| s-1
| Pokusy o interpretaci a explikaci vědeckotechnického pokroku v současném světě, jeho důsledků a perspektiv, zaujímají klíčové místo v celém systému společenských věd. |
| s-2
| Přes všechny odstíny a složitá propojení různých interpretací možno vystopovat zásadní předěl mezi marxisticko-leninskouteorií vědeckotechnické revoluce na straně jedné a různými nemarxistickými a antimarxistickými variantami objasňování tohoto fenoménu na straně druhé. |
| s-3
| Podívejme se blíže na některé odlišné i společné znaky těchto variant ovládajících společenskovědní myšlení v zemích pozdního kapitalismu. |
| s-4
| Pestrá škála postojů a hodnocení se v zásadě pohybuje mezi dvěma póly, z nichž jeden představuje více či méně optimistické přitakání vědeckotechnickému pokroku, druhý jeho důrazné odmítnutí. |
| s-5
| Stoupenci civilizačního optimismu navazují na tradici racionalistického konceptu předměty objektivního světa, pomocí vědy a techniky. |
| s-6
| Prototypem této tradice je Descartes a jeho pojetí člověka jakožto pána a vlastníka přírody. |
| s-7
| Protipól zosobňuje například Pascal a obdobné do nitra objektu obrácené a v přeměnu světa nevěřící antiracionální a ve svých důsledcích proticivilizační tendence. |
| s-8
| Oba krajní postoje spojují s pokrokem vědy a techniky přímo protikladné společenské hodnoty. |
| s-9
| Vyústěním a moderním výrazem těchto protilehlých tradic, které, jako všechny extrémy, se stýkají, jsou scientisticko-technicistické, či na druhé straně kulturně kritické koncepce v současné buržoazní společenské teorii. |
| s-10
| První tendence je reprezentována například stadiální teorií ekonomického růstu a jejími sociologickými, futurologickými a kulturologickými derivacemi, Rostow, Bell, Fourastié, Scheuch, Popper. |
| s-11
| Druhá, kulturně kritická koncepce zahrnuje osobnosti typu Marcuse, Adorna, Horkheimera, Fromma a dalších. |
| s-12
| V tomto rámci nám nejde o vyčerpávající výčet všech interpretací vědeckotechnického pokroku ani o postižení jeho specifických rysů a odlišností, nýbrž o protiklad příznačných typů myšlení s podtržením toho, co je v podstatě metodologicky i sociálně historicky spojuje. |
| s-13
| Analýza těchto typů odhaluje filozofické předpoklady a sociální zájmy, které se skrývají pod povrchem těchto koncepcí a pod zdánlivě nezaujatými, přísně objektivními či konvenčními kategoriemi, na nichž jsou budovány. |
| s-14
| Řekněme rovnou, že jednou z klíčových, ústředních kategorií je pojem a koncepce industriální, postindustriální, společnosti. |
| s-15
| Domnělou samozřejmost a ideologickou nezatíženost těchto koncepcí je třeba podrobit vědecké kritice. |
| s-16
| Nesledujeme nějaký scholastický terminologický spor. |
| s-17
| Pojem industriální společnost nutno z vědeckých důvodů odmítnout jako mytickou deformaci společenské skutečnosti. |
| s-18
| Nečiníme tak proto, že bychom tento pojem chtěli považovat jen za nástroj ideologické diverze. |
| s-19
| Není sporu o tom, že kategorie industriální společnosti hraje důležitou roli v ideologických koncepcích soudobého imperialismu. |
| s-20
| Ale může hrát tuto roli právě proto, že není čirým výmyslem, nýbrž opírá se o specifickou třídní interpretaci současné reality. |
| s-21
| Redukce pojmů na jejich instrumentální aspekt a společenskou funkci je výrazem metafyzického a antidialektického gnoseologického východiska. |
| s-22
| Je v rozporu se skutečným procesem poznání a povahou pojmů. |
| s-23
| Proto je také v rozporu s marxisticko-leninskouteorií poznání a představuje jakousi její instrumentalistickou revizi, zahalenou ovšem rouškou zdánlivé ortodoxnosti. |
| s-24
| Pojem industriální společnost zahrnuje v sobě, jako každá klíčová kategorie společenské teorie, zárodky soudu a obsahuje v sobě, ať už si to kdo uvědomuje či nikoli, určitou periodizaci, ba dokonce určité pojetí dějin. |
| s-25
