| s-1
| Zájem soustřeďující se u nás v poslední době k problematice humanismu, * se zabývá také tato práce, není náhodný. |
| s-2
| Nevyvolal jej rovněž pouze šok, který namnoze způsobila odhalení o období kultu osobnosti. |
| s-3
| Tuto problematiku aktualizuje ve světovém měřítku s mimořádnou naléhavostí, jakkoliv to zní otřele, sám život a jeho potřeby, život převratného času, s převratnými událostmi a změnami v osudech celých národů, zemí a kontinentů, s pohybem obrovských mas, myšlenek a hodnot všeho druhu, jaký historie dosud nezaznamenala. |
| s-4
| Žijeme na velkém předělu dějin, kde se střetává nedobrovolně se loučící minulost s netrpělivě očekávanou budoucností, kde se rodí optimismus i hořká skepse, kde smělé perspektivy provázejí i vážná a záludná nebezpečí, kde se střetávají úspěchy pokrokových sil s vítězstvím, třebaže jen dočasným, dosud ještě mocné reakce. |
| s-5
| Žijeme v epoše, kdy se otvírají možnosti, aby lidstvo nastoupilo cestu neporovnatelně radostnější té, kterou se dosud ubíralo. |
| s-6
| Obrovský rozmach vědy a techniky zapojených do služeb rozvoje lidské společnosti je schopen poměrně brzy zajistit v postačující míře uspokojení základních materiálních potřeb všeho obyvatelstva naší planety a vytvořit podmínky pro nastolení všeobecného blahobytu. |
| s-7
| Ještě nikdy neměl člověk k dispozici tak mohutné nástroje, aby si podrobil přírodu a donutil ji vydat nesmírné zdroje materiálů a energie, aby mnohonásobně zvýšil výrobu nejrůznějších spotřebních statků i aby se osvobodil od dosud nezbytných činností netvořivého rázu a postupně se zcela uvolnil pro tvůrčí práci, která by se mu stala pramenem opravdového životního štěstí. |
| s-8
| Žel, tyto možnosti nevystoupily dosud zcela ze stínu zlověstného přízraku houbovitého mraku, pod kterým by nejen bylo z povrchu země vymazáno vše živé, ale země by se stala neschopnou cokoliv zplodit i poskytnout komukoliv obživu. |
| s-9
| Proto ještě více než na požehnání vědeckého a technického pokroku jsme nuceni myslit na jeho možné negativní důsledky. |
| s-10
| My, kteří již můžeme budovat nový společenský řád, máme ovšem v rukou klíč k řešení mnoha otázek, které jsou v kapitalistickém světě neřešitelné. |
| s-11
| To však neznamená, že nemáme takové problémy, které vyvolávají vážné starosti i obavy. |
| s-12
| Je ostatně přirozené, že v obrovském procesu, v kterém se hluboce mění tvář celých národů, se projevují i potíže a rozpory. |
| s-13
| Je přirozené, že na složitější a náročnější úkoly už nestačí teoretická připravenost, s kterou jsme začínali klást základy socialismu, neboť socialistická skutečnost namnoze pokročila za naše teoretické předpoklady, a tak je nutno korigovat některé překonané představy a někdy i odstraňovat následky omylů a chyb. |
| s-14
| Vždyť program socialistické výstavby se nikde nerealizuje pod zárukami neomylnosti a řada nesnadných otázek vzniká a vynořuje se teprve na určitém stupni rozpracovanosti díla jako specifické otázky nové společenské kvality, jako otázky, které jsme si dříve ani nemohli položit. |
| s-15
| Přerod, který prodělává soudobý svět, stále prudší pohyb miliónových mas, které jsou strhávány k nebývalé aktivitě zostřujícími se ekonomickými a třídními rozpory i přitažlivostí příkladu socialistických zemí, se odehrává v atmosféře mohutného ideového kvasu, v ostrém ideologickém boji svými rozměry i intenzitou rovněž překonávajícím všechno, co dosud dějiny poznaly. |
| s-16
| Statisíce, milióny lidských mozků i srdcí usilují vášnivě zaplnit vakuum mezi minulostí, jejíž životodárné zdroje byly již vyčerpány, a budoucností, která ještě neotevřela své prameny všem, kdož žízní. |
| s-17
| Dalekosáhlé změny, složité i bolestivé problémy, vzrušující a znepokojující celé kontinenty, úporné zápasy idejí i citů, které tvoří náplň současné epochy, posouvají do popředí kardinální otázku, otázku člověka a lidskosti. |
