| s-1
| Rodí jako bytost biologická a teprve v průběhu ontogeneze se stává tvorem společenským. |
| s-2
| Postupné vřazování jedince do společnosti a utváření jeho osobnosti probíhá v rámci neustálého střetávání s okolním prostředím. |
| s-3
| Proces, v němž dochází k formování jedince jako společenské bytosti a jímž si současně společnost zajišťuje tradování konstitutivních vzorců zkušenosti a chování stejně jako akumulovaného vědění, nazýváme socializací. |
| s-4
| Již těchto několik stručných charakteristik naznačuje, že problematika socializace má pro analýzu výchovy a vzdělávání centrální význam. |
| s-5
| Jde o proces, který sice prolíná celým lidským životem, který však má rozhodující váhu především v období mládí a dospívání, v období, v němž jedinec nedosáhl ještě statusu dospělého. |
| s-6
| Tak se stává, že výchova se chápe jako socialisation méthodique ( Durkheim) , nebo naopak že za socializaci se pokládá výchova mladé generace. |
| s-7
| Přes tuto vazbu však pojmy socializace a výchova nebo vzdělávání nejsou zaměnitelné. |
| s-8
| K tomu, abychom se pokusili blíže specifikovat jejich vztah, je však třeba komplexněji postihnout celý socializační proces, a to ze dvou stran, za prvé z hlediska jeho průběhu, přičemž hlavní pozornost zde vyvolává otázka mechanismu vřazování jedince do života společnosti, která pro něj představuje v mnoha směrech normativní prostředí, za druhé z hlediska obsahů, které jedinec během socializace přejímá. |
| s-9
| Sledování průběhu socializačního procesu se v podstatě váže na analýzu procesu učení jako organizace psychického reagování na základě získané zkušenosti, na teorii sociální adaptace. |
| s-10
| Vyjděme z dnes již téměř klasického schematického znázornění socializačního procesu, jak ho uvádí Hofstutter, dítě, novorozenec, se nachází v určitém z mnoha možných stavů, vyznačuje se určitými rysy, reakcemi, chováním, rodiče tento stav jistým způsobem posuzují, hodnocení rodičů je vyjadřováno určitým chováním k dítěti, které má v podstatě povahu odměny nebo trestu. |
| s-11
| Pod vlivem chování rodičů přechází dítě do nového stavu, například určité reakce dítěte jsou odměnou posilovány, trestem oslabovány a odstraňovány. |
| s-12
| Rodiče tento stav opět posuzují. |
| s-13
| Hodnocení rodičů se projeví v chování k dítěti. |
| s-14
| Tento schematický popis je v podstatě zkratkou nejrozšířenější koncepce socializace založené na třech základních charakteristikách. |
| s-15
| První z nich zdůrazňuje interakční rámec socializace, chování jednoho jedince se chápe jako stimul podmiňující zpětnou reakci v chování druhého. |
| s-16
| Druhá podtrhuje dominantní význam sociálního prostředí, které má pro jedince v zásadě normativní charakter. |
| s-17
| Konečně třetí zvýrazňuje princip přímého zpevňování vytvářených reakcí. |
| s-18
| Tento v podstatě behavioristický přístup k socializaci sice umožňuje popis, i když v mnoha směrech jen vnější, celého procesu, vyvolává však současně řadu otázek a námitek. |
| s-19
| Nejspornějším bodem této koncepce je oslabení vlivu vnitřní struktury osobnosti v socializačním procesu, proč dochází u různých jedinců k odlišným reakcím na tytéž stimuly za současného zdůraznění dominance tlaku vnějšího sociálního prostředí. |
| s-20
| I v těchto názorech se tedy vychází z interakčního rámce socializace a z toho, že vnitřní procesy lidské psychiky se vytvářejí na základě meziosobních sociálních vztahů, zdůrazňuje se však aktivní účast jedince v socializaci a význam vlivu vnitřní struktury osobnosti na její průběh. |
| s-21
| Nesporně tedy platí, že jedinec se přizpůsobuje existujícím společenským vztahům, že již od nejranějšího dětství upravuje své chování a formuje své vlastnosti v interpersonálních vztazích, které jsou současně zdrojem jeho sebeuvědomování a výstavby jeho osobnosti. |
| s-22