| S kategorií industriální společnost je logicky svázána periodizace dějin lidstva v podstatě na tři historické etapy společenského vývoje, praeindustriální, industriální a postindustriální. |
| s-26
| Kritéria, podle nichž se tyto etapy odlišují, jsou dána, jak známo, převahou primárního, sekundárního či terciárního sektoru a koneckonců výrobně technickými faktory, které tyto stratifikační přesuny vyvolávají. |
| s-27
| A tím se od pojmu industriální společnosti dostáváme přes odpovídající periodizaci dějin k příslušnému výkladu a pojetí dějin, které již výchozí kategorie innuce v sobě zahrnuje. |
| s-28
| Paradox, a řekli bychom přímo ironie osudu, spočívají v tom, že podstatou tohoto pojetí dějin je víceméně vulgární ekonomickotechnický determinismus, který povyšuje výrobně technické a nezřídka přímo technologické faktory na jedině a bezprostředně rozhodujícího činitele společenskohistorického pohybu, a to ovšem bez zprostředkující povahy výrobních vztahů, bez pochopení dialektické jednoty výrobních sil a výrobních poměrů. |
| s-29
| Tak dlouho polemizovaly celé generace buržoazních filosofů, sociologů a ekonomů proti zvulgarizované podobě Marxova materialistického pojetí dějin, viz Kautsky, až samy v zápalu polemiky uvázly v osidlech vulgárního ekonomickotechnického determinismu, s nímž Marx nikdy neměl a nechtěl mít nic společného. |
| s-30
| Svérázným způsobem tento fakt konstatuje Raymond Aron, když píše. |
| s-31
| Teorie ekonomického růstu, odrůda západního marxismu, není vždy s to uniknouti z osidel zvulgarizovaného marxismu. |
| s-32
| Jakým právem se zahrnují všechny neindustrializované společnosti do téže kategorie, například tradicionální společnosti středoafrických kmenů spolu s Čínou, nejstarší říší dějin. |
| s-33
| Představují stadia ekonomického růstu uspokojivější schéma než sled sociálních soustav, jestliže podle stadií se může provést zařazení do jedné kategorie na základě metod devatenáctého století a do jiné kategorie podle metod dvacátého století, do jiné podle systému státního plánování. |
| s-34
| Je správné požadovat či navrhovat, že odlišné soustavy se stávají podobnými, jakmile dosáhly téhož stadia růstu. |
| s-35
| Ve skutečnosti rozličné varianty vulgárního ekonomickotechnického determinismu a přímo technokratismu v současné buržoazní sociologii a ekonomii nejsou přirozeně žádnou odrůdou marxismu, přestože, jak známo, odvolávky na Marxe a Lenina se v některých kruzích staly dnes právě tak módní záležitostí, jako donedávna v těchže kruzích převládalo jejich zamlčování. |
| s-36
| Pokusy o určení typu společnosti a člověka podle kalorické spotřeby či podle výroby na hlavu se tu v podstatě provádějí nikoli s ohledem na přiměřenou roli těchto faktorů v totalitě složek společenské struktury a ve shodě s Marxovou a Engelsovou myšlenkou role výrobních sil a výroby v celkovém procesu dějinného vývoje, nýbrž v duchu známé teze. |
| s-37
| Člověk je to, co jí, popřípadě člověk je to, co vyrábí. |
| s-38
| To ovšem není odrůda marxismu, nýbrž právě naopak novodobé vyjádření Marxem kdysi kritizované zásady buržoazní společnosti, podle níž člověk je to, co má, která se tu navíc projevuje v modifikované podobě jako velmi plytký metodologický princip společenského výzkumu. |
| s-39
| Není také bez zajímavosti, že Aron své pochybnosti o vhodnosti pojmu postindustriální společnosti psané z pozic buržoazního sociologismu spojuje s poukazem na vulgární ekonomismus, který je v základě takto koncipované periodizace, a varuje dokonce před tím, že přijetím této kategorie západní ideologie odkrývá bok kritice ze strany marxistů. |
| s-40
| Tím se ovšem v diskusi o pojmu industriální společnosti výrazněji exponuje kategorie zájmu, která víceméně zastřeně figuruje v podtextu všech klíčových pojmů společenských teorií. |
| s-41
| Tím se pole poznání prolíná s polem třídního a skupinového zájmu a zdánlivě antiideologické řazení čistě zkušenostních dat se stává náhle a nezbytně objektem analýzy, intencí, zájmů a tendencí, jimiž je složitě, mnohotvárně a velmi zprostředkovaně motivováno. |