| s-18
| Lidé v mohutném víru událostí, které dobrovolně i nedobrovolně spoluvytvářejí, hledají pochopitelně především sebe samé, svou autentičnost a identitu, pátrají po nejhlubším smyslu své existence a práce, po jistotách, které by této existenci a práci daly uspokojivý pozitivní obsah, které by je učinily spokojenými a šťastnými. |
| s-19
| A to nejen tam, na druhé straně barikády. |
| s-20
| Otázku člověka a lidskosti vyzvedáváme, vědomi si její důležitosti, také my v socialistickém světě, kteří se hlásíme k revolučnímu Marxovu učení. |
| s-21
| Neboť marxismus není, jak by rádi namluvili lidem jeho pomlouvači, pouze ekonomická doktrína, která by eventuálně nabyla určité ceny, pokud jsou vůbec ochotni přiznávat jí nějaké klady, doplněním o filozofii člověka, o filozofickou antropologii. |
| s-22
| Je, i když klade, a správně, důraz na určující úlohu ekonomiky ve společenském vývoji, také filozofickou teorií, jejímž jádrem je hluboký humanismus, aktivní a optimistický, obdařený mohutnou inspirující silou, a už tím ostře kontrastující s jakýmkoliv dějinným fatalismem, který buržoazní ideologové houževnatě, ale marně usilují připsat na vrub Marxovi. |
| s-23
| Jako takový se marxismus zrodil a tento svůj charakter si důsledně podržuje, nesmiřitelný svou podstatou k jakýmkoliv antihumanistickým deformacím, které, jak ukazuje v posledních letech boj s kultem osobnosti a s jeho důsledky, odstraňuje nemilosrdně, byť očistný řez pronikal sebehlouběji do vlastního těla. |
| s-24
| Právě období boje proti kultu osobnosti a jeho důsledkům, kdy v mezinárodním komunistickém hnutí byl obnoven tvořivý duch marxismu, kdy vznikl morální kodex budovatele komunismu obsažený v novém programu Komunistické strany Sovětského svazu přijatém na jejím # sjezdu, kdy byl zjednán respekt leninským zásadám politiky mírového soužití mezi státy s rozdílným politickým a hospodářským zřízením, dokumentuje nejpřesvědčivěji, že v marxismu jde o člověka na prvním místě a že skutečným marxistům nic neleží na srdci tak jako jeho blaho. |
| s-25
| Bude však třeba, aby marxistická filozofie dále rozpracovávala problémy humanismu, a to mnohem systematičtěji i intenzívněji než dosud, přestože v poslední době tyto problémy poutají k sobě pozornost stále většího počtu pracovníků a objevila se řada publikací, které svědčí o snaze urychleně se vyrovnat s mezerami v řešení této problematiky. |
| s-26
| Vyžaduje to nejen účinnější boj proti různým, často velmi subtilním a rafinovaným, a tím ovšem záludnějším pomluvám marxismu osočujícím Marxovo učení z nehumánnosti a účinnější kritiku různých buržoazních teorií a koncepcí humanismu schopnou jemněji diferencovat mezi názory jednotlivých buržoazních ideologů, ale především intenzivnější řešení otázek a plnění úkolů spojených s dalším rozvojem socialismu. |
| s-27
| Teoretické rozpracování problematiky humanismu totiž umožní komplexnější a všestrannější přístup k těmto otázkám a úkolům, usnadní vyvarovat se škodlivých jednostranností a nedomyšleností, vytvoří předpoklady pro citlivější řízení společenských procesů a činnosti lidí na všech úsecích. |
| s-28
| Objeví namnoze nové souvislosti, které zatím naší pozornosti unikaly, odhalí význam životních komponent, s kterými jsme dostatečně nepočítali, a dovolí hlouběji proniknout ke kořenům rozporů, které musíme na cestě vpřed překonávat. |
| s-29
| Skromným příspěvkem k dalšímu teoretickému rozpracování problematiky humanismu v marxismu chce být i tato studie, i když by se snad mohlo zdát, že je příliš zaměřena do minulosti a současným otázkám, které mají filozofičtí pracovníci zkoumat, věnuje poměrně málo místa. |
| s-30
| Její převážná část se sice zabývá problematikou humanismu v předmarxistické filozofii, avšak jen proto, aby se pokusila hlouběji postihnout a objasnit humanistickou problematiku v marxismu v našich konkrétních podmínkách, kde vedle zvláštností ekonomického, sociálního a politického vývoje, daných celou předcházející českou historií, působily a dosud působí, a to nikoliv snad pouze negativně, také zvláštnosti naší filozofické tradice. |
| s-31
| Soudíme, že je to v plném souladu s marxistickou metodologií, požadující zkoumat nejen poslední nejrozvinutější podobu kteréhokoliv jevu, ale také jeho vznik a vývoj, a že by bylo naopak nedostatkem, kdybychom použili onu metodu početných publikací, které pojednávají o marxistické filozofii tak, jako by se rozvíjela v jakémsi ryze abstraktním čase a prostoru, mimo svérázné prostředí jednotlivých národních kultur s jejich svéráznou historií, a tím, jakkoliv bezděčně, vlastně oslabují a snižují internacionální charakter a význam marxismu. |
| s-32
| Marxistická metodologie spočívá nikoliv v prosté, ale dialektické negaci filozofických hodnot národních kultur, v integraci všeho kladného, co tyto kultury ve filozofii vytvořily a vnesly do pokladnice lidstva. |
| s-33
| Užitečnost zkoumání problematiky humanismu v marxismu na širokém historickém pozadí naší filozofické tradice spatřujeme mimo jiné i v tom, že to napomáhá utvářeti bytostnější vztah k socialistické skutečnosti, neboť ideje marxistického socialistického humanismu zde plastičtěji vystupují jako pokračování toho nejlepšího, k čemu dospěli největší představitelé národní kultury v minulosti, ovšem na kvalitativně vyšším stupni. |
| s-34
| Ani tento aspekt, který tolik zdůrazňoval zejména Zdeněk Nejedlý, není správné ztrácet ze zřetele, je naopak třeba náležitě jej vyzvednout, protože nám nejde a nemůže jít jen o akademickou stránku věci, ale na prvním místě o praktický dosah a smysl teoretické práce, která odtržena od praktickospolečenských úkolů pozbývá ceny. |
| s-35
| Tak budiž nám dovoleno vyslovit toto mínění, určité nedostatky studie, a ona nepochybně nedostatky má, mohou se koneckonců projevit jako její přednosti. |
| s-36
| To však již ponecháváme posouzení jiných. |
| s-37
| Vyslovně bychom chtěli ještě znovu podotknout, že práci považujeme pouze za skromný příspěvek k rozpracování aktuální problematiky humanismu v marxismu, nikoliv za její vyčerpávající systematické řešení, které ani nemůže být dílem jednotlivce. |
| s-38
| Jako metodu výkladu jsme zvolili, vědomí si toho, že možností je více, metodu historickou, chronologický postup sledující v reprezentativním výběru řešení otázek humanismu v naší filozofii od nejstaršího období, jakmile je můžeme začít sledovat, až po současnost. |
| s-39
| Máme za to, že na historické osnově lze nejlépe ukázat právě onen mimořádně důležitý moment sepětí hlavní vývojové linie české filozofie předmarxistické s její marxistickou etapou a přesvědčivě osvětlit, že marxistický humanismus je pokračováním toho nejlepšího, co ze sebe vydala naše národní kultura, dovršením nejhodnotnější části našeho kulturního dědictví. |
| s-40
| Pojem humanismus, s kterým se tak často setkáváme, byl a je užíván v různých významech. |
| s-41
| V jednom případě pro označení konkrétního historického období, období humanismu a renesance, časově kladené do # století, nebo pouze literárního směru, u nás reprezentovaného Viktorinem Kornelem ze Všehrd či Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic, jindy v širším významu historického typu charakterizujícího dějinné etapy, společenská a ideová hnutí blízká svými znaky klasickému období humanismu, jindy opět, a snad nejčastěji, ve významu zdůrazňování pozitivních stránek člověka nebo úsilí o jejich emancipaci, snah o humanitu, lidskost. |
| s-42
| Významové rozrůznění pojmu humanismus však neopravňuje k tvrzení, že jde o pojem mnohoznačný. |
| s-43
| Ve všech jeho významech, které je ovšem nutno citlivě rozlišovat, je obsažen společný základ, k němuž ukazuje etymologie. |
| s-44
| Kořen pojmu humanismus je latinský. |
| s-45
| Tvoří jej slovo humanus, lidský, což je přídavné jméno k podstatnému jménu homo, člověk. |
| s-46
| Adjektivem humanus byly označovány v latině věci, vlastnosti týkající se člověka jako specifického druhu mezi živými tvory, vyznačující jen jemu přináležející zvláštnosti. |
| s-47
| Humanismus v nejširším významu slova znamená tedy označení nebo vymezení toho, co patří jen člověku, co vytváří podstatu člověka, lidskosti. |
| s-48
| Proto se také někdy zaměňují pojmy humanismus a humanita jako pojmy totožné, což však není správné. |
| s-49
| Zvláště pro vědecké účely je nutno tyto pojmy přesně odlišovat, humanita, lidskost, humanismus, úsilí o vymezení podstaty lidskosti, úsilí o emancipaci specificky lidských vlastností. |
| s-50
| Všude, kde se setkáváme s pojmem humanismus, jde tak či onak také o tento jeho základní obecný obsah. |
| s-51
| Nejdůležitější otázkou pro nás je, která vědecká disciplína může nejúplněji, nejhlouběji vystihnout podstatu lidskosti, které vědecké disciplíně především přísluší zkoumat lidskost humanitu jako jev či soubor jevů sui generis. |
| s-52
| Podle toho totiž teprve můžeme rozhodnout, která vědecká disciplína je příslušná k tomu, aby se humanismem zabývala jako svou hlavní kategorií, neboť zdůrazňovat to, co je lidské, vyzvedávat lidskost i napomáhat rozvoji lidskosti může zřejmě na prvním místě ta věda, která nejúplněji a nejhlouběji vystihuje její podstatu. |
| s-53
| Zde se dostáváme k zajímavé a složité problematice. |
| s-54
| Člověkem, jeho zvláštnostmi, vlastnostmi a schopnostmi, různými druhy jeho činnosti, jeho výtvory, produkty se zabývá velmi mnoho věd, které se proto také nazývají vědami antropologickými nebo vědami humanitními. |
| s-55
| Všechny tyto vědy, jako antropologie, archeologie, historie, ekonomie, věda o státu a právu, psychologie, estetika, pedagogika, lékařské vědy, nepochybně svým způsobem významně přispívají k poznání toho, v čem spočívá podstata lidskosti, i když si to výslovně nekladou za svůj hlavní teoretický úkol. |
| s-56
| Některé z nich, jako lékařské vědy, plní bezprostředně poslání, které v myslích lidí nejdokonaleji splývá s tím, co si představují pod pojmem humanismus či humanita. |
| s-57
| Svými poznatky pak všechny bez výjimky mají nemalý podíl na historickém procesu humanizace člověka, a to jak na jeho přímém zlidšťování, tak na zlidšťování jeho životních podmínek. |
| s-58
| Namátkou vezměme takovou pedagogiku. |
| s-59
| Jak velký význam měly a mají poznatky pro formování lidských schopností a vlastností, pro utváření člověka. |
| s-60
| Nebo vzpomeňme, jakou úlohu sehrála u nás v úsilí o lidštější podmínky života věda podle některých, tak soudíme, neužitečná jako historie. |
| s-61
| Avšak žádná z věd, které jsme uváděli, ani z jiných, které jsme neuvedli, nedává úplnou a vyčerpávající odpověď na otázku, co tvoří podstatu lidskosti, neboť člověk je jejich předmětem jen určitými svými stránkami, zkoumají jej pouze z určitých aspektů. |
| s-62
| Tak namátkou z humanitních věd, psychologie se zabývá duševními procesy u člověka, zkoumá jejich specifičnost, vztah k procesům fyziologickým. |
| s-63
| Přestože však podává velmi přesné poznatky o tom, čím se liší lidská psychika od psychiky zvířecí, že dnes přesně objasňuje vznik a průběh tak složitých duševních procesů, jako jsou procesy myšlení, utváření schopností charakteru, nezkoumá, ani si to neklade za úkol, procesy myšlení z hlediska jejich obsahu, jejich pravdivost či nepravdivost z hlediska vztahu subjektu k objektivní realitě, z hlediska vztahu odrazu skutečnosti v lidské hlavě k této skutečnosti samé. |
| s-64
| A přece člověk se vyznačuje nejen tím, že myslí, ale také tím, že vědomě a cílevědomě usiluje o pravdivé poznání. |
| s-65
| Tuto problematiku již psychologie neřeší a ani nemůže řešit. |
| s-66
| Podobně bychom mohli poukázat na nedostatečnost estetiky pro plné vystižení podstaty lidskosti, jakož i jiných speciálních humanitních věd. |
| s-67
| Z nich však mimořádnou pozornost, a proto i obsáhlejší zmínku zaslouží ještě etika. |
| s-68
| Humanismus byl a je dosud namnoze pokládán za kategorii výlučně nebo převážně etickou, kterou se má zabývat hlavně teorie mravnosti. |
| s-69
| To souvisí s dost běžným zužováním pojmu humanita na mravnost jako na nejpodstatnější znak člověka. |
| s-70
| Humanita a mravnost byly proto také nezřídka chápány jako synonyma, jako dva pojmy pro označení jedné a téže věci, pod humanitními idejemi, ideály, se rozuměly především mravní ideje, ideály. |
| s-71
| Tuto redukci není ovšem obtížné vysvětlit. |
| s-72
| Běžně totiž splývá lidskost s mravností v tom smyslu, že lidskost se chápe především jako mravní ušlechtilost, dokonalost, že humanitní ideje, ideály vystupují především jako pozitivní mravní ideje, ideály, lidské ve vlastním slova smyslu je to, co je mravně dobré, nelidské proti tomu je to, co je mravně zlé, nemorální. |
| s-73
| Mravnost jako jedna stránka humanity, jako jeden rys lidskosti, který je bezesporu velmi významný právě tímto svým velkým významem, namnoze úplně překrývá její ostatní stránky. |
| s-74
| Humanismus je pak konsekventně chápán, rovněž především eticky, jako ústřední pojem vědy o mravnosti nebo přímo jako etická teorie. |
| s-75
| Avšak pojem humanita, lidskost, nelze redukovat na pojem morálka, mravnost, stejně jako humanismem nemůžeme rozumět pouze etickou teorii, nemůžeme jej chápat pouze v etickém smyslu. |
| s-76
| A to nikoliv jen proto, že pod pojem mravnosti je nutno zahrnovat i mravní zlo, že mravně zlé, nemravné může být projevem, znakem lidskosti stejně jako mravně dobré, mravně špatní, zkažení i zvrhlí lidé nepřestávají přece ještě být pro svou mravní zkaženost a zvrhlost lidmi. |
| s-77
| Takovou redukci nelze připouštět hlavně z toho důvodu, že humanita, souhrn specificky lidských vlastností či znaků, se nevyčerpává v oblasti mravních jevů. |
| s-78
| Vždyť vedle mravnosti, mravního vědomí a jednání je pro člověka velmi příznačné estetické vědomí a umělecká tvorba, vědecké bádání, dále politické názory a politická činnost, v celé dlouhé historické epoše nepochybně i náboženství a vůbec na prvním místě to, že pracuje. |
| s-79
| Mravní normy a mravní kritéria, která je sice možno vztahovat na všechny oblasti lidské činnosti a lidského myšlení, nejsou kromě toho nezávislé, svébytné jevy, a nemohou tudíž být už z tohoto hlediska podstatných stanovení znaků lidskosti jedině rozhodující. |
| s-80
| Závislostí mravních norem či kritérií ovšem nerozumíme morální heteronomii, jejich odvozenost od nějaké cizí vnější morální autority, od boha. |
| s-81
| Máme na mysli jejich historickou podmíněnost a určenost, která je zvláštním případem obecného vztahu bytí a vědomí, tedy vztahu filozofické povahy. |
| s-82
| Z takovéhoto vztahu, z určitých filozofických předpokladů, vycházela a vychází ostatně každá etika, teorie mravnosti, i když to odmítá a popírá, protože pak i jiné specificky lidské projevy, politická činnost a politické názory, umělecká tvorba, náboženství, jako jevy historicky podmíněné a determinované jsou zvláštním případem obecného vztahu bytí a vědomí a jen na základě tohoto vztahu je možné plně pochopit jejich podstatu, může být základní problematika humanismu řešena pouze ve filozofické rovině. |
| s-83
| Filozofie, která si kladla za svůj úkol stanovit nejobecnější principy, zákony světa jako celku, najít řád veškerého jsoucna, dávala eo ipso od svého zrodu vždy také odpověď na otázku, co je člověk, v čem je podstata i smysl humanity, třebaže ne v každém případě explicite a třebaže problematiku humanismu v etickém smyslu začala jako samostatnou otázku řešit poměrně pozdě. |
| s-84
| Neexistují filozofické koncepce, filozofické systémy, které by nezačleňovaly člověka do řádu veškerenstva a už tím nepodávaly určitý koncept určité pojetí humanity. |
| s-85
| Z tohoto hlediska lze humanismus považovat od počátku za kmenovou kategorii filozofie, i když její relativně samostatné a soustavné rozpracování se ve vývoji filozofie objevuje teprve v pozdějších fázích. |
| s-86
| Jako ve filozofické kategorii střetaly se pak v kategorii humanismu a v její interpretaci dvě protikladné tendence, materialistické a idealistické. |
| s-87
| Promítaly se do ní na jedné straně jednostrannosti a mystifikace idealistického chápání světa, bytí, skutečnosti a na druhé straně, až do vzniku marxismu, omezenost živelného mechanistického metafyzického materialismu. |
| s-88
| Ryze materialistické nebo ryze idealistické interpretace humanismu jako filozofické kategorie jsou krajní, mezní případy, mezi kterými se pohybuje celá škála výkladů dualistických. |
| s-89
| Ty ovšem, pokud nejde o pouhé eklektické spojování protikladných principů a stanovisek, kterým se problémy prostě obcházejí, je možno kvalifikovat rovněž jako materialistická či idealistická řešení s různou mírou ústupků protichůdnému směru. |
| s-90
| Dříve však, než přistoupíme k stručné analýze materialistické a idealistické interpretace kategorie humanismu, je nutno uvést, že od nejstarších dob až po současnost byla a je problematika humanismu řešena ještě v jedné světonázorové rovině, v rovině náboženské. |
| s-91
| Náboženství bývá označováno jako vulgární nebo zvulgarizovaná forma idealistické filosofie, jako zvláštní odrůda objektivního idealismu se supranaturalistickými a supraracionalistickými, iracionalistickými prvky, uznávání existence nadpřirozených sil a bytostí, kreacionismus a vůbec zázračné momenty ve výkladu jevů reálného světa. |
| s-92
| Ale neprávem. |
| s-93
| I když idealismus je, jak říkal Lenin, také cestou k náboženství, nelze proto ještě náboženství a filozofický idealismus ztotožňovat. |
| s-94
| Náboženství není filosofie s příměsí výše uvedených prvků, nýbrž zvláštní, specifická forma společenského vědomí, jejímž obsahem je hlavně a především fantastika supranaturalistického a iracionalistického ražení. |
| s-95
| Je totiž třeba rozlišovat vlastní náboženství a různé modifikace náboženství provedené již s použitím nenáboženských, racionálních prvků a postupů. |
| s-96
| Každá náboženská soustava je obvykle už nikoliv pouze vlastním, čistým náboženstvím, nýbrž teologickou formou náboženství, náboženstvím uvedeným do systému s pomocí a použitím mimonáboženských, racionálních prvků a postupů, náboženstvím, které je jistým způsobem sladěno, zharmonizováno s pozitivním, relativně pravdivým poznáním skutečnosti a kulturními produkty lidské činnosti, náboženstvím racionálně filozoficky odůvodněným. |
| s-97
| Tyto modifikace, které se realizovaly a realizují z nezbytnosti přizpůsobit náboženství sociálnímu, vědeckému a vůbec kulturnímu pokroku, byly a jsou podle konkrétních podmínek a okolností, které determinují směr myšlení jejich tvůrců, neseny dvěma tendencemi, a to buď tendencí vzdalovat se od náboženství, nebo naopak tendencí přibližovat se mu, tendencí jeho přímé či nepřímé apologetiky. |
| s-98
| Druhá tendence je onou cestou od filozofického idealismu k fideismu, o které hovoří Lenin. |
| s-99
| Vlastní náboženství jako specifický odraz skutečnosti, náboženství ve své čisté podobě, nemá s filosofií právě jako s filosofií geneticky ani strukturálně nic společného. |
| s-100
| Filosofický a náboženský odraz skutečnosti i sám přístup náboženství a filosofie k ní se od sebe zásadně odlišují. |