
| Od typického tvaru, jaký představují obrysová péra, možno odlišit různé tvary další. |
| s-33
| Nejčastějším odlišným tvarem je péro prachové, plumae. |
| s-34
| Roste pod peřím krycím, kde tvoří při kůži hustou a velmi měkkou vrstvu, která pomáhá udržovat teplotu těla. |
| s-35
| Prachové péro má jenom krátký brk a různě zkrácený stvol, takže se přímo k brku pojí svazeček zcela měkkých větví s rovněž měkkými paprsky. |
| s-36
| Netvoří tedy soudržný prapor svou funkcí a konečně i tvarem se podobá spíše srsti. |
| s-37
| Také mnohá konturová péra mívají na bázi praporu často větve a paprsky měkké, čímž nahrazují peří prachové a tvoří sama tepelný kryt těla. |
| s-38
| V tom případě mluvíme o poloprachu. |
| s-39
| Dalším typem per jsou štětičková péra rostoucí kolem ústí kloaky. |
| s-40
| Mají krátký brk a několik ostnů hustě porostlých větvemi. |
| s-41
| Ještě jednodušší jsou péra vlasová, filoplumea, s dlouhým stvolem a jen několika větvemi na konci. |
| s-42
| Vyrůstají v různém počtu kolem každého krycího péra. |
| s-43
| Pokryv * a hlavy u supů, bílá péra na hlavě kormoránů jsou rovněž tvořena těmito péry. |
| s-44
| Zvláštním tvarem péra je prach drobivý. |
| s-45
| Bývají to péra s stálým růstem, jejichž měkké větve na koncích neustále odlamují v jemný pudr, který se rozprašuje do krycího peří a zamezuje jeho * . |
| s-46
| Je vyvinut zvláště u papoušků, jeřábů, dropů, datlů a volavek, narůstá obyčejně v několika prachových poduškách, většinou při zadním konci těla. |
| s-47
| Pudr se ostatně v menším množství může vytvářet i z prachových per a poloprachu. |
| s-48
| U mnohých ptáků rostou v koutcích zobáku krátká peříčka bez praporu pouze s krátkým tuhým ostnem, péra štětinová, vibrissae. |
| s-49
| Mají funkci hmatových štětin jako vousy savců. |
| s-50
| Podoba s erektilními sinusovými chlupy savců je tím větší, že také péra štětinová mají při kořeni krevní sinusy. |
| s-51
| U některých skupin ptáků nalézáme obrysová péra dvojvětevná s vedlejší větví zvanou paosten, hyporhachis, která vyrůstá při distálním konci brku na spodní straně péra. |
| s-52
| Paosten nese vždy poloprach a je až na výjimky, emu, kasuáři, mnohem kratší než vlastní osten. |
| s-53
| Každé péro obrysové je v kůži ovládáno několika kožními svaly, z nichž některé působí jako erektory a mohou péra zvedat, načepýřit, jiné jako depresory, jejichž působením péro přilehne k tělu. |
| s-54
| Pohyb obrysových per má velký význam při termoregulaci, kdy načepýřením v chladu se zvětšuje izolační vrstva vzduchu v opeření nebo při toku a agresívním jednání, kdy se nadzvedáním peří některých částí těla mění obrys a vzhled, imponování, popřípadě se * a * některé barevné partie opeření. |
| s-55
| Letky a rýdovací péra jsou ovládána kosterními svaly podle potřeb, které na ně klade náročný let. |
| s-56
| Důležité určovací znaky poskytuje zbarvení a kresba per, které dokonce většinou umožňují druhové určení samotných per. |
| s-57
| Zbarvení a kresba jsou dány většinou pigmenty, melaniny a lipochromy, uloženými v paprscích větvích nebo v ostnech per. |
| s-58
| Kovově lesklé zbarvení, hedvábný lesk a bílé zbarvení per vznikají barvami strukturálními, které vznikají fyzikálně optickými jevy na speciálních mikrostrukturách pérových paprsků a větví. |
| s-59
| Plně dorostlá a vyzrálá péra jsou zcela zrohovatělá, keratizovaná a neobsahují žádné živé buňky. |
| s-60
| Proto už nemohou měnit barvu přísunem nebo přemístěním pigmentů. |
| s-61
| V malém rozsahu mění zbarvení jenom chemickým rozkladem některých labilních pigmentů uvnitř per nebo olamováním okrajů praporů doprovázeným odkrytím těch částí praporu, které mají zbarvení jiné než lem péra. |
| s-62
| Při práci se starým sbírkovým materiálem zvláště takovým, který dostatečně chráněn před účinky denního světla, nutno přihlížet k vyrudlosti barev způsobené právě změnami v původní pigmentaci per. |
| s-63
| U ptáků žijících u nás nebývá peří na povrchu těla rozloženo rovnoměrně, ale střídají se plochy s hustým porostem peří, pernice, pterylae, s plochami řídce porostlými jen prachovým peřím až holými nažiny, apteriae. |
| s-64
| I v rozložení a uspořádání pernic a nažin se mohou jevit příbuzenské vztahy nebo diference mezi skupinami ptáků. |
| s-65
| Krycí péra vyrůstají z kůže šikmo a to skoro vždy ve směru předozadním. |
| s-66
| Z tohoto směru se poněkud vychylují pouze péra rostoucí v sousedství nažin, takže pomáhají zakrývat pruhovité nažiny. |
| s-67
| Většinou však je přikrytí nažin dosaženo prohnutím osténků sousedních krycích per. |
| s-68
| Délka a celková velikost krycích per bývá často nejmenší na hlavě a krku a největší nad a pod kořenem ocasu. |
| s-69
| Základy per se tvoří již u embryí a počet per u jednotlivých druhů je dán množstvím pérových folikulů založených v embryonálním životě. |
| s-70
| První opeření ptáků tvoří vždy peří prachové, které má ochraňovat ptáče před chladem. |
| s-71
| Mnozí ptáci se ovšem líhnou zcela neopeření, holata, a peří jim vyrůstá teprve během prvních dnů života. |
| s-72
| Tato první péra, ať už narůstají na embryu nebo po vylíhnutí, se nazývají neoptile, případný druhý stupeň tohoto prachového opeření mesoptile a následná generace krycích per teleoptile. |
| s-73
| Opeření se v pravidelných obdobích obnovuje pelicháním, ekdysis, jež je vyvoláno periodickým oživením činnosti pérových váčků. |
| s-74
| U mnohých ptáků probíhá pelichání v určité časově omezené době, která je pro jednotlivé druhy specifická. |
| s-75
| Pelicháním se ovlivňuje také zbarvení ptáků, jestliže se vyměňují opeření odlišných barev. |
| s-76
| Ptáci se pak po nějakou dobu objevují v šatu přechodném, racek chechtavý. |
| s-77
| Časový průběh pelichání je závislý na mnoha podrobnostech způsobu života, nemusí být shodný ani u druhů téhož rodu, u ťuhýků, lanius-heinroth, ba ani u obou pohlaví stejného druhu, u kachen, kde je u samic ovlivněn hnízděním. |
| s-78
| Pravidelně bývá ovlivněn i chovem v zajetí, takže přepeřování zajatých ptáků většinou není směrodatné pro poznání přirozeného časového průběhu pelichání. |
| s-79
| Většina ptáků pelichá dvakrát v roce. |
| s-80
| V létě či na podzim, jakmile skončí s hnízděním a péčí o mláďata, čímž jejich opeření bývá značně opotřebováno, nahrazuje se postupně všechno peří novým, pelichání úplné. |
| s-81
| Létání nebývá při postupné výměně letek a rýdovacích per vážněji narušováno. |
| s-82
| Je však několik skupin ptáků, husy, kachny, plameňáci, jeřábi, chřástali, kteří až na výjimky ztrácejí všechny letky najednou, takže pak po nějakou dobu nemohou létat. |
| s-83
| Další pelichání je na jaře před hnízděním, kdy se u většiny ptáků vyměňuje část opeření, ale nikoliv velká péra létacího aparátu, pelichání částečné. |
| s-84
| Tímto pelicháním ptáci často získávají i barvitější vzhled, šat svatební. |
| s-85
| Vzácně se vyskytuje i trojí pelichání v roce u hoholky lední a bělokura rousného, Salomonsen, Orn, nebo úplné pelichání jednou ve dvou letech u jeřábů a mnohých orlů. |
| s-86
| Na podobné zvláštnosti upozorňujeme ve # části při jednotlivých druzích. |
| s-87
| Opeření ptáků, pro které v tomto díle zachováváme vžitý český název šat, se tedy během života střídá v určitém sledu, při němž jednotlivá pokolení per jsou oddělena pelicháním. |
| s-88
| Pokud jsou jednotlivé šaty viditelně odlišné, mají i různé názvy a následují v tomto pořadí. |
| s-89
| Šat prachový se vyskytuje u mláďat pulli, v prvých dnech nebo týdnech po vylíhnutí. |
| s-90
| U mláďat některých řádů potáplic trubkonosých, vrubozobých a sov objevuje se dvojí prachový šat, po prvém, neoptile, následuje druhý, mesoptile, odlišný často i zbarvením. |
| s-91
| Šat mláďat juvenilní je tvořen prvním pokolením obrysových per, někdy * . |
| s-92
| Bývá poměrně krátkou dobu a některé z letek mohou přetrvávat do následujícího šatu, aniž pelichají, u hrabavých. |
| s-93
| Šat nedospělých, subadultní, se vyskytuje u těch druhů, které po částečném jarním pelichání zhruba jednoletých ptáků zachovávají část * z šatu mláďat, takže jejich opeření je směsí šatu mláďat a šatu dospělých. |
| s-94
| Vyskytuje se u většiny velkých ptáků dospívajících až po dvou nebo více letech, racci, větší druhy dravců. |
| s-95
| Jestliže se i v dalším roce nevyvíjí plný šat dospělých ptáků a zbývají zbytky z předcházejícího opeření, označujeme první šat nedospělých jako šat jednoletých, další pak dvouletých, popřípadě tříletých. |
| s-96
| Šat dospělých, adultní, bývá u většiny ptáků dvojí. |
| s-97
| Šat svatební označovaný i jako šat hnízdní, pestrý, je nošen dospělými ptáky v období pohlavní aktivity před hnízděním a během hnízdění. |
| s-98
| U mnohých ptáků vyniká proti následujícímu šatu větší barvitostí, u potápek, potáplic, kachen, samců racků, mnoha bahňáků, a je získáván částečným pelicháním. |
| s-99
| Šat prostý označovaný též jako zimní nebo i letní je opeření dospělých ptáků v době pohlavního klidu. |
| s-100
| Většinou bývají samci v tomto opeření podobní samicím. |