| s-42
| I sami někteří buržoazní sociologové považovali za nutné poukázat na ideologický moment provázející aplikaci pojmu industriální společnosti. |
| s-43
| Jejich námitky proti této kategorii byly ovšem nezřídka diktovány obavami před přílišným zdůrazňováním průmyslového pokroku v socialistických zemích a zejména v Sovětském svazu. |
| s-44
| V tomto smyslu například odmítl pojem industriální společnosti z buržoazních pozic Dahrendorf jako produkt sociologické fantazie a jakési příliš přívětivé zevšeobecnění, které obchází podstatu věci. |
| s-45
| Amerika a Rusko jsou industriální společnosti, přesto určuje charakter epochy právě jejich protiklad. |
| s-46
| Postupem let převládly mezi buržoazními sociology snahy zhodnotit kategorie industriální a zejména postindustriální společnosti v duchu teorie konvergence a obrátit její ostří proti spojení socialismu a vědeckotechnické revoluce. |
| s-47
| Přes tyto snahy a antiideologická prohlášení teoretiků postindustriální společnosti neztrácí na příznačnosti Dahrendorfova teze, že tato teorie je ideologií oné byrokraticko-maloměšťáckévrstvy, která se označuje jako střední stav a k níž ovšem patří také neangažovaní sociologové na Západě. |
| s-48
| Její hlavní funkcí je podle mého názoru zastřená vědecká apologetika sociální nerovnosti. |
| s-49
| Nebylo zajisté také náhodou, že motto posledního kongresu sociologické společnosti v Západním Německu znělo. |
| s-50
| Pozdní kapitalismus, anebo industriální společnost. |
| s-51
| Není sporu o tom, že nezásadové uplatňování kategorií praeindustriální, industriální a postindustriální společnosti přímo volá po filozofické kritice takovýchto jen zdánlivě bezpředsudkových, ve skutečnosti však silně ideologických až mytických východisek. |
| s-52
| Vzájemné oplodňování filozofického a sociologického poznání je vůbec základní problém dalšího vývoje obou těchto vědních disciplín. |
| s-53
| Zásadní význam pro jeho řešení má aplikace leninské teorie odrazu na sociologické poznání, a to ovšem ve všech dialektických určeních, jimiž Lenin definoval lidskou myšlenku. |
| s-54
| Pojmy, a nám tu jde zejména o pojmy teorií společenského vývoje, jsou především odrazem společenských zákonitostí a procesů jejich duchovních reprodukcí ve vědomí lidí. |
| s-55
| To jest odrazem podle okolností a vědeckosti té či oné teorie, více či méně adekvátním, více či méně odpovídajícím skutečnosti. |
| s-56
| Odraz objektivní skutečnosti v lidském myšlení je ovšem složitě zprostředkován například jazykem, není její zrcadlovou kopií a není ani totožný se skutečností. |
| s-57
| Kategorie sociologické teorie, její jazyk a společenská skutečnost představují nikoli totožné, ale izomorfní struktury, kde myšlení zprostředkované jazykem obráží více či méně skutečnost, ovšem pomocí specifických sémantických a komunikačních vazeb. |
| s-58
| Kromě těchto odrazových a sémantických určení mají kategorie lidského poznání a ústřední pojmy společenských teorií zvláště charakter specifických prostředků vyjádření či zastření skupinových, třídních či jiných zájmů, intencí a tendencí. |
| s-59
| V tomto smyslu se jeví kategorie a v jejich souhrnu pak celé teorie nástrojem společenského jednání, zbraní sociálních, politických a ideologických střetnutí. |
| s-60
| V této souvislosti je pak naprosto nezbytným úkolem sebereflexe vědy analýza společenské povahy těchto pojmů a teorií. |
| s-61
| Dalším aspektem a přímo jakýmsi vyústěním všech výše uvedených určení pojmu je jeho prakticko-prospektivnídosah určení pojmu jakožto projektu a nástroje společenské změny, případně u konzervativních teorií funkce nástroje zachování statuquo. |
| s-62
| Dialektickomaterialistická filozofie, marxisticko-leninskáteorie poznání, představuje tedy komplexní kritiku klíčových kategorií buržoazní sociologie s přihlédnutím ke všem jejich výše naznačeným určením odrazu znaku, nástroje a projektu společenského jednání. |
| s-63
| V tomto duchu odhaluje všechny meze takových kategorií, jako je industriální společnost, technokratická společnost, mnohokanálová společnost, konzumní společnost, společnost volného času, technické civilizace, civilizace věcí. |
| s-64
| Jejich základní slabina je v nabubření určitého silného postřehu, v absolutizaci jednoho z aspektů objektivního společenského pohybu. |
| s-65
| Platí o nich to, co vyjádřil Lenin svou simultánní kritikou filosofického idealismu a metafyzického materialismu: |
| s-66
| ' Filozofický idealismus je jen nesmysl z hlediska materialismu hrubého, jednoduchého, metafyzického. |
| s-67
| Naopak z hlediska dialektického materialismu je filosofický idealismus upřílišněné, jednostranné, überschwengliches ( Dietzgen) rozvinutí ( nafukování, nabubřování) jednoho z rysů, stránek, momentu poznání v absolutno, odtržené od hmoty, od přírody, a zbožštěné. ' |
| s-68
| V našem kontextu nejde o přírodu, nýbrž o analogické traktování společnosti, které se jeví být ' nesporně hluchým květem, avšak hluchým květem, který roste na živém stromě živého, plodného, pravdivého, mohutného, všemocného, objektivního, absolutního lidského poznání. ' |
| s-69
| Zveličování dílčích aspektů, vydávání části za celek, stránky věci za její podstatu nemá jen metodologický charakter, ale i sociální a třídní příčinu, třídní funkci a společenské důsledky. |
| s-70
| To platí nejen o víceméně otevřené absolutizaci vědeckotechnického pokroku bez ohledu na třídní kontext, jeho působení, ale také o velkém odmítání vědotechniky jako příčiny totálního odcizení a jednosměrné manipulace člověka. |
| s-71
| Setkáváme se stále častěji s názorem, že moderní technika je ve svém základě nezodpovědnou mocí, že nejen její uplatnění, ale již sama technika je panství nad přírodou i nad člověkem, metodické, vědecké, vykalkulované a kalkulující panství. |
| s-72
| V obou těchto případech nejde jen o určité metodologické a gnoseologické přehánění, ale o pokus apologetizovat, zbavit viny kapitalistické společenské poměry, v nichž technika působí mimo jiné také jako nástroj podmanění člověka člověkem. |
| s-73
| Kulturně kritická ideologie je do určité míry také základem ultralevých koncepcí, které pseudoradikální kritiku techniky a institucí spojují s odsouzením reálného socialismu, jehož úsilí o nalezení cest k spojení socialistického humanismu a vědeckotechnického pokroku vydávají za technokratismus a zburžoaznění. |
| s-74
| Z hlediska marxismu-leninismuje tento obsah civilizačního kriticismu nikoli příliš mnoho, ale naopak příliš málo kritický, nikoli příliš mnoho, ale naopak v pravém slova smyslu příliš málo revoluční. |
| s-75
| Jeho slabinou je mimo jiné nepochopení podstaty společenského jednání, nepochopení dialektického procesu uskutečňování projektů lidského ducha při utváření dějin. |
| s-76
| Základní význam v souvislosti s procesem inkarnace idejí ve společenské praxi a dějinách má kategorie zprostředkování. |
| s-77
| Pochopit kategorii zprostředkování v dějinách znamená ovládnout myšlení v rozporech, pochopit nutnost sáhnout na cestě, která vede k cíli po odpovídajících prostředcích. |
| s-78
| Realizace cílové představy autentického, všestranně rozvinutého subjektu nezbytně předpokládá rozvinutí určitých zprostředkujících článků ve sféře společenských institucí techniky i jejích mnohotvárných produktů. |
| s-79
| Samozřejmě že tyto prostředky společenského jednání, a to jak institucionální, tak zejména technické povahy, mají v protikladných společenských systémech současné doby některé obdobné povrchové rysy a důsledky. |
| s-80
| Tak například vědeckotechnická revoluce reprodukuje v různých sociálně, ekonomických soustavách při zásadně divergentních trendech některé obdobné jevy. |
| s-81
| Tohoto dílčího faktu se chápe mimo jiné také kulturní kritika a la Marcuse , a vytyčuje paušálně proti celému světu institucí, vědy a techniky svůj zdánlivě nonkonformní princip negativní dialektiky. |
| s-82
| Na okraj budiž poznamenáno, že se tu ve jménu Hegela hlásá zcela antidialektická myšlenka, podle níž vlastně idea nikde nenachází a nenajde prostor pro své uskutečnění. |
| s-83
| Pseudoradikální útoky proti prostředkům společenského jednání, bez nichž socialismus nemůže prokázat své dějinné poslání a specifiku vpravdě humanistické revoluce, leží pod úrovní Hegelova postřehu. |
| s-84
| Netrpělivost si žádá nemožné, totiž dosáhnout cíle bez prostředků. |
| s-85
| Není bez zajímavosti, že pod heslem negativní dialektiky a kritického myšlení se také v Československu někteří jeho hlasatelé stavěli proti koncepci syntézy socialismu a vědeckotechnické revoluce, vydávajíce ji tu za byrokratický, tu za technokratický program. |
| s-86
| Označovat za technokratismus či scientismus pouhou skutečnost, že považujeme dosažení určitého stupně vědeckotechnického pohybu socialistické společnosti nikoli za dostatečnou, ale přesto jen nezbytnou podmínku adekvátního uskutečnění komunistického programu, by znamenalo hlásat ideál jakéhosi kasárenského asketismu. |
| s-87
| Nikoli náhodou se proto levičácká kulturní kritika zauzlila v paušálním odsouzení člověka spotřebitele a ve svých objektivních důsledcích se přitom nezřídka shodla s představiteli elitářství pravicového ražení. |
| s-88
| Budoucí svět si nepředstavujeme ani jako pouhý supermarket, kde by nešlo o nic víc než o bludný kruh látkové výměny, ani jako nebeský ráj oproštěný od všeho materiálního blaha a všech požitků, do něhož by bylo možno vstoupit uchem jehly oproštění. |
| s-89
| Homo consumens a s ním i ostatní podobné ideální typy současné západní sociologie jsou povětšinou abstraktní schémata, která ovšem často poukazují k té či oné víceméně charakteristické stránce současné situace člověka ve světě. |
| s-90
| Souhrnně lze říci, že cestou k teoretickému překonání kulturně kritického pojetí člověka spotřebitele jakožto odcizeného člověka je mimo jiné rozvinutí všestranné dialektické kritiky tohoto v podstatě spiritualistického druhu kritiky odcizení. |
| s-91
| Jde přitom o hlubší postižení skutečné dialektické podstaty člověka jakožto společenské bytosti pojaté nikoli ve formě spiritualistické konstrukce, ale chápané v duchu Marxovy koncepce skutečného tělesného člověka stojícího na pevné kulaté zemi, vydechujícího a vdechujícího všechny síly přírody. |
| s-92
| Zkoumání takto historicky a dynamicky pojaté podstaty ovšem znamená především zkoumání projevů sebeuskutečňování člověka v přeměně světa i sebe sama v práci, vědě a umění. |
| s-93
| Klíčový význam má v konceptu současnosti a budoucnosti fenomén vědy a s ním spjatá kategorie racionality. |
| s-94
| V tomto duchu hovoří například Bell o růstu vědy jako o základním formujícím trendu lidské společnosti. |
| s-95
| Odtud podle něho plynou také důsledky pro pojetí určitých společenských sil. |
| s-96
| Organizace teoretického vědění se stává rozhodující pro inovace a intelektuální instituce, prý zaujmou ústřední postavení ve společnosti. |
| s-97
| Obdobně staví vědecký výzkum na první místo v charakteristice postindustriální společnosti Touraine. |
| s-98
| Zdánlivě tak vzniká jakýsi vztah mezi těmito tvrzeními a marxisticko-leninskýmikoncepcemi vědeckotechnické revoluce, které jsou všestranně rozpracovány v socialistických zemích a které podtrhují rostoucí úlohu vědy jakožto bezprostřední výrobní síly. |
| s-99
| Tato obdoba je však jen ve slovech. |
| s-100
| V podstatě jde o zcela odlišný přístup k fenoménu vědy, který nepředstavuje sám o sobě rozhodující kritérium pro hodnocení kvality a typu té které společenské struktury a musí naopak být sám z povahy společenského celku vysvětlen a ve svých funkcích hodnocen. |