| Jedinec je si sebe vědom nikoli bezprostředně, ale jen na základě postojů jednotlivých členů sociální skupiny, k níž patří. |
| s-23
| Stává se předmětem sebe sama jen tím, že přejímá postoje jiných jedinců ve vztahu k sobě. |
| s-24
| Ale současně platí i to, že evoluce společenských institucí, norem, hodnot, svým způsobem odráží a fixuje změny probíhající v osobnosti. |
| s-25
| A právě tento aspekt má pro sociologické pochopení socializačního procesu, jeho společenské dynamiky a historických změn zásadní význam. |
| s-26
| Jiným diskusním místem uvedené koncepce socializace je dominace principu přímého zpevňování vytvářených reakcí. |
| s-27
| To sice umožňuje dospět k významnému závěru, že socializace je sukcesívním procesem, v němž jsou nové zkušenosti kontinuálně přiřazovány k předchozím, nevyčerpává to však všechny možnosti vedoucí k osvojování si sociální zkušenosti. |
| s-28
| Jak upozorňuje řada autorů, významné místo zaujímá v průběhu získávání zkušeností a behaviorálních schopností také nápodoba, která není bezprostředně vázána na existenci sankcí, odměn a trestů. |
| s-29
| Imitační učení, často založené na pouhém pozorování, nemusí mít vždy bezprostřední odraz v aktuálním chování, přesto však je významným zdrojem mnoha specifických lidských vlastností. |
| s-30
| Přejděme nyní k okruhu otázek, které ač hrají v teorii socializace významnou úlohu, v uvedeném elementárním schématu nejsou vůbec zahrnuty, přestože ho v mnoha směrech modifikují. |
| s-31
| Ukazuje se totiž, že i když je jedinec během své životní historie postupně integrován do řady sociálních vztahů, struktura jeho osobnosti se vyvíjí nikoli primárně, procesem modifikace původních vkladů nebo instinktů, ale procesem členění původně velmi prostého internalizovaného systému objektů na progresívně komplexnější systémy. |
| s-32
| Abychom mohli objasnit takto nově specifikovaný ráz socializačního procesu, musíme do výkladového rámce zavést nový prvek, totiž pojem role. |
| s-33
| Prozatím jsme uvažovali o jedinci jako integrované bytosti, aniž jsme vzali v úvahu skutečnost, že každý jedinec zaujímá v sociálním systému řadu pozic, s kterými jsou spojeny určité vzory chování. |
| s-34
| Každá pozice na sebe váže roli, která je poměrně stálým a vnitřně spojeným systémem chování, souhrnem reakcí na chování jiných osob probíhajícího podle víceméně fixovaných vzorů, jejichž zachování skupina od svých členů očekává. |
| s-35
| V procesu socializace se tedy každý jedinec učí jednotlivým sociálním rolím, takže role jsou nejvýznamnějšími objekty, jež se v tomto procesu internalizují. |
| s-36
| Jedinec se stává společenskou bytostí tím, že se učí vykonávat příslušné sociální role. |
| s-37
| Sociální situace, v níž se nachází dítě v nejranějším věku, má podobu nealternativní totální životní situace. |
| s-38
| A protože i status dítěte je nízký, jeho role je více vymezována, než sama vymezuje, je pro ně pochopitelné a nutné bezvýhradné přijetí norem daného sociálního systému. |
| s-39
| Značný význam identifikačních forem učení v raném věku vede k tomu, že jsou nereflektovaně, bez odstupu a se silným afektivním důrazem interiorizovány celé vzorce chování a prožívání. |
| s-40
| Tento značně abstraktní popis socializačního procesu vyvolává řadu významných problémů, z nichž na prvním místě je třeba uvést problém identifikace rolí a na druhém místě otázku průběhu socializace v závislosti na věku jedince. |
| s-41
| Pro nejranější období dětství a současně první etapu socializace je nejdůležitější charakteristikou proces identifikace rodičovských a sexuálních rolí, tedy vlastně proces internalizace personálních charakteristik rodičů a internalizace role typické pro dané pohlaví v dílčí kultuře. |
| s-42
| Právě v tomto procesu, v němž dochází například k identifikaci chlapce s otcem a k jeho identifikaci s mužskou rolí, se začínají formovat základní osobnostní i sociální charakteristiky jedince. |
| s-43
| V dalším průběhu socializace vstupuje jedinec do stále diferencovanějšího systému rolí, takže socializace je procesem, v němž si jedinec postupně osvojuje určitý systém sociálních rolí. |
| s-44
| Přitom normy těch sociálních systémů a rolí, do nichž vstupuje později, jsou již konfrontovány s predispozicemi pro předchozí role, takže jedinec přistupuje k těmto systémům již alternativně. |
| s-45
| V souvislosti s tím, co bylo právě řečeno, vystupuje nejednou diskutovaná otázka, zda s postupným věkem vliv socializace slábne, nebo naopak sílí. |
| s-46
| Podle některých autorů je právě rané dětství obdobím nejintenzívnější socializace, jejíž vliv klesá spolu s oslabováním sociální závislosti, tedy s osamostatňováním jedince a formováním jeho osobnosti. |
| s-47
| Pro jiné autory naopak socializace pokračuje, takže já sedmiletého a staršího dítěte, které zdánlivě směřuje k autonomii, je socializovanější než já v raném dětství, které je zdánlivě tak sociálně podmíněné. |
| s-48
| Počáteční sociální závislost u dětí ve věku od # do # let ve skutečnosti naopak svědčí, i když povrchní pozorování mluví zdánlivě proti tomu, o minimu socializace, protože jednání je v tomto věku nedostatečně strukturované. |
| s-49
| Tak se dostáváme k poslední významné charakteristice socializace, její průběh je určován věkovými hranicemi jedince, které současně definují specifiku jejího vývojového rytmu. |
| s-50
| Souhrnně lze proces socializace popsat následovně. |
| s-51
| Socializace je dosahováno vazbou dítěte na dospělé, je založena na tom, že dítě chápe dospělé jako objekty svého chování. |
| s-52
| Tato vazba je difúzní a generalizovaná, je tedy zaměřena na celkovou osobnost dospělých, na jejich vztah k dítěti, a nikoli, alespoň ne hned, na specifické chování. |
| s-53
| Jistota takové vazby je základním předpokladem vývoje dítěte v dospělou bytost, předpokladem rozvoje jeho způsobilosti k očekávání a vykonávání rolí. |
| s-54
| Socializací dítě rozvíjí generalizované primární predispozice rolí. |
| s-55
| Na základě těchto obecných predispozic se pak učí jednotlivým specifickým rolím v rozdílných situacích. |
| s-56
| Možnost interakce s jinými lidmi, zvláště dospělými, a zajišťování trvalé vazby na ně je základní podmínkou osobnosti, bez níž nemůže dospět k integraci. |
| s-57
| Přejdeme- li nyní k otázce, co je předmětným obsahem socializace, můžeme shodně s mnoha autory říci, že je to kultura asi v tom pojetí, jak ho vymezuje Szczepanski, kultura je souhrn výtvorů lidské činnosti, materiálních i nemateriálních, souhrn hodnot i uznávaných způsobů jednání zobjektivizovaných a přijatých v nějaké pospolitosti a předávaných jiným pospolitostem i dalším pokolením. |
| s-58
| Z tohoto hlediska může být socializace charakterizována jako proces, v němž jsou následujícím generacím předávány komponenty kultury, hodnotové orientace stejně jako specificky akumulované zkušenosti, které vytvářejí kulturní tradici ve formě dovedností, znalostí. |
| s-59
| Socializace je tak procesem kulturní transmise z hlediska společnosti a procesem akulturace z hlediska jedince. |
| s-60
| Široké vymezení kultury, jak ho představuje uvedené pojetí Szczepanského a jak se s ním setkáme i u jiných autorů, se vyznačuje zvučnými psychologickými implikacemi. |
| s-61
| Výchozí pojmový rámec jedinec, společnost, kultura, který se v určitém smyslu odráží v sociálně psychologických teoriích socializace a který je nejednou provázen adekvátním pojmovým trojúhelníkem socializace, akulturace, personalizace, odkrývá současně řadu souvislostí plodných i pro rozvoj pedagogicky orientovaných koncepcí socializace. |
| s-62
| Tak například Wurzbacher vztahuje socializaci ke komplexnímu chování jedince, akulturaci ve smyslu kulturního vzdělávání chápe jako proces osvojování a internalizaci zkušeností, měřítek a symbolů kultury a personalizaci klade do souvislosti s rozvojem integrované osobnosti. |
| s-63
| V podstatě s obdobným členěním se setkáme při definování výchovy u Kahudy, který výchovu chápe jako společenský proces, v němž jde z hlediska jedince o formování osobnosti z hlediska společenských cílů, pak o socializaci ve smyslu internalizace hodnot a rolí a konečně z hlediska obsahů o akulturaci, adaptaci ke kultuře a společnosti. |
| s-64
| Kulturní náplň socializace nabývá nových významných dimenzí především v životě současné společnosti. |
| s-65
| Vždyť vlastně až do minulého století převládal v pojetí kulturní transmise názor, že lidstvo má v každém okamžiku své existence a svého trvání poskytovat dospívající mládeži veškerý zisk svých dosavadních zkušeností. |
| s-66
| Avšak obrovské společenské změny, kterých jsme svědky a které se promítají do mimořádného růstu akumulované informace, do flexibility normativních struktur i do nebývale diferencovaného systému sociálních pozic, rolí, zasahují mnohostranně do procesu přenosu kulturního dědictví a vyvolávají v procesu socializace nové problémy. |
| s-67
| Můžeme tedy spolu s Marxem a Engelsem říci, že vývin určitého individua je podmíněn vývojem všech ostatních, s nimiž je v přímém nebo nepřímém styku, a že různá pokolení individuí, která mezi sebou navazují vztahy, spolu souvisí, že ti, kdo přijdou po nich, jsou podmiňováni ve své fyzické existenci svými předchůdci, že přejímají výrobní síly a formy styku, které tito předchůdci nashromáždili, a že jsou tím určováni ve svých vlastních vzájemných vztazích. |
| s-68
| Současně však v intencích marxismu jsme povinni naléhavě zdůraznit, že povaha kultury a její odraz v procesu socializace má svou sociálně třídní dimenzi a že navíc dynamika společenského vývoje modifikuje samu hodnotu kulturního dědictví a spolu s obrovskými sociálními i kulturními inovacemi vlastně zcela nově klade problém tradice. |
| s-69
| Zastavme se nejdříve u prvního z uvedených bodů. |
| s-70
| Socializace, jak je patrno z jejího vymezení, je vázána na soubor institucionálních nebo zvykových mechanismů, jimiž je zajišťována transmise kultury z generace na generaci. |
| s-71
| Avšak v mnoha teoriích socializace a výchovy je chápána kulturní reprodukce jako svébytný proces, aniž se berou v úvahu jeho funkce sociálně, třídně, reproduktivní, implicitně se vychází z toho, že v procesu socializace dochází ke globální reprodukci kulturního kapitálu, který vystupuje jako vlastnost celé společnosti, takže komplex symbolických vztahů je vyčleněn ze souvislostí a vztahů mocenských. |
| s-72
| Avšak třída, která je vládnoucí materiální silou společnosti, je zároveň její vládnoucí duchovní silou, takže v podstatě kultura vládnoucí ve společnosti je kulturou vládnoucí třídy. |
| s-73
| Tato souvislost má pro sociologickou analýzu socializace prvořadý význam. |
| s-74
| Socializace, jak zdůrazňují francouzští sociologové Bourdieu a Passeron, vždy směřuje k tomu, aby příslušníci ovládaných tříd uznali legitimnost vládnoucí kultury a interiorizovali disciplínu a cenzuru, která vždy nejlépe slouží materiálním a symbolickým zájmům vládnoucích tříd, má formu autodisciplíny a autocenzury. |
| s-75
| Jak k tomu dochází. |
| s-76
| V první fázi socializačního procesu hraje rozhodující úlohu prostředí dítěti nejbližší, prostředí jeho domova a rodiny. |
| s-77
| Přitom kultura, do níž dítě vrůstá, je kulturou té třídy, k níž jeho rodina patří. |
| s-78
| Tak se již v počátcích socializace projevuje rozhodující váha specifických hodnot a norem daného sociálního prostředí, které tvoří i výchozí bázi komunikace jedince s jinými prostředími a se společností jako celkem. |
| s-79
| Sociální role, které se jedinec učí, jsou zpočátku definovány ve shodě s hodnotovým a normativním řádem dané sociální skupiny. |
| s-80
| Avšak postupně se dítě setkává s řadou jiných prostředí, skupiny vrstevníků, komunita, škola, pracovní skupina, která rozšiřují pole očekávání a nároků na jeho chování i soubor rolí, které má plnit, a nejednou modifikují definování rolí, do nichž je dítě již vpraveno. |
| s-81
| Při formování jedince jako sociokulturní osobnosti tak vzniká problém integrace rolí. |
| s-82
| Ale nejenom to. |
| s-83
| Právě v této fázi vyvstává nutnost nalézt centrální referenční rámec chování osobnosti. |
| s-84
| Teprve pak se v plné míře projevuje relevance souboru tlaků, které nejsou již bezprostředně vázány na partikulárnost kultur jednotlivých prostředí, v nichž se jedinec pohybuje, nýbrž mají povahu nároků společenského univerza. |
| s-85
| Rozhodující pak je, že soubor těchto nároků je bezprostředně spjat s vládnoucím normativním a hodnotovým řádem jako řádem vládnoucích tříd, který se opírá o vysokou míru institucionalizace a kontroly a je podporován požadavky shody mezi cíli jedince a společnosti. |
| s-86
| Chápe- li se tedy obecně socializace jako mechanismus kulturní transmise a prostředek zajišťující kontinuitu společnosti, je ve skutečnosti stejně tak silně spojena s mechanismy reprodukce sociálních poměrů a v tomto smyslu je také nástrojem sociální kontroly a prostředkem moci. |
| s-87
| Avšak prosazování vládnoucí kultury, která nemá již specifickou, nýbrž difúzní povahu a je často prezentována jako kultura univerzální a obecně závazná, není založeno jenom na bezprostředním tlaku na socializované jedince, například v rámci institucí, v nichž univerzálnost kultury vystupuje v plném rozsahu, především v rámci školy. |
| s-88
| Sociální prostředí, v němž dítě vyrůstá, determinuje také podstatným způsobem aktuální rozsah jeho šancí dosáhnout určité pozice, a nejenom jisté projevy. |
| s-89
| Tak se i v dílčích subkulturách, v nichž probíhá socializační proces, vytváří rozdílná míra konformity nebo náklonnosti k vládnoucí kultuře. |
| s-90
| A protože je dominantní postavení této kultury spojeno s existencí vládnoucích sociálních poměrů a její akceptace nebo interiorizace je současně prostředkem rozšíření sociálních šancí, setkáváme se v třídně ostře rozdělené společnosti s tím, že proti sobě stojí na jedné straně ti, kteří ji přijímají, a mají tedy zájem na jejím zachování, a na druhé straně ti, kterým je cizí a nepřináší jim žádné výhody, a proto se proti ní stavějí. |
| s-91
| Tak se v třídně rozdělené společnosti setkáváme nejenom s projevy třídně diferencovaného charakteru procesu socializace, ale i s nemožností integrovat společnost na bázi nějaké univerzální nadtřídní kultury, například prostřednictvím specializovaných socializačních institucí. |
| s-92
| V dosavadních úvahách byl položen důraz na problematiku funkce socializace při udržování a reprodukci kultury. |
| s-93
| Ale transmise kultury vyvolává představu stabilizované společnosti, v níž jednou daný a téměř neměnný kulturní systém prochází dějinami a předává se z generace na generaci. |
| s-94
| Takto pojatý proces socializace je tedy spojen s kulturou minulosti, kterou pro mladé v jistém smyslu představuje svět dospělých. |
| s-95
| Socializační proces je však současně orientován na budoucnost. |
| s-96
| Jedinec je, a to především na základě minulostí a přítomností daných zkušeností, připravován na život ve společnosti budoucí. |
| s-97
| Instituce zodpovědné za socializaci, rodinou počínaje, jsou tedy zodpovědné i za tento aspekt přípravy mladé generace. |
| s-98
| Tato stránka socializačního procesu má v současnosti mimořádný význam a vyvolává nové otázky anticipační socializace, resocializace. |
| s-99
| V určitém smyslu každá socializace obsahuje prvky anticipace. |
| s-100
| Jedinec se učí rolím, které bude vykonávat až v dospělosti, získává znalosti, dovednosti a schopnosti, které aktuálně k životu nepotřebuje